Energia Femina

Bitva to byla ostrá a divoká, Altar vyřvával rozkazy svým mužům, srdnatě řídil průběh boje, když tu jej najednou obestřela tma a ticho.
Cítil jen, že ho neznámá síla vyhodila do vzduchu jako hadrovou panenku a pak už nic.

Když otevřel oči, seděl v havarovaném, pruzkůmném plavidle na neznámém asteroidu, porostlým hodně bujnou , zelenou vegetací.
„Do prdele, kde jsem se to zase dostal???“ zamumlal a těžce se z vraku vydrápal ven. S nemilým překvapením zjistil, že u sebe nemá ani své osobní zbraně, ani kapku Světlunky, v kapse od vojenské bundy našel akorát dvě roztřepené cigarety. Hlava ho třeštila jako střep, což přisuzoval kocovině, ale nepamatoval by si, že by teď někdy byl pít?!
Mlhavé vzpomínky ho zavedly do líté řežby a dále už nevedly. Na asteroidu se zdálo, že bude poměrně klidné prostředí, nuže si v klidu zapálil a na chvíli se natáhnul do hebké trávy.

„Cítím tady chlapa!!!!“ začenichala do vzduchu rozčileně bojovnice kmene Energia Femina, divokého seskupení žen, jež spojovalo jediné, vražedná nenávist k mužům. Oděná pouze do kožených kalhotek, pohodlných, měkkých bot a řemenů, které přepásáním přes ňadra, kdy zahalovaly sotva bradavky, držely luk a šíp na lovení zvěře.
Jinak toho moc nepotřebovala, u opasku měla akorát malou sekerku, uspávací výtrusy z hub Moorfea Koma a drobný, útočný nožík, jež se dal využít k mnoha praktickým účelům.
Mocně násala vzduch a neslyšně rozhrnula houští.
Altar se poklidně vyvaloval v trávě, kouřil a sledoval blankytně modrou oblohu.
Bojovnici se úplně naježily chlupy po celém těle, tahle smrdutá, nehezká, vysvalená bytost, kůže s nádechem do vojensky šedivě modré, bezohledně otravující krásu jejich světa jedovatými splodinami musí být muž!!! Při bližším ohledání jí došlo, že tenhle je dokonce voják, což je nejohavnější stadium vývinu muže.
Zabila by ho hned, ale Moudrá Vládkyně Fem si tuhle kořist určitě bude chtít prohlédnout a z trůnu zálibně pozorovat její pomalé umírání.
Mrštně vyskočila z křoví a namířila na nezvaného návštěvníka šíp v napjaté tětivě luku.
Altar na ni šokovaně vyvalil oči, ale neušlo mu, jaká má nádherná, velká prsa, klenuté boky a rozkošně plné rty, něžné pomněnkové opálení, takovéhle divoké samici by její pohnutky s chutí vyšoustal z hlavy. Mimoděk si přeleštil vyznamenání, aby divošce neušlo, že on je přece Tekkenský důstojník a velitel a pobaveně zvedl ruce nad hlavu.
„Co tady pohledáváš!!!!“ křikla na něj, přitom neustále v bojovém postoji s nataženým šípem. Altar vstal z trávy a blahosklonně se na ni pousmál. Bojovnice si nepříjemně uvědomila, že je takřka o hlavu vyšší než ona a že sílu bude mít minimálně třikrát větší.
„Havaroval jsem krásná, neznámá divoženko...“ sdělil jí mírně, přičemž nespouštěl své jiskrně modré oči z jejího bujného poprsí, které si mohl prohlédnout ze všech stran a v celé kráse. No to je materiál, beželo mu hlavou, tohle mi chlapi z jednotky neuvěří...
„Dej ten šíp pryč a hezky se spolu pobavíme, co ty na to?“ vyslal ji vzdušné políbení a pokusil se jí šíp sebrat, aby toho nechala a začala se chovat, jak se na křehké pohlaví sluší a patří.
„Nešahej na mě, ty šovinistické prase!!!!!!“ zaječela hystericky a ohnala se po něm útočným nožem, tak tak jí uhnul.
„Už mě ale začínáš docela srát!!!!“ zavrčel na ni, přikrčil se a bleskově po ní skočil.
„Pust mě!!!!!!“ ječela jako by jí na nože brali, najednou mocně zatroubila na jakýsi lesní roh, co vypadal jako kus parohu a těch krásných, prsatých divoženek se v mžiku vyrojilo asi patnáct, všechny ozbrojené a pořádně nasrané.
„Okamžitě ji pusť!“ přikázala mu macatá zrzka, točící ostnatou koulí na řetězu, sedíc pyšně na fialové, poslušné medvědici, jež na něj útočně cenila zuby.
„Ale no tak holky, jen si povídáme!“ zkoušel to nevinně, ale nějak mu neveřily.
„Je to chlap, voják ve stadiu důstojníka!!! Pokusil se mi vzít ženskou hrdost, poznala jsem to na něm...“ zašeptala zhnuseně a přiklonila se k té macaté, aby si jí šeptem urychleně postěžovala.
Všechny se na něj zadívaly s neutuchajícím odporem. On si dovolil obejmout ženu bez dovolení a ještě u toho mít erekci?!???? Nevídané!!!!! Hrdelní zločin...
„Svažte ho!!!!!!!“ zařvala zrzka a všech patnáct krasavic se na něj vrhly s ohlušujícím bojovným jekotem.
„Ale no tak, dámy, to se přece dá řešit i jiným způsobem!!!!!“ vyhrknul vyděšeně, když se na něj všechny sesypaly jako vosy a začaly ho mlátit klackama hlava, nehlava. Bylo jich na něj moc a navíc, i když byl Altar parchant sexistická, přece jen, vždycky se mu příčilo užívat vůči ženám násilí. Mistrně ho svázaly a zrzavá mu natáhla pořádnou facku, až se mu zajiskřilo před očima.
„Hazjle jeden mrzácká... Tfuj...“ plivla po něm a vrazila mu druhou.
„Okamžitě toho nechej!!!!“ vyjel po ní a vší silou se snažil vykroutit, ale svázaly ho příliš pevně.
„Ženy z kmene Energia Femina!!!!“ zahalekala zrzavá macanda, když vylezla na vyvýšený kámen „Dnes jsme opět poznaly skutečnost, že špinavci z ohavného sémě mužského jsou krutou hrozbou pro náš nádherný, dívčí svět, plný míru a lásky!!! Náš krásný svět je plný spokojených žen, věnujících se rozvoji svých duševních potřeb, odpadla nám totiž krutá nevolnická otročina, kterou nás muži po dlouhé ulexy týrali a mučili. Pamatujete dívky, kdy nás nutili rodit jim děti, souložit s nimi, starat se o jejich zaprasené příbytky, bez naši péče by je sežraly blechy!!!!! Nyní jsme svobodné a vytlačily jsme z našeho světa i další mužskou ohavnou vlastnost a to násilí!!!!“
„A tohle není násilí?!????“ zařval na ni Altar, svázaný zeleným lýkem, dost potlučený klacky, s čertsvě nabíhajícím monoklem pod pravým okem. Ještě pořád cítil v puse krev a v duši nesmírný vztek na tyhle agresivní potvory.
„Drž hubu, hajzle, když mluví žena!!!!!“ seřvala ho jako spratka ve škole a mrskla po něm šutr ze skály „násilí na chlapovi se nepočítá!!!!!“
Chtěl ji ještě něco říci, ale nasraná blondýna, po jeho pravém boku, ho pořádně nakopla do koulí, aby si zapamatoval, jak se mluví s dámou.
Když se zoufale zkroutil bolestí, poněvadž tohle skolí i sebeudatnějšího bojovníka, rozjařeně začaly halekat a mlátit se klackami do vagín, aby mu ukázaly, že ony žádné koule nemají, proto jsou lepším článkem evolučního vývoje.
„Těšme se na večerní popravu jeho mužství!!!!!! Vládkyně Fem mu ty koule usekne sama osobně!!!!“
Altar vystrašeně vytřeštil oči na rozohněnou řecníčí divošku, pak se mu zatmělo před očima a milosrdně omdlel.
Když opět procitnul, seděl svázaný v kleci na obrovském, kamenném oltáři, pod ním davy rozjásaných, nahých žen a s hrůzou si uvědomil, že většinu z nich zná... A trpce si vzpoměl, jak všechny svedl do postele a pak se na ně vykašlal, jak mu všechny plačtivě volaly, čekaly na něj před vojenskou základnou a on z toho měl akorát srandu.
V divoce bubnující krásce okamžitě poznal jeptišku Axali, na které se provinil nejvíce, když jí tvrdil, že je vojenským knězem a sprostě využil její nevinnosti.
„Zabijte ho!!!! Zabijte ho!!!! Vykastrovat a zabít!!!!“ křičel dívčí dav freneticky a rozzuřeně po něm házely shnilé ovoce a zeleninu, sem tam výkaly různých zvířat a všechny se tvářily, že by jej nejraději zaživa stáhly z kůže.
„Klid, mé milé, klid...“ uklidnila své ovečky vládkyně Fem a ladným krokem v krásných, zlatem vyšívaných šatech, odhalující pouze vagínu a poprsí, se zlatavou maskou na obličeji, došla až ke kleci s vyděšeným Altarem.
„Tohole muže všechny moc dobře známe...“ promluvila povzneseným hlasem „všechny víme, čím se dopustil vůči našemu křehkému pokolení, bral nám bezostyšně naše naděje, hrdost a víru v sebe sama, je to ohavný tvor, nezasloužíc si slitování, nuže, poprava může začít!!!!“
Pak se k němu otočila a strhla si masku a Altar okamžitě poznal, že vládkyně Fem je ta roztomilá, nevinná zdravotní sestřička, která se do něj bezhlavě zamilovala, pokusila si vzít život, když pochopila, že to s ní nemyslel vůbec vážně a pro duševní nestabilitu ji vyhodili z vysněné profese polní, zdravotní sestry. Když jí viděl, jak se odevzdaně plížila ze základny, v něm samotném se hnulo svědomí, které ale bleskově zašlapal úvahou sobě typickou. Je to její chyba, já ji lásku nesliboval...
„Odporný, mužský tvore!!!!“ promluvila k němu „za své ohavnosti, napáchané vůči ženám, budeš exemplárně zbaven mužství!!!! Veřejně a všem mých křehkým květinkám pro radost!!!!“ usmála se na něj sladce a dvě statné bojovnice, s útočným ksichtem, ho vydráply z klece jako škodnou a vší silou z něj strhly vojenské kalhoty.
Ženské v davu křičely nadšením a ty dvě ho za divokého bubnování táhly ke zkrvavené gilotině na koule. Obloha se nějak zatemněla, začalo mírně mrholit, což aspoň částečně smylo Altarovy slzy vzteku a ponížení a teď si teprve plně uvědomil, že vážně o svůj drahocenný nástroj bojovníka přijde a to dosti krutým způsobem.

„Neeee, koule neeeee!!!!!!“ zařval zoufale pan kapitán Epetulex, ležíc na nemocničním lůžku v polní nemocnici, protože zdravotníci ho bleskově našli, ležícího o kus dál, od epicentra výbuchu magnetické bomby. Utpěl težký otřes mozku, nyní byl stále v bezvědomí a dost blouznil z vysoké horečky.
Sestry se nad ním skláněly, ledovou žínkou mu stíraly pot a klidnými slovy se jej snažily uklidnit, hlavně aby konečně přestal řvát a tím rušit ostatní raněné.

Divošky ho dotáhly až ke gilotině, před kterou stál kýbl, plný čertsvě useknutých, modrých varlat, i přesto, že se vší silou se vzpouzel a bránil svému drsnému osudu.
„Já už nikdy nebudu šukat ženský pro zábavu!!!!! Nikdy!!!!! Raději mi usekněte hlavu!!!!!“ ječel hystericky, když ho všemi silami povalily na zem a koule mu skříply do svěráku, který se ještě lesknul modrou krví a vládkyně Fem ve zlatavé rukaviččce laškovně třímala šňůrku od nože gilotiny.
„Vykastrovat!!!!! Vykastrovat!!!!!“ neslo se bojovně vzduchem, Altar jen zoufale lapal po dechu a křičel, až málem vyplivnul plíce.

„Sakra, držte ho!!!!!“ hulákal polní doktor „celou dobu byl v klidu a teď tohle?!???? Co jste tu s ním dělaly?????“
Altar sebou nepříčetně házel na nemocničním lůžku, hlavu celou od krve a celou dobu zplna hrdla řval, ať mu pro boha války a všechny ostatní neuseknou koule zaživa.

„Tři, dva, jedna....“ odpočítával dav natěšeně, pak mu vládkyně Fem poslala vzdušné políbení, buben ustal v rytmickém bubnování a decetním pohybem ručky pustila šnůrku.
„NEEEEEEEEEEEEEEEEE!!!!!!!!!!!!“ zařval altar takřka nelidsky, když se nůž gilotiny se svistem rozletěl dolů a najednou všechno zmizelo a on se probral na zemi v polní nemocnici, protože divoce vylítnul z lůžka ven, přičemž povalil stolek s léky a málem jednu zdravotní sestřičku.
Vyjeveně na ně civěl, lapal po dechu a roztřesenýma rukama si okamžitě rozepl poklopec a s nesmírnou úlevou tam našel, co hledal.
„Jsou tam..... jsou tam.....“ šeptal roztřeseným hlasem a vyčerpaně se sesunul na zem, s pravou rukou stále v kalhotách.
„Pane kapitáne, co to vyvádíte????“ tázala se ho jedna ze sester s pobaveným úsměvem a pomáhala mu zpátky do postele, ponevadž se ještě celý třásl hrůzou a nohy měl po úrazu dosti vratké.
„Ty svině mi chtěly useknout koule...“ šeptal zmoženě, ještě napůl v limbu.
„To byl jenom sen...“ uklidňovala ho jemně a píchla mu něco na uklidnění a snížení horečky.
„Spíš černý svědomí!!!!!“ rozchechtaly se ty ostatní a pobaveně napodobovaly jeho předchozí vyvádění „neee, koule neeee, já už budu ideální chlap pro každou ženu!!!! Přestanu s děvkařením a chlastáním!!!!“ smály se, až přilákaly polního doktora.
„Co se to tady zase děje????“ ptal se nasraně, když zmerčil jejich veselí a pana velitele s infuzí v ruce.
„Pan kapitán dostal horečku a měl zlé sny, křičel něco o nějakých ženách, které mu chtěly useknout koule... Pak se divoce probral, zjistil, že koule stále má a opět usnul...“
Doktor se musel držet, aby nepuknul smíchy a se zdviženým obočím pozoroval, jak Altar spokojeně dřímá, s rukou v poklopci vojenských kalhot.
„Já myslím, že by ty dotyčné ze snu pana kapitána udělaly záslužnou činnost, hlídejte mu teplotu a krevní tlak a tu ruku v těch kalhotech mu raději nechte, žádné dítě nemá rádo, když mu berete jeho oblíbenou hračku...“
Když se ráno Altar probudil, cítil se mnohem lépe, moc si toho nepamatoval, jen změť surrealistické změti feminního řádění, hlava ho přestávala bolet, tak se dal do pořádku a vyrazil do polní kantýny na něco k snědku.
Už byl zase statečným panem kapitánem, ve vyfešákované uniformě, s naprosto sebejistou, chlapáckou převahou nad nežnějším pohlavím.
Cestou zmerčil ladné polní sestřičky, v krásných uniformách, tak na ně mrknul a galantně jim pokynul důstojnickou čepicí.
„Dobré ráno dámy, která z vás se se mnou půjde projít nádhernou přírodou, která už je jenom naše...“
„Pane kapitáne, nechejte toho...“ usmála se na něj prsatá blondýna, kterou už někde viděl „pak budete mít zase noční můry...“ zamrkala na něj tajuplně.
„Jaké noční můry, o čem to tady mluvíte...“ nechápal a drsná chlapácka převaha ho začala mírně opouštět.
S pobaveným smíchem a slovy ne, koule neeee, mu ještě naposledy mírně připomněly divokou noční můru, ze které se snad měl poučit, ale bohužel.
Setřepal to sebe jako pes vodu z kožichu a se samolibým úsměvem hrdiny a dobyvatele se otočil na podpatku a šel lovit jinde.