Páření

Páření
Zazvonil zvonek. „Momentíček,“ udýchaná Faloména si zapnula blůzu. Pak narychlo, spíše provizorně, nacpala mladíkovu nahou mrtvolu do kumbálu. „Tenhle měl vážně tuhý kořínek,“ zabručela si pro sebe a podívala se na příslušné místo dříve tuhého kořínku. Uklidila z pracovního stolu nástroje hromadného ničení a zaujala co nejvíc svůdnou pózu. „Dále.“ Do místnosti vešel samec. Ve svém středním věku začal pomalu postrádat část vlasů, zato na bradě mu to bujně rašilo. Na sobě neměl nic víc než kraťasy a tílko a v ruce držel upitou flašku jakési levné vodky.
„Dobrý den,“ podala mu ruku, „já jsem doktorka Faloména, sexuální poradkyně. A vy jste?“ „Já su Kamil,“ řekl samec nevrle. „Kde je doktorka Colpolína?“
„Moje kolegyně se dnes nemohla dostavit na vaše sezení, protože je nemocná. Budu ji proto nahrazovat já… Takže, pane Kamile, hned se podívám na vaši složku.“
Pan Kamil si začal nevrle pohrávat s jakousi věcí, kterou našel na stole. „Co to je?“
Faloména mu to zděšeně sebrala. „To je jen taková pomůcka ničivých… chci říct sexuálních měřítek. Prosila bych vás, abyste příště na nic nesahal, pane Kamile, může to být nebezpečné.“ Odmlčela se a rozevřela pěknou červenou složku „Pan Kamil, neshody s manželkou, nemám pravdu? Smím se zeptat v čem spočívají vaše neshody?“
„No, to je jednoduchý. Nevěřím jí a tak s ní nechci chrápat.“ „Proč jí nevěříte?“ „Protože jako jedinej chápu, že všechny ženský vlastně ovládá démon. Bojím se, že mi v noci uklovne ptáka, nebo něco takovýho. Teď mi ještě k tomu začala vyhrožovat rozvodem, to bylo po tom, co jsem ji zamkl v koupelně.“
Faloména naprázdno polkla. „Co vás vedlo k takovým myšlenkám?“ „Tak zaprvý, poslední dobou všude ubývaj chlapy. Vlastně už jsem pár týdnů neviděl vůbec žádnýho chlapa. Za druhý, moje žena mě poslední dobou nutí k sexu víc než normálně, ale nepoužívá přitom slova jako ‚miláčku‘, ‚kocoure‘… Říká mi, špíno‘ a, smrtelníku‘. Tudle na mě z koupelny zařvala: ,pojď se pářit, ty tragický lidský červe‘… Podle mýho je vy ženský jednoho po druhým požíráte. Takže proto jsem ji v tý koupelně zamkl.“ „Co ona na to?“ „Chrčí něco o pekelných ohních a nepředstavitelné agonii, co já vím, já jí neposlouchám. Chce se rozvíst a tak, ale já říkám, je to pro dobro lidstva. Pak mě poslala sem, ale abyste chápala, tak já jsem vůbec nechtěl nikam chodit. Protože, víte, vy jste taky ženská, a to moji duši ohrožuje na éterické úrovni, chápete?“ „Jistě, chápu… Poslyšte, smrtelníku… chci říct, pane Kamile. Tohle je nejtěžší případ sexuální nestability, jaký jsme v poslední době zažili, takže se budu muset s někým poradit. Počkejte tady.“
Zavřela se do koupelny. „Hej, Xxalmaddone! Xxalmaddone!“ zašeptala.
Jak se opovažuješ mě budit, otroku pekel? ozval se hlas v její hlavě.
„Tenhle samec o nás ví.“ Použij moc svůdnosti a hříchu! Smilstva, jaké dokáže způsobit jen člověk.
„Tenhle ale nebude chtít, víte? Ví, že byste mu vzal duši.“ „Donuť ho! Řekni tomu tragickému lidskému červovi, že je načase se pářit! Nabídni mu slasti a pak ho uvrhni do nepoznané agonie pekelné!“
„To už jsme na něj zkoušely. Nefunguje to… Vaše pekelné veličenstvo, mám ale jeden nápad. Je to sice takové jednoduché, ale určitě na to přistoupíte…“
Vyšla z koupelny, posadila se na stůl před pan Kamila a seriózně se mu podívala do očí. „Poslyšte, pane Kamile, nebudu chodit kolem horké kaše. Ve všem máte pravdu. Stalo se to už před docela dlouhou dobou, jednoho středečního večera. Můj pán, démon Xxalmaddon posedl všechny ženy na planetě. Nikdo si ale nevšiml žádné změny. A tak teď požírá duše vás, ubohých smrtelníků s penisy.“ Samec se zahleděl do země „Pane Bože,“ řekl roztřeseným hlasem. „To už je teď ale jedno, stejně už vás moc nezbývá.“ Podívala se na seznam jmen. „Jé, vy jste poslední.“ „Jako poslední chlap na planetě? A už zůstanou jenom ženský? Dyť to je regulérní apokalypsa!“ „Haha! Klasický Xxalmaddon, je to taková veselá kopa.“ Náhle někdo rozrazil dveře. „Ty krávo blbá!“ to byla doktorka Colpolína, která vběhla do ordinace a chytila Faloménu pod krkem. „Slíbilas mi, že posledního necháš mě.“
„Jsem nevěděla, že je poslední.“ „Jooo? A to ti jako mám věřit? Prostě jseš podrazácká flundra, tak to je.“
Colpolína ji trefila kabelkou do nosu. Faloména na to odpověděla kancelářským koněm, pak obě ženy pokračovaly přes lampičku až po židli. Pan Kamil seděl, pohodově dopil zbytek vodky, chvilku relaxoval, až si nakonec řekl: „Kašlu na to,“ a vyskočil z okna.
Samice se nahnuly přes parapet. Dole zahlédly něco jako mastný flek. Nehýbal se. „Hmm… Tak to byl poslední. Xxalmaddon už má dost.“ „Teď tu duši už asi nezískáme,“ odvětila Colpolína, „pokazily jsme to. On nás zabije, Faloméno.“ Pokrčila rameny. „Času máme ještě dost. Ale co teď?“ „No… Samci nám došly. Takže bychom mohly…“ jemně ji pohladila po vnitřní straně stehna. „Máš pravdu. Mohly.“

Pak démon obě zlobivá děvčata ztrestal. Zkonzumováním jejich duší.