Dům na pláži/I: Velký úklid.

Pátek
Když jsem se konečně vrátil do Kalifornie, musel jsem pár dní zůstat v bytě v San Francisku a vyřídit kupu záležitostí, a do svého útočiště v domě na pláži jsem se dostal až v pátek časně odpoledne. Když jsem částečně vybalil a udělal si něco k jídlu, zavolal jsem paní Wieczenské aby mi přišla dům ‚odzimovat‘ a uklidit. Požádal jsem jí, jestli by mohla přivést ještě jednu paní, protože čekám návštěvu, a bude třeba připravit i hostinské pokoje. Paní Wieczenská byla starší paní, která mi pomáhala s úklidem a často i pro mě vařila. Bydlela se svým synem a jeho rodinou na samotě asi 15 minut od mého domu autem a asi stejnou dobu pěšky po pláži. Přestože byla poměrně mladá, měla sedmnáctiletou vnučku Cindy, veselou a trochu nevychovanou slečnu, která mě často přiváděla do rozpaků, a svojí babičku ke spínání rukou nad tím, že dnešní rodiče neumí děti vychovat a bůhví, co z nich vyroste. Paní Wieczenská přijela se Cindy a ještě jednou postarší paní ze sousedstva. Cindy přišla v minisukýnce, ze které si nepochybně ještě kousek ustřihla, protože tak krátké se určitě ani nedělají. Jinak měla tenisky naboso a „bare midriff“ tričko z tenké látky, pod kterou se vyzývavě rýsovaly její bradavky. Když si paní Wieczenská všimla mého udiveného pohledu, zamračila se, a řekla, že jí takhle ‚vymóděnou‘ nechtěla vzít, ale že její matka řekla, ať si holka přivydělá, když už nemá školu, a holka že si na sebe nic jiného vzít nechtěla. Durdila se, že jí rodiče k ničemu nevedou, a že jí všechno dovolí, a že se dokonce vsázela se svým otcem, že vás svede. Otec sice prohlásil, že vás bude varovat, a že jestli se jí to povede, že vyhraje výprask, ale pak se smál, že je sám zvědav, jak to dopadne, i ten výprask že jí snad odpustí. Představte si to! Místo aby ji přehnul přes koleno a hned jí naplácal na zadek! Ani bych vám to nemĕla říkat. Uklidňoval jsem paní Wieczenskou, že si s tím nesmí dělat starosti, a že se nesmí divit, že doba je jiná, a mládež že má o módě jiné představy. Paní se zamračila, že jiné „představy“ to tedy má, to ano, ale ona že se divit může. Namítal jsem, že my jsme se také oblékali jinak, než naši rodiče, a že se jim to také často nelíbilo. A že nakonec na tom není nic špatného, ať si žijou po svém a oblékají se, jak se jim líbí – my že jsme také rodiče a prarodiče moc neposlouchali. Paní protestovala, že taková zkáza mravů nikdy nebyla, ale pak mávla rukou a šla s druhou paní na druhý konec baráku mýt okna. Já jsem si šel sednout k počítači, a Cindy zatím luxovala, utírala prach, dávala nádobí do myčky, a tak podobně.

Ještě jsem ani neprohlédl e-maily, když Cindy volala, abych jí šel podržet štafle, že chce utírat prach nad skříní. Řekl jsem, že na skříni se prach utírat nemusí, že tam stejně nikdo nevidí. Podívala se na mě jako bych spadl s měsíce, „Copak neznáte babičku? Ta by tam šáhla prstem a já bych dostala.“ Trpělivě jsem tedy držel štafle a dával si záležet na tom, abych se nedíval přímo vzhůru, ale oknem někam do dálky na moře. Najednou se Cindy svezla se štaflí, svalila se na mě, a porazila mě na zem. Chvilku jsem pod ní zůstal ležet a nechápal, co se děje, ale pak jsem se snažil z pod jejího těla vyprostit. I když nebyla moc těžká, moc mi to nešlo, protože mi v tom moc nepomáhala. Konečně jsem se zvedl a klekl si vedle ní a zeptal se, co se jí stalo. Kňourala, že si asi natáhla šlachu a že to hrozně bolí, a vytáhla tu minisukýnku až na boky. Měla pod ní miniaturní kalhotky, které zakrývaly velice málo. Zeptal jsem se, co jí bolí. Poodhrnula kalhotky stranou, takže už nezakrývaly vůbec nic, ukázala na slabinu a řekla „Tady!“

První impuls byl rozhlédnout se kolem, jestli nás nevidí její babička. Druhý impuls byl, přiznávám, sklonit hlavu, a tam dole jí líbat. Třetí impuls byl, obrátit jí na břicho, a naplácat na holý zadek. Čtvrtý impuls byl stáhnout jí tu sukýnku zase dolů, a poodstoupit aspoň o krok. Vyhrál zdravý rozum a impuls první a čtvrtý. Tahal jsem tu sukýnku dolů, ne příliš úspěšně, ona ji tahala zase zpátky nahoru a kňourala, že to bolí, a že to potřebuje namasírovat. Plácl jsem jí přes ruku a konečně stáhl sukni dolů kam až dosáhla, což nebylo mnoho, a rychle vstal. Protestovala, že jsem bezohledný, že to strašně bolí, a že ji nechci masírovat. Řekl jsem, že zavolám babičku, aby jí pomohla. Opáčila, že babička jí není nic platná, že je krátkozraká, a masírovat že neumí. Ujistil jsem jí, že by jí babička na zemi určitě viděla, i když je krátkozraká, a i když neumí masírovat, že by si s tím věděla rady. Mrzutě podotkla, že o tom nepochybuje, a abych ji radši nevolal, že by se jí přitížilo. Pak mi vyčítala, že jsem bezohledný a necita, že ji nechám takhle trápit. Řekl jsem, že je mi jí sice líto, ale že se nenechám kvůli tomu od babičky zaškrtit. Zasmála se, já že se babičky bát nemusím, že na mě nedá dopustit, a že by dostala stejně jen ona. Ukončil jsem to, že jdu pracovat, a že kdyby něco potřebovala, ať mě zavolá, ale na těch štaflích, že bude muset dávat větší pozor. Zavolala mě ještě třikrát. Musím přiznat, že držet takhle štafle hezké slečně v minisukni, slečně, která má nádherné dlouhé nohy, utírá prach vysoko na skříni, a moc se nestará o to, jak vypadá z podhledu, to není úkol, proti kterému by průměrný muž nějak vehementně protestoval. Jen jsem se strašně styděl, jak bych se musel stydět, kdyby nás takhle viděla babička. Na štěstí neviděla.

Když Cindy skončila, řekla, že jsem pěkný suchar, že jsem jí ani jednou neřekl, že má hezké nohy a to že říkají všichni, a ani jednou je nepohladil. Uznal jsem, že má hezké nohy, a o tom hlazení, že už jsme mluvili. A aby šla raději pomáhat babičce. Prohlásila, že už ji to sucharství nudí, a jestli jsem gay. To mě trochu ‚nadzvedlo,‘ a řekl jsem, že je drzá, a aby mě přišla vyzkoušet, až jí bude osmnáct. Že nechci, aby mě zavřeli, že si něco začínám s nezletilými. Odsekla, že jsem se zbláznil, že to nechápe, že jsem buď gay, nebo úplné dřevo, že je hloupá, že sem vůbec lezla, a že už jí tady nikdo nikdy neuvidí, a odkráčela. Trochu mě to mrzelo, ale řekl jsem si, že se nedá nic dělat, a šel jsem si zase sednout k počítači. Za chvíli přišla babička, že jsou pro dnešek hotovy, a že přijdou zase zítra v devět, aby to dodělaly. Když odešly, díval jsem se z okna, jak nastupují do auta, a čekal, až Cindy nastartuje. K mému překvapení ještě něco řekla babičce, vyskočila z auta, a zaběhla dovnitř. Šel jsem jí naproti. Když mě potkala pod schody, dala mi pusu, řekla, že jsem totálně nemožný a nesnesitelný, a že zítra přijde zas. Pak už jsem jen slyšel, jak motor naskočil a pomalu se vzdaloval.