Dva opilci

Sněhová pokrývka se třpytila ve světle pouličních lamp, které osvětlovaly dvě vrávorající postavy.
„Ty máš Milane dneska natankováno víc, než já,“ vyhrkla jedna z postav.
„A jak si na to přišel?“
„Už si dvakrát spadnul! A já ani jednou!“ zvolal Lukáš.
„Protože jsem šlápnul na zledovatělý místa. A nehulákej jako na lesy!“
„Tady nejsou žádný lesy, ale jen paneláky.“
„Tak nehulákej jako na paneláky,“ řekl Milan, přičemž ztratil rovnováhu, načež mu podjely nohy a on se ocitl na chodníku, který pokrývala ledovka.
„Potřetí, potřetí!“ ozval se Lukáš.
„Protože je tady led!“ vykřikl Milan, který vzápětí ležel na zádech. A poněvadž chodník byl z kopečka, tak za divokého klácení nohou i rukou, které připomínalo převrácenou berušku, se nedobrovolně projel. O chvíli později jeho jízda skončila nárazem do velké hromady sněhu. A do ní se zarazil nohami napřed, až skoro po pás. Kdyby jeho střízlivost nebyla na nulové hodnotě, tak by se bez potíží z hromady sněhu dostal. Ale takhle jen užasle hleděl před sebe, přičemž se ho zmocnil pocit, že se jeho nohy staly nedílnou součástí sněhu.
„Lukáši! Já se zarazil!“ vyhrkl po chvíli.
„Tak se vod zaraž!“ ozval se Lukáš, který se pokoušel o tanec ze sněhulákem. Tenhle jeho pokus skončil zbouráním sněhuláka, přičemž se ozvalo několik nadávek. Načež se i Lukáš projel po zledovatělé části chodníku, aby vzápětí vrazil do Milana.
„Aúúú!! Ty blbče! Co děláš!?“ vyjekl Milan.
„Ahóóóój! Tak jsem zase u tebe!“
„Zatraceně! Pomoz mi z tý hromady!“
Lukáš s hrncem na hlavě se několikrát neúspěšně pokusil postavit na nohy, přičemž každý jeho pád byl doprovázen Milanovým výkřikem. Teprve po nějaké době se Lukáš ustálil v poloze, která připomínala člověka, co se chystá udělat kotrmelec. Podařilo se mu však Milana povytáhnout z hromady sněhu. Za okamžik však přes něho přepadl, načež se hlavou napřed skoro po pás do sněhu zarazil zase on.
„Pomóóóc!! Sněžná temnota se mě zmocnila!!“ ozval se vzápětí jeho tlumený výkřik.
A tak Milan počal za nohy z hromady sněhu tahat jeho. Přitom neudržel rovnováhu a zanedlouho on ležel rozplácle na chodníku a Lukáš přes něho.
O něco později dvojice dovrávorala před panelový dům, kde oba bydleli. Oba počali zpívat a Lukáš se přitom rozhodl hrnec odhodit v dáli. To se mu však moc nepovedlo, jelikož v blízkosti byl strom. Od jeho jedné větve se hrnec odrazil, a náhle opilecký zpěv Milana utichl.
„Ty máš dneska teda padací noc. Kdo tě má pořád zvedat!“ zvolal Lukáš, když po chvíli spatřil na chodníku se válet Milana.
„Vole!! Už nikdy neházej hrnec!“ vykřikl Milan a vztekle jej zahodil. Hrnec se mihl vzduchem, ale v trase jeho letu byl sloup pouličního osvětlení. Od něho se prudce odrazil a Lukáš, který se usmíval jako to sluníčko pocítil prudký náraz do zad. A vzápětí se rozplácl, jak široký, tak dlouhý.
„Blbče!! Už ho taky nikdy neházej!“ vyhrkl poté Lukáš, ale oba v alkoholickém opojení pokračovali v jeho házení. Ale jen do okamžiku, než jim vletěl do otevřené popelnice. Snaha o jeho vyndání skončila jejich pádem do jejího nitra, přičemž se vyklápěcí část popelnice přivřela. A to k jejich smůle tak nešikovně, že jí nedokázali otevřít. Netrvalo to dlouho a přemohl je spánek.
Velmi brzo ráno přijeli popeláři a ty doprovázel televizní štáb, který o nich točil reportáž. Když se popelářům podařilo otevřít onu popelnici vytřeštili oči a lidé z televize také. A tak filmová kamera zachytila buzení domnělých bezdomovců, jejich následné zděšení i vrávoravý útěk.