Hvězda sociálního chaosu (opilec na zemi a odcházející lumíci)

.


Naštěstí nejsem dobrý člověk, neuvízl jsem v bažinách humanismu, mé ego mi neříká: "Jednou jsi přijal sebeobraz dobračiska, tak se podle toho, kurva! chovej."

Onehdá jsme šli s mojí Monýs a v Praze na Divoké Šárce uzřeli opilého muže, asi už měl delirium z dlouhodobého pití, rozhodně vypadal jako alkoholový nadšenec. Byl svalený u pouliční lampy, pomočený a zahovněný, nacházel se ve výrazném estetickém nepořádku. Řval.
Monča řekla: "Tohle máme v Brně taky, pojďme."
Já na to: "Počkej, vždyť je to vtipný."
Takže jsem sociopat? Asi ano. I proto dělám v sociálních službách.

Kdybych vám měl nahlédnout pod pokličku, tak ve stručnosti sdělím, že dřív měli lidé své nemohoucí staříčky doma, dnes je odkládají do koncentračních táborů, kde se o ně stará podrážděný, špatně placený, z přesčasů vyšťavený personál. Taková zařízení sice mají idilickou prezentaci na netu, realita uvnitř však bývá o dost drsnější. A senioři si nikdy stěžovat nepůjdou, páč se bojí.

Ještě doplním informaci, že normalizovaným obědovÿm jídlem v důchoďácích je pečené kuřecí stehno, těstoviny a uho - univerzální hnědá omáčka.

Takže teď už ti musí bejt nad slunce jasný, že ten, kdo by legalizoval euthanasii, by byl něco jako Jimy Jones ze Svatyně lidu, důchodci by se jako lumíci houfně vrhali na druhý břeh, protože důstojná smrt by byla tím nejkomfortnějším řešením jejich situace.

A až půjdeš za svými pra/rodiči do domova seniorů (jsou tam, protože nemáš náladu se o ně starat; jejich byt už jsi dávno přestavěl a pronajmul) a oni ti řeknou, že jsou tam docela spokojený, tak věz, že jsi dobrý člověk a že jsi pro ně udělal to nejlepší, co jen jsi mohl.
Hehe.

Ale co, všichni sledujou jen svoje vlastní zájmy a spokojenost druhejch je jim u prdele. No ni?


.