Netypické nakupování

Poté, co jsem se svým autem naboural do velkého bilbordu, tak jsem lehce otřesen odkráčel domu. Trochu mi však dělalo potíže projít rámem dveří do bytu, ale po nějaké době má snaha dostat se do bytu byla úspěšná. Když se mi vše srovnalo v hlavě, tak mou pozornost upoutala nějaká věc, která se nalézala naražená na mém krku. O chvíli později jsem si uvědomil, že je to velká reklamní cedule. Nápis na ní byl sice kvůli velké díře neúplný, ale podařilo se mi vyluštit, že supermarket na sídlišti bude mít velké slevy všeho zboží. A to mne zaujalo.
Avizované slevy zaujaly také obyvatele sídliště a brzo bylo znát, že se chystají bojové přípravy na zteč supermarketu. Místní sídlištní organizátor všeho možného i nemožného pan Bělásek začal v tělocvičně školy pořádat za mastné vstupné výcvik davového nakupování. A protože jeho kurzy působily hodně realisticky, tak tělocvična i škola byla po několika hodinách zdemolovaná. Mnozí účastníci kurzů s názvem: Nakup a Přežij, navštívili zcela neplánovaně i nemocnici. Já jsem si pečlivě výcvik natáčel na videokameru, přičemž jsem byl zavěšen na kruhách u stropu tělocvičny. Bohužel mne sousedé po skončení poslední výukové hodiny zapomněli stáhnout. A to mělo za následek, že jsem byl nucen v kruzích přenocovat.
Když nadešel den ohlášených slev, tak byl supermarket připomínající pevnost, oblehnutý ze všech stran. Místní policista Houkačka, který trpěl po návratu z válečných oblastí syndromem maskování, splynul dokonale s nákupním vozíkem. Jelikož chtěl mít dokonalý přehled o dění při nakupování, což se mu zanedlouho splnilo.
Já jsem se hodlal nákupního šílenstvím zúčastnit v klidu, a tak jsem navštívil místního sídlištního vynálezce pana Pokustóna. Koupil jsem od něho za asi dost přemrštěnou cenu pilulky, co způsobovaly neviditelnost. A protože začaly působit po několika minutách, tak jsem se nenápadně vmísil do davu.
„Pusťte nás dovnitř!!“ skandoval dav posedlý nákupní horečkou, načež se masa lidí dala do pohybu. A já také.
Mezitím se nad supermarketem objevilo letadlo místního letce pana Vrtulky. Ten pořádal za nemalý finanční obnos seskok padáky na střechu supermarketu. Někteří vyskočivší parašutisté, se však po volném pádu rozplácli na střeše a zjevně je chuť na nakupování přešla. Pan Vrtulka hodlal na supermarketu přistát, ale jen rozšířil počet svých neúspěšných přistání. Vzápětí díky němu zela v jedné zdi velká díra, aby brzo tou dírou pronikal dav nakupujících.
„Vaše nákupní demonstrace není povolena! Rozejděte se!“ křičel do megafonu stále za nákupní vozík zamaskovaný policista Houkačka, načež spolu s ostatními vozíky zmizel v útrobách supermarketu. Brzo ho následovali podobně maskovaní policisté.
Na mne díky neviditelnosti nikdo nebral ohled. A já na nikoho také ne. Boj o nákupní vozíky přerostl v přetahovanou mnoha lidí najednou. Mnohých se při přetahování zmocnil pocit, že se přetahují o vozík s někým neviditelným. Pan Pokustón totiž neprodal pilulky na neviditelnost jenom mně.
Já jsem využil své neviditelnosti a usadil se ve vnitřku nákupního vozíku. Můj soused pan Bezoušek, který jej tlačil byl překvapen tím, jak náhle vozík ztěžknul. O něco později mi neuniklo, že vytřeštil oči. Uvědomil jsem si, že pilulky přestaly účinkovat. Tohle zjistilo zanedlouho mnoho dalších lidí.
„Dobrý den. Já jsem vám chtěl pomoc nakupovat,“ řekl jsem panu Bezouškovi, ale ten se nezvykle rozkřičel. Leknutím jsem vyskočil kolmo nahoru a náhle jsem se držel rukama za jeden list rychle otáčejícího se větráku. Nevím jak se to mohlo stát, ale náhle mi neunikla ta skutečnost, že letím těsně nad hlavami nakupujících. Roztočené listy větráků mnohým zkrátily vlasy a některým strhly i paruky, což mnohé naštvalo.
Brzo jsem vyletěl s větrákem v rukách před supermarket a za mnou se poté ozval mnohonásobný křik. Netrvalo to dlouho a byl jsem nucen prchat před dost početným davem, který mne honil i s nákupními vozíky.