Kalamita

Nejde.
No nejde.
Stále?
Jo.
Neodsekávej!
Tak se neptej pořád tak hloupě.
Ale soused svítí a bliká mu tam i televize.
Jo, ale snad slyšíš zvuk centrály.
Nějaký zvuk slyším, ale co to je nevím.
No to je ona.
Zvuk náhradního zdroje.
No a ten nad námi taky svítí?
Viděla si co má na střeše?
Asi tašky a nějakou krytinu.
To není krytina, ale solární panely.
A copak teď v noci svítí slunce?
Nesvítí, odpoví si sama.
A dá se snad elektrika skladovat?!
Že jí teda někde v regálu nemáme.?
Ale máme.
Třeba v telefonu, autě, hodinách.
Takže oni jedou na telefon?
Ne, oni jedou na trakční baterie.
Ale vždyť baterie je stejnosměrná a v zásuvce je proud střídavý?
Zaskočila mně vědomostmi.
A má kmitočet 50 Hz, abys věděl.
Mávnu rukou a jsem zticha.
Po chvíli připojuji jeden drát ze zásuvky k železné postely a druhý k noze spící ženy.
Snad to do rána rozvoďáci opraví.
Jenže budu pak v podezření jako automechanik, cestovatel,Egypťan Kramný.
Mám totiž vyhlášku 50, paragraf 8, tedy elektrikář, dodavatelsky.
To by mohl být jasný důkaz úkladné vraždy.
No, ale mám papíry i na hlavu.
Tak to půjdu do Bohnic
Kde bych stejně skončil.
A budu na práškách.
V polstrovaný a sám.
Bez dotazů.
Pod penzí.
Je ráno.
Proud stále nejde.
Odpojují tedy fous od nohy ještě spící ženy.
A připravuji se na další dnešní dotazy.
Jak uvařím.
Čím se umeju, jak spláchnu...
Napadá mne, že v dřevníku je sekera.
A taky, že budu měnit letní za zimní.
A těch šroubů je tam zbytečně moc.
A pak nejdou povolit.
Nebo můžeme jít na procházku na vyhlídku na skály.
A ten škraloup ledu ten ji klidně unese.
A ta houba se zeleným i červeným kloboukem je chutná.
Ne vážně, mám ji rád.
Tu kalamitu Jean.