Dvě rodinné

Dědeček se chystá na procházku
     Dědeček se rozhodl, že vyrazí na procházku. Napřed se ale šel osprchovat, protože nemínil jít ven špinavý. Když se vrátil z koupelny, prohlásil, že procházku na chvíli odloží, jelikož nemůže jít ven tak rozpařený.
     „Musím počkat, abych krapet vystydl,“ řekl dědeček.
     „Ale ne moc dlouho,“ strachoval se jeho syn. „Nerad bych čekal na dědictví celou věčnost.“

Vnuk si vyjel na motorce
     Vnuk odjel na motorce, i když ho babička varovala, že se může vybourat: „Víš, co je dneska těch nehod.“
     „Ale babi, kdybych takhle přemýšlel, nemohl bych jezdit vůbec.“
     Jenže vnuk se dlouho nevracel, a tak se babička zděsila: „Co když se vážně vyboural!“
     „To by nám už dali vědět. Špatné zprávy říkají rychle,“ řekla maminka s nadějí.
     „Může někde ležet zraněný ve škarpě a lidi jezdí bez zájmu kolem, ani rychlou nezavolají,“ mínila vnukova sestra.
     „Ale to snad ne. Lidi jsou lhostejný, ale ne všichni. Někdo by si určitě všiml,“ usoudila maminka.
     „Tak on ten náš chudáček leží zraněný někde ve škarpě a nikdo mu nepomůže,“ bědovala babička.
     „Já skočím pro pivo,“ prohlásil do té doby mlčící tatínek. „A jak vás poslouchám, vezmu rovnou černý.“