Nový koronavirus

Je rok 2031.
V ranních zprávách hlásili nový typ koronaviru alfa-3. “Ajaj! Hlavně toho vira nechytit, lepší bude ven vůbec nevycházet!” pomyslil jsem si.
Byl ale čas oběda a já byl hladový… Docházela mi má poslední psí konzerva a bylo nutné sehnat nějaké dobré jídlo. Nasadil jsem si tedy svůj respirátor s myšlenkou, že už se možná nevrátím.
Rozloučil jsem se se svými spolubydlícími a zanechal jim zásoby, dokud se nevrátím.
Rybenkám v koupelně jsem pokapal zem trochou vody a šatním molům jsem rozbalil pytel se starým oblečením.
Sbohem mí drazí přátelé!
Vydal jsem se na cestu a zamířil na tramvajovou zastávku Bílá Hora. Tramvaj, po pouhých dvou hodinách, dorazila.


Z důvodu automatizace a efektivity se propustili řidiči tramvají a každý rok se vybere část občanů, která za sebou táhne vagony lanem.
V kabině pak sídlí policie ve skupině po třech. Jeden dohlíží, jestli tahači dodržují rozestupy, druhý dohlíží, jestli cestující dodržují rozestupy a třetí dohlíží jestli oba dohlížející dodržují rozestupy.
Dle vládního doporučení, pro co nejbezpečnější cestování během jízdy zadržuji dech a nadechuji se pouze když tramvaj dorazí na zastávku. Vůbec mi to nevadí, protože si alespoň potrénuji svůj hrudní košíček a navíc jsem jako malý byl přeborníkem v plavání a v mém “Mokrém vysvědčení” bylo jasně stanoveno, že mám plíce jako delfínek.

Problém nastává pouze tehdy, pokud je dopravní špička. V takovém případě je nařízeno vysklít okna tramvaje a v pravidelných intervalech k nim přistupovat a nadechovat se. Protože tato situace ale není výjimečná, okna se prodala, aby bylo pro občany jednodušší, toto nařízení dodržovat.
Když jsem konečně k deváté hodině večerní dorazil na Václavské náměstí, zjistil jsem, že Vodičkova ulice je uzavřena. Uviděl jsem, jak dva strážníci stojí před uzávěrou. Z bezpečné vzdálenosti osmi metrů jsem se otázal, proč je ulice uzavřena. Posunky mi dávali najevo, že mi nerozumí. Přiblížil jsem se tedy o metr a sesunul jsem si respirátor pod ústa, aby mi bylo lépe rozumět.
“Výtržník!” zakřičel jeden. “Nedodržujete rozestupy občane!” zahlásil druhý a už mě bili.
Po pendrekové masáži mi svlékly kalhoty a bodli mi do zadku nejnovější BIO farmářskou veganskou vakcínu od firmy “Veselá Apotéka.”
Utřeli mi pak krvácení z konečníku, které se mi spustilo a pustili mě za uzávěru. Uzávěru už před měsícem měl odklidit městský úřad, ale protože se tak nestalo, tak ji hlídají, aby ji nikdo neodnesl.

Když jsem se za ni dostal, uviděl jsem hromadu lidí…
Vždyť já úplně zapomněl! Dnes je všeobecná každoroční prohlídka! Jediný den v roce, kdy je povoleno jít za lékařem!
Zařadil jsem se do houfu lidí a bodal lidi špendlíkem do hýždí, abych si udržoval rozestup. Celá akce by se na první pohled mohla zdát jako naprostý chaos, byla ale skvěle kontrolována párem policistů. Jeden štěkal na houf a obíhal ho ze stran a pokud z něj někdo vystoupil, druhý ho okamžitě zašťouchnul zpátky pasteveckou holí.

Konečně na mě došla řada. A měl jsem štěstí! Vyšel na mě skutečný lékař! To se mi často nestává a musím se spokojit s dobrovolníkem. Ani mi nevadí, že nic neumí, ale jen se se mnou vyfotí pro sociální sítě a pak už si mě nevšímají a už volá dalšího pacienta.
Doktor mi po prohlídce řekl, že mám rakovinu mozku a tuberkulózu.
Oddychl jsem si! Hlavně že to není Covid! Poděkoval jsem mu a ihned poté zamířil do zverimexu. Koupil jsem si balení konzerv pro kočky a s klidným pocitem jsem jel zpátky domů.