Počkat, kde mám víno?!

Pondělí, 14. února,
…pozdní odpoledne, „mladá“ žena stojící ve frontě v jednom nejmenovaném supermarketu, čekající na zaplacení. Fronta kupodivu postupuje rychle!
Jsem na řadě. Píp…píp…píp… pravidelné pípání přeruší náhle hlas prodavačky.
„Můžu poprosit občanku?“.
Úsměv, který mi vykouzlila myšlenka, že ve svých osmadvaceti letech zřejmě stále vypadám na méně než 18, vystřídal nechápavý pohled hned poté, co jsem si uvědomila, že tentokrát si ale žádné víno nekupuji! Zmateně jsem přejela očima nákup a uviděla ho! Nevinně spočíval v rukách prodavačky, která se stále dožadovala předložení občanského průkazu.
„Prosím?“ Prodralo se mi mezi údivem pootevřenými rty. Prodavačka ho však stále netrpělivě svírala v rukách, připravena mi můj ČISTICÍ PROSTŘEDEK NA TROUBY bez řádného prokázání věku nevydat.
S naprosto nechápavým pohledem jsem jí podávala občanku se slovy: „Myslíte, že bych si jako dala?“- ano, vím, celkem nesmyslná věta, ale v tu chvíli mě nenapadlo nic jiného, než že je prodavačka zřejmě skálopevně přesvědčená, že doma potají chodím upíjet čisticí prostředky. Nicméně na tuto otázku paní pokladní naštěstí nereagovala, jen letmo prohlédla občanku, při zjištění mého věku se (troufám si říct „drze“) usmála, ale následně se za předešlý proces ospravedlnila se slovy: „to víte, je tam TEN čpavek“.
Z čehož tedy nejspíše plyne, že vypadám jako nezletilý, za to velice nápaditý narkoman, který po večerech s oblibou u telky inhaluje úklidové prostředky či pobíhající po parku se sáčkem s přípravkem na trouby u pusy. Nebo příklad z praxe?...Trouba vystříkaná přípravkem, já u ní klečící, hlavu vklíněnou na roštu a v naprostém rauši…
No, věřím, že se mezi Vámi jistě najde někdo, kdo by v případě podobného incidentu byl stejně udivený jako já, že je tam TEN ČPAVEK, a proto jsem povinna prokázat se občanským průkazem. Nechť jsou naše trouby čisté!

Pac a pusu, Vaše brzy sjetá Lůca!