Pozor, nepřítel naslouchá!

Pozor, nepřítel naslouchá!
Deset krát deset dírek. Třetí dírka v šesté řadě je major Skála a osmá dírka v sedmé řadě je plukovník Kocbaba. Tohle pexeso si musí vojenský spojovatel, vojín Marcha pamatovat. Je to nutné. Nad dírkami jsou utajené nápisy jako Keřík 88, nebo Javor 33! Největší průšvih by nastal, kdyby dotyčného důstojníka spojovatel neupozornil že volá meziměsto. To by se pak místo tady Kocbaba, ozvalo tady Keřík 88. Špion v telefonní budce na rohu by si určitě zamnul ruce .
Službu na ústředně odbývají dva flákači, vojíni Marcha a Černohubý. Mají stejnou postavu, spávají vedle sebe na dvojkavalci a jsou to nerozluční kamarádi. Protože na vycházku může jen jeden, mají oba vojíni jen jeden společný, parádní, vycházkový kabát!
Stovka ústředna pamatuje jistě ještě první republiku. Podobné bylo možno spatřit na každé poště. Ve všední dny slouží od šesti do dvou civilní zaměstnankyně. Pak nastupuje jeden z vojínů, aby sloužil ode dvou do rána do šesti . V sobotu a v neděli se slouží čtyřiadvacítky ! Ústředna je úzká nudle bez oken, jenom nahoře je větrací okénko. Je to jakási cela. Frantík Marcha vlastní tranzistorák značky Telefunken, napojený na autobatérii . Je opatřen mocnou zbraní - telefonem! Přítel telefon je zdrojem informací a také zábavy . Frantík se dokáže celé hodiny vykecávat se všemi spojovatelkami na okrese Kladno!
Tak, jako radisté přijímají morseovku uchem, musí spojovatel ovládat plochu s dírkami zpaměti. Čas od času totiž vyjde tajný rozkaz, že Kocbaba už není Keřík 88, ale jasan 35! Nepřátelští agenti dostávají na frak . Celému spojovacímu zařízení však vévodí mosazný nápis .
Pozor, nepřítel naslouchá !
Služba na divizní ústředně má své výhody. Jakmile se totiž na vývěsce - zaměstnání - objeví protichemická příprava, zazvoní v patřičnou dobu telefon . Paní Poštová, nebo paní Romanová si ,, jako“ potřebují z ústředny odskočit a žádají vojáka, spojovatele. Jeden ze dvou flákačů pak vždy absolvuje protichemickou přípravu na kožichu za ústřednou!
Na věži, zvané spojovací uzel, jsou ještě radisté a obsluha dálnopisu Dalibor . Tohle spojenectví nemá daleko k pánským klubům ve staré, dobré Anglii . Hoši hrají mezi sebou šachy a vycházejí si všemožně vstříc. Stravu jim donáší služba z kuchyně. Frantík Marcha si ovšem chodí na oběd ještě jednou, když předtím na ústředně sám vyhlásí půl hodiny ticha!
Několikrát se za ním vydá dokonce kuchař René Papoušek přímo na ústřednu. Přináší vždy pět řízků a těší se z přízně vojenského spojovatele. Frantík nepostřehne zamilované pohledy. Pravou příčinu odhalí, až když mu René Papoušek pohladí koleno.
Co naplat, Frantík Marcha je pěkný voják! Kuchař René ovšem po milostném výronu dostal přes hubu a vyletěl z ústředny velice rychle. Později vyletěl i z kuchyně a od útvaru. Lidská práva a registrované partnerství, to byly tehdy ještě neznámé pojmy!
Kvalitu bojové pohotovosti a ostražitosti kazí kamarádské vztahy.
,, Kámo, v jednu v noci budou z velitelství v Příbrami vysílat radistům kontrolní signál! Ať si kluci natáhnou budíka! A co je u vás novýho?“ Radisté jsou pak po probuzení vždy bdělí a ostražití!
Neutají se ani kontroly na různá stanoviště. Kdo jiný, nežli telefonista by měl znát problémy všech těch Javorů, Keříků a Jasanů.
Poklid služebního života je náhle porušen fatálním omylem velitele. Vojín František Marcha je jmenován do stráže u muničáku. Věrolomný kapitán Flek porušil majestát nedotknutelnosti služebníků na pomezí vlasti, jako kdysi Lomikar porušil práva Chodů. Napsal vojenského spojovatele na ferman služeb. Venku je mínus deset, výmluvy nezabírají. Rozkaz je rozkaz!
Nešťastníci sedí na strážnici ve vaťácích. Frantík si nasazuje do zásobníku samopalu ostré náboje. Všichni jsou naštváni, nikomu se nechce do zimy. Jeden voják se od ostatních podstatně liší. Je ve vycházkovém oděvu! Sedí s hlavou ve dlaních a je zdrcen. Musí k zástavě!
Slovo dalo slovo. Jakmile Frantík zjistil, že zástava Druhého, Dukelsko, Kyjevsko a Bělocerkevského spojovacího praporu ve Slaném je v budově, zavětřil. To by bylo terno! Žádný mráz u muničáku. Teplíčko! Rozhoduje se rychle. Oba vojáci mají stejnou postavu. Rychle se zbavují svršků. Pocit štěstí je na obou stranách . Frantík upaluje do budovy štábu a kolega jde k muničáku. Akorát si z pocitu radosti zapomněli vyměnit zásobníky! Muničák je hlídán samopalem bez nábojů a u zástavy stojí ozbrojenec, který by mohl zlikvidovat polovinu důstojnického sboru!
Svůj tragický omyl si spojovatel a milovník teplíčka uvědomil záhy. Stát dvě hodiny v pozoru před skleněnou vitrinou a dávat K poctě zbraň, to není žádný med. I když se při tom necvičilo puškou a jen se pravá ruka pokládala na samopal, bylo to neradostné cvičení . Hezký voják stál u vitriny jako opice a kolem se promenovaly vojandy. Frantík se pak po ukončení služby musel dívat do rozchechtaného ksichtu mazáka, který si s ním post vyměnil!
Na zástavu doplatil také vojín Karel Bouchal , zvaný Rudý vůl . Tento snaživý komunista dělal všechno pro to, aby za zásluhy dostal mimořádnou dovolenou. Organizoval brigády, školení a zkoušky ke získání Fučíkova odznaku. Staral se o nástěnky. Byl vyhodnocen a vyznamenán před nastoupenou jednotkou. Pln očekávání a s nadějí v srdci se těšil na druhé největší vyznamenání, kterého může vojín dosáhnout. Těšil se na mimořádnou dovolenku. Výsledek předčil jeho vysněnou naději. Nedostal druhý stupeń, ale první! Byl poctěn fotografií před rozvinutou zástavou! Ten vůl pak upadl do zasmušilého bolu a neskrýval své zklamání. Když mu otrnulo, začal se fotografií chlubit. Doufal , že ji velitelství pošle do jeho rodné vísky a tam pak bude vystavena vedle jiných hrdinů práce!

Na divizní ústředně, v nudličce bez oken, tam lze pochopit relativitu času. V této místnosti, nepodobné vězeňské cele, by se mohl psychicky labilní člověk nalomit. Kamarád telefon ovšem nedal zahynouti.
,, Kolik měříte Maruško? Já mám metr osmdesát čtyři! No vy jste teda pinďa. Já si musím těch vašich metr sedmdesát naměřit na dveřích!“ Rozhovory, trvající čtyři a půl hodiny v kuse, žádná míra. Za dlouhých rozhovorů se spojovatel dovídá vše potřebné, včetně popisu zevnějšku a tělesných proporcí. Naslouchající nepřítel se musí dobře bavit.
Najednou nápad!
Frantík si domluví rande do místního kina .
,, Jděte do kina a kupte dva lístky. S jedním běžte do sálu a druhý uložte v pokladně kina na jméno Hégr. Já si jej vyzvednu, pak si na místo přisednu.“
V pokladně kina si ukecaný spojovatel vyzvedává vstupenku po vyřčení hesla Hégr.
Sedí již v sále a je krásná. Dlouhé, černé vlasy splývají na ramena. Rozpačitě se seznamují. Je očividně spokojena přítomností vysokého, černovlasého a pohledného vojína. Má to ovšem jednu chybu.
Alenka je milou šampióna ve střední váze v boxu! Jsou právě rozhádáni a ona trucuje. Kde jinde může ukázat před kamarády svého náhradního nápadníka, nežli v kině! Určitě mu to donesou!
,, Nechci se stát boxerským pytlem !“Vše proběhne rychle hlavou.
,,Tak nashledanou !“ vykřikne Frantík a rychle prchá bočním východem.Dlouho pak odmítá chodit na vycházky. Své oblíbené vlašské saláty pojídá celé dva měsíce jen v Armě!