POLTERGEIST

Pod postelí cosi škrábe, záclona se vlní.

To jen myška noru hrabe, nic zvláštního to není.

Jak každý v noci tvrdě spím, však budí mě to škrábání.

Raději to prověřím, baterku beru do dlaní.

Svítím, hledám, nevidím, bude nejspíš pod podlahou.

Jak já ji asi vystrnadím, projelo mi nyní hlavou.

Ta spát ti dneska nedá, kdosi do ucha mi šeptá.

Najednou silueta bledá, jak kyselina můj klid leptá.

Jak zajíc skáču z postele, rychle hledám tu mou bibli.

Do háje, no do prdele, hodil po mě tvrdou židli.

Vyběhl jsem hnedka z domu, tady na mě nemůže.

Vrhnul po mě hed kus stromu, kdo mi kurva pomůže.

Zaběhnu si do kostela, tam do rána bude klid.

Vletím do něj jako střela, už stačí se jen pomodlit.

A co se pak uvnitř dělo? Divil jsem se velice.

V kostele se potemělo, hrnul na mě lavice.

Teď si naser! Drmolím, tady bude jistě bible.

Sotva co to dopovím, letí po mě zas ta židle.

Našel jsem ji celkem rychle, předčítal jsem Matouše.

Zbyla po něm páry krichle, už neškrábe, nekouše.

Co dál budu povídat, démona jsem zapudil.

Teď už jen budu vzpomínat a nábytek uklidil.