Rentiér

Rentiér
Majitel jednoho obyčejného života, Bohouš Vosáhlo, stal se majitelem doživotní renty.V rodě Vosáhlů je už druhým takto podarovaným článkem řetězu. Tím prvním byl dědek Florián, jemuž přidělil sám Císař pán trafiku! Dědek prožil jeden celý rok v zákopech první světové války. Obdržel za to ochrnutou ruku, bronzovou medaili a trafiku. Medaili přitloukl laťákem na dveře suchého záchodu a ve své trafice podával okénkem krabičky cigaret ochrnutou pravou rukou!
Bohouše potkalo štěstí ve druhé vlně kuponové privatizace. Vsadil vše na COOP invest. Agilní společnost uspořádala na počest svých příznivců velkolepý koncert. Natěšeným podílníkům hrál orchestr Studio Brno a zpíval zapomenutý zpěvák Tibor Lenský. Pak proběhla jakási tombola. Velká masa šťastlivců třímala v rukou jakési obálky.V obálce Bohouše Vosáhla byla poukázka. Na krásně vyzdobené a graficky úhledné listině se vyjímal zdobený nápis-
DOŽIVOTNÍ RENTA
Tato listina určovala, že vždy před vánocemi obdrží majitel na přilepšenou jeden tisíc korun českých!
Obyčejný člověk Bohumil Vosáhlo se tak zařadil mezi slavné rentiéry!
Pradědeček jednoho slavného spisovatele byl v mládí raněn dlažební kostkou do kolena. Stalo se to roku 1848. Pradědeček se přitrefil k revolučním bouřím a úraz utrpěl jako plukovní tambor. Po celý zbytek svého dlouhého života pobíral rentu. Byla to zlatka denně, přesně tolik, kolik vydělal kvalifikovaný zedník za jeden pracovní den! Dědek chodil provokovat pracující dělníky do lomu a chlubil se svoji bezpracnou rentou. Dělníci jej několikrát zbili a nakonec měl z toho smrt!
Slavným rentiérem byl také ,,válečný doktor“ Welfer z Haškova Švejka.Znal pít, rvát se a přitom měl medicínu v malíčku. Prodělal medicínské fakulty v různých univerzitních městech v Rakousku - Uhersku, i praxi v nejrozmanitějších nemocnicích. Doktorát neskládal prostě z toho důvodu, že v závěti, kterou nechal jeho strýc svým dědicům, bylo to, že se má vyplácet studujícímu medicíny Bedřichu Welferovi ročně stipendium do té doby, kdy obdrží Bedřich Welfer lékařský diplom. Toto stipendium bylo asi čtyřikrát větší než plat asistenta v nemocnicích a MUC Bedřich Welfer poctivě se snažil oddálit své jmenování doktorem na dobu co největší. Dědicové se mohli vzteknout. Až přišla vojna, která vpadla MUC Bedřichu Welferovi hanebně do zad. Musel udělat ,,válečný doktorát“ písemně. Dostal řadu otázek k vyplnění, které všechny zodpověděl stereotypně : Lecken Sie mir Arsch! / Polibte mi prdel!“/
Za tři dny oznámil mu plukovník, že právě obdržel diplom doktora všeho lékařství! Příští marškou byl poslán na frontu!
Novopečený rentiér Bohouš Vosáhlo věří, že jeho renta bude opravdu doživotní!

Udeřil první termín.
Bohužel není vše ještě dotaženo do administrativního konce. Snad příští rok!
Příští rok konečně nastává termín první výplaty Blíží se vánoce.
Na Lidické ulici v Brně se tvoří zástup před kancelářemi COOP investu .
,,Pane,vaši rentu vám nemůžeme vydat. Musíte předložit vaši totožnost, notářsky úředně ověřenou!“ U notáře se tísní dav stejně postižených. Notáři předkládá Bohouš svůj platný občanský průkaz. Ten z občanky opíše data do tiskopisu, přidá razítko a zaúčtuje si čtyřicet korun! Notář dává tímto najevo, že majitel platného občanského průkazu a majitel notářského osvědčení jsou jedna a tatáž osoba!
Hurá, první renta je v kapse! Bohužel je krácena o dvacetiprocentní daň! I tak první bezpracný zisk chutná velice příjemně!
Frontální útok úředníků proti národnímu hospodářství pokračuje. Zatím, co v železniční stanici s dvaceti devíti výhybkami je na jejich údržbu při zimní kalamitě vyčleněn jeden člověk, železniční uzel disponuje padesáti náměstky!
Při osazování patek pro elektrifikaci protestuje proti sypání vytěžené zeminy pod travnatý násep deset aktivistů hnutí Duha ve dvou automobilech! Protestuje i strana Zelených!
Vedoucí stavebního vlaku Slovák od Košic, pronáší na náspu vše objímající větu:
,, Pán výpravca, kto tuná porůčá? Porůčali tuná červení a teraz tuná porůčajů zelení?“
Tolik pijavic přece nemůže žádný zdravý organismus uživit. A což teprve organismus nemocný!

A opět přicházejí vánoce. Rentiér Bohumil Vosáhlo se těší na doživotní rentu. Už s těmi penězi počítá při nákupu vánočních dárků. Na obvyklém místě jej čeká ovšem nemilé překvapení. Po loňské kanceláři ani stopy. Udiveno je více lidí. Na dveřích bývalé kanceláře je jen stručný odkaz. Přestěhovali jsme se na Dlouhou ulici číslo deset. Dav se plánovitě přemisťuje. Rentiéři začínají jevit známky nejistoty. V podstatě každý s těmi osmi stovkami před vánocemi počítá. Preventivně třímají všichni v rukou zbytečná a legrační notářská osvědčení.

Za dveřmi na udané adrese sedí jen jedna paní. Je sama a je zcela opuštěna. Piluje si nehty a znuděně podává příchozím lístečky s telefonním číslem. Jde to rychle.
To je nápad, mají to vymakané, teď už to všechno půjde jedna radost. Už se naučili racionálně zacházet s rentiéry! Šetří. Proč někam svolávat drahé sešlosti a plýtvat zbytečně penězi akcionářů! Nic přece nehrozí. Dědeček Florián pobíral rentu padesát let!

Druhý den na inkriminované telefonní číslo Bohouš Vosáhlo zatelefonoval .
Ozval se příjemný, ženský hlas.
,, Nahlaste nám pane jméno, rodné číslo, číslo občanského průkazu a přesnou adresu, včetně poštovního, směrovacího čísla!“
Běžný postup, peníze jsou na cestě, vánoce na obzoru.
Za chvíli to Bohoušovi nedá a vytáčí opět číslo, opsané z bílého papíru.
,, Paní, k čemu vlastně tyhle všechny údaje potřebujete?“
,, Jsme advokátní kancelář a musíme vědět, kam máme poslat oznámení, že společnost zanikla a že vy nic nedostanete!“

Jak prosté! Bohumil Vosáhlo se rentiérem nestal. Vždyť celá tato společnost se přece za těch několik desítek let dostala ve svém vývoji o hodně velký kus dále !