U jezera

       Skotsko

       správní oblast Highland

       Je zima, na nebi jsou těžké dešťové mraky. V mrznoucích prstech svírám

       dalekohled, kterým propátrávám hladinu jezera. Pohybuji se po jeho břehu,

       s nadějí, že něco zahlédnu. Zatím nic, musím být trpělivá. Když se začne

       stmívat, odcházím do penziónu, kde skromně povečeřím, přečtu zprávy

       na internetu a pak jdu spát.

       Ještě týden a vrátím se zpět domů. Je ráno a já se opět balím na cestu

       k jezeru. Horký čaj, obložené chleby, čokoládu. Ještě baterku a rukavice,

       které jsem zapomněla. Dnes je lepší počasí, neprší, nefouká

       studený vítr jako včera. V tomto období tu není moc turistů, kteří by měli

       stejný cíl jako já. Vidět a vyfotit toho záhadného tvora. Už dlouho jej

       nikdo neviděl.

       Opět pomalu obcházím jezero a na jednom místě spatřuji na břehu

       rozrytou zem a zválenou trávu, jakoby se tu něco velkého pohybovalo.

       Není tu moc světla, rozsvítím baterku a skloním se k tomu nálezu.

       V tom za zády uslyším mohutné šplouchnutí, něco mě udeří do zad

       a já ztrácím vědomí. Moje poslední myšlenka byla : "Existuje !"

       Spolkla mě. Jsem teď v jejích útrobách. Je tu tma a smrad, ale teplo.

       Ale hlavně, je tu wifi signál. To je neuvěřitelné !!!

       Ano děvčata a chlapci, je to tak, i lochneska má připojení k internetu.

       P.S.: Ještě nevím, jak se dostanu ven .. . . ..