Strasti a lásky

"Kouzelná noc" pomyslím si.
Ležím v houpací síti pod jasnou noční oblohou, zrakem upřen ke hvězdám, rozjímám o životě a připravuji se na nadcházející velký den.

Zítra začíná nová etapa mého života a vychutnávám si tedy poslední noc jako svobodný mládenec.

Hvězdy tu noc zářili o něco jasněji než obvykle, tančili po nebi jako bludičky oslavující svátek jara a šeptajíc si mezi sebou radostnou novinu..
 
Pozoruji tu podívanou a mezi tím se mé oči pod tíhou víček zavírají a já odlétám mezi hvězdy radovat se a oslavovat s nimi..

A je ráno! 

Budím se s nudlí u nosu mokrý jak myš a zubama klepu kosu jako kdyby retardovaná veverka chytla parkinsona.
Včerejší jasnou a teplou noc vystřídalo chladné a deštivé ráno..
"kurva to je kosa" ! Nadávám a zmrzlý jak psí hovno padám ze sítě rovnou obličejem do mokré trávy, jelikož se mi do sítě zamotala noha. 
Ještě si chvíli zanadávám poté se sbírám se zemi.
S bolavím nosem od ranního polibku deštěm zalité země a pocitem jako by mne právě něco vyvrhlo se táhnu do baráku jak Oidipovo neštěstí.

Vcházím dovnitř a jdu rovnou do koupelny zanechávajíc za sebou mokrou stopu snažíc se nenarušit ticho a nevzbudit nevěstu.
Mou pozornost ale strhlo mlaskání a funění z obýváku, které narušovalo hrobové ticho..
Jen nenápadně nahlédnu z poza rohu a vidím naši fenku jak si pochutnává na jednom princeznině svatebním střevíci..
Pes mne zavětří, nechá ohryzanou botu ladem na podlaze a běží za mnou..
Sedá si k nohám, začne radostně vrtět ocasem a uslintaná tlama vysmátá od ucha k uchu na mě cení zuby.
Soucitně se na ni podívám a pohladím ji se slovy "Budeš mi chybět.. Až to panička uvidí, co si jí provedla, tak půjdeš do klobásek" Poté pes vstane a líným krokem jde směrem naproti proskleným dveřím vedoucích na terasu a hlavou narazí do skla, jako by nimi chtěl projít, poté si u dveří lehá, vyplazuje jazyk a hledí do prázdna. Říkám " vidím, že tobě dneska taky dneska dobře šplouchá na maják" A odcházím do koupelny celý promrzlý dát si horkou sprchu.

Vycházím z koupelny, částečně v dobré náladě, až na zimnici a rýmu, která mne trápila, snažíc se držet si pozitivní nadhled. Ačkoliv neklid způsobený tušícím průserem ve mě vyvolával nervozitu.
Nevěsta ještě asi spokojeně spala,nic netušící o rozkousaném střevíci..
Rozhodl jsem se tedy svou nastávající v její velký den potěšit snídaní a zmírní tím i hurykán, který se v ní při pohledu na rozkousanou botu probudí..

Chystám tedy snídani tvořenou z jejího oblíbeného jídla, všechno dávám na dřevěný podnos s úchytkami a ještě skočím na zahradu natrhat právě rozkvetlý šeřík, jehož vůně se rozléhala po jeho okolí a kterou má nastávající miluje.
Větvičku šeříku usadím do malé vázičky a vše nachystám slavnostně na stůl.
Vycházím z kuchyně do chodby vedoucí do obýváku za kterým spí v ložnici šípková Růženka.
Otvírám dveře od obýváku a při naskytlém pohledu stuhnu a mráz mnou proletí jako ledový šíp..
Princezna se již probudila sedíc na podlaze uprostřed obýváku třímajíc ve svých rukou malý rozkousaný střevíček s upřeným pohledem na něj...
Nedávám na sobě nic znát a dělám, že o ničem nevím a pohotově ji oslovím.

"Dobré ráno sluníčko, jak ses vyspala? Poď se najíst, udělal jsem ti snídani, co máš ráda. " A nic.. žádný pohyb, žádná reakce.. Pes již zřejmě vycítil přicházející přírodní katastrofu a bez povšimnutí se vytratil...jedním okem zrovna pozoruji přes okno do zahrady jak se nenápadně plíží kolem plotu z tůjí až k sousedovic plotu pod kterým se začíná podhrabávát.

"Zlato jsi v pořádku"? Zeptám se tiše. 
"Kde je ten pes"..... zahučela hromovým hlasem a nad její hlavou se začal tvořit černý mrak.

Zvedla se ze země a s ní se zvedl i vítr, v mžiku se rozeběhla do kuchyně a mě málem porazila tlaková vlna, jako by kolem mě proletěla neřízená střela.
Najednou se z kuchyně ozvala hlasitá rána a tříštění porcelánu...
Omráčen tlakovou vlnou se vzpamatovávám, běžím do kuchyně a rázem se přede mno skýtá pohled na tělo od hlavy k pasu přikryté ubrusem, kolem něj se valející střepy porcelánu, kousky vydatné snídaně, větvička šeříku ležela na hlavě princezny potažené ubrusem, jako by jí tam někdo položil a ruce třímajíc pořád rozkousanou botu...

Držíc v sobě dusivý smích, přikročím k princezně, nejprve odkládám větvičku a odkrývám ubrus z jejího obličeje jako závoj...
v koutcích jejich očí se ronili drobné slzy, na čele rostla modrá boule a z jejího hrdla se ozvalo pisklavím hlasem.."můžeš mě kurva říct, proč je tady na podlaze voda"!?
V tom mě napadlo utéct do zahrady a schovat se za sousedovým plotem jako náš pes.. ale povídám"víš zlato, také jsem uplně nejlepší ráno"
Když jsem jí to pověděl začala se smát a já s ní.. načež mi věnovala velkou pusu. Pomohl jsem ji vstát, objali jsme se a ona řekla
" Jsme tak stejní..oběma život občas podkopává nohy, ale spolu vždy vstaneme s úsměvem"

Mé srdce se zaradovala a já cítil, že si dneska beru ženu, kterou miluji a chci s ní žít do konce života.
Do hezké idilky se najednou vyřítila bahní koule, která přiběhla ze zahrady a s radostí na nás skočila..
Jen jsme v obětí, nás objímala bahnitá koule a smáli jsme se. Byli jsme šťastní a oba se těšili na dnešní odpoledne..

Bylo červnové dopoledne, mraky na obloze se již rozestoupily, slunce nahlédlo do oken a svými paprsky lechtalo naše veselé tváře.
V tom otevřenými dveřmi pronikla dovnitř kouzelná vůně šeříku a my cítili požehnání...