Konkurz superhrdinů

V jedné staré tělocvičně, kde už se spoustu let kotrmelce ani salta 

nevyučovaly, se sešlo několik lidí, aby se zúčastnili konkursu. A to ne 

jen tak ledajakého. Hledá se totiž superhrdina. Možná i celý tým.

Stranou veřejnosti ve staré škole, zrušené už před mnoha lety, je

třeba najít bojovníky proti zločinu, útlaku a bezpráví. 

   Na židlích tu sedí dva pánové, kteří budou tvořit porotu. Jeden 

v černém netopýřím obleku, druhý v modročervené uniformě

s velkým S na hrudi. Oba se tváří velmi znuděně a zároveň v nich

kolují obavy, jestli se najde vhodný kandidát.

   Do tělocvičny vchází několik postav, adeptů. Někteří jsou velmi

sebejistí, jiní jen tiše stojí u zdi a čekají. Nikdo z nich nemluví.

   Porotci se na sebe podívají, pokývají hlavami a obrátí se zpět 

k davu.

   "Takže začneme," pronese nahlas netopýří muž. "Postupně sem

každý z vás předstoupí, představí se a řekne, jakou má schopnost.

Zdržte se, prosím, jakýchkoliv demonstrací vašeho umu. Pokud to

bude zapotřebí, sami vás vyzveme k názorné ukázce."

   Pak se rozhostilo ticho. Nikomu se nechtělo začít. Nikdo nechtěl

hned projevit, co umí.

   "Tak začneme zprava, když se vám nechce. Nebudeme tu přeci až 

do rána. Začněte vy," pronesl Netopýr a ukázal na muže který stál

úplně vpravo. Byl to vysoký, ramenatý chlapík. Svaly na něm jen hrály.

Předstoupil a hlubokým rozvážným hlasem se představil.

   "Mě říkají Mlátička. Seřežu každého, kdo se mi odváží postavit."

   "A už jste se někdy postavil někomu z jiné planety?" zeptal se 

porotce s S na hrudi.

   "To ne, ale jak říkám, seřežu každýho."

   "Tak mi pojďte jednu vrazit, Mlátičko," vyzval ho porotce."Přímo sem,"

a ukázal na svoji hruď, kterou zdobilo velké S.

   "Když chcete...." Mlátička přistoupil k porotci, zaťal pěst a udeřil. Jeho

ruka sice trefila přesně cíl, ale po nárazu se zkroutila do nepřirozené

polohy. Zatímco porotce se ani nehnul a ve tváři se mu zračilo opovržení,

Mlátičkovi vyhrkly slzy a v bolestech se skácel k zemi.

   "Ještě někdo z vás tu spoléhá jen na svoji sílu?" zeptal se Netopýr, 

zatímco Mlátička se sbíral ze země a s bolestivou grimasou opouštěl 

tělocvičnu.

   "Ještě já," předstoupil velmi obézní muž. Při své chůzi se opíral o hůl.

   "To myslíte vážně?" pronesl porotce s S a ironicky se pousmál. Tlustý

muž jen přikývl a chystal se demonstrovat svoji sílu.

   "Říkají mi Dna," načež ukázal svoji obrovsky nateklou levou nohu. "Navíc

to chodidlo strašně smrdí, takže mohu skloubit sílu a zápach do jednoho."

Přistoupil před oba porotce, sundal si botu a za pár vteřin už Netopýří muž

zvracel. Druhý porotce držel svoji kamennou tvář, ale z očí mu vytryskly slzy.

   "Víte co, pane Dna? Obujte se, nechte nám tu telefonní číslo a my se vám 

ozveme,díky " pronesl muž s S. Ten byl celkem potěšený a s úsměvem 

odešel.

   "Ještě někdo tu má podobnou humusárnu?!!" zakřičel Netopýr a hřbetem

pravé ruky si otíral ústa.

   "Já mám ........něco podobného,pane..." váhavě pronesl mladý, vyzáblý kluk

s velmi rozjetým akné na obličeji. "Říkají mi Flusomet. Když někoho poplivu,

reaguje jako vy před chvílí na tu nohu, pane. A stejně tak reaguje jakákoliv

dívka, když ji pozvu na rande."

   "VYPADNIIII!!!!!!" zařval Netopýr. "A dost těch nechutností!!! Plivance? Smrdutá

noha? To jako vážně?"

   "Pánové, cožpak neumíte něco užitečného?" zeptal se muž s S.

   Po chvilce ticha vystoupil z hloučku jeden muž ve středních letech, menšího

vzrůstu a v brýlích. "Mě říkají IKEA-man. Kdokoliv má v naší čtvrti problémy

při sestavování nábytku, jsem vždy při ruce. Rozbité skříně, sedačky, stolky......

vše zvládnu opravit. Dokonce i kuchyňské linky. Poradím si s jakoukoliv opravou

v rychlém čase. Nikdo už se nemusí trápit při vybalování nových skříní. Jsem tu

já."

   Sotva to dořekl, předstoupil ještě jeden muž. Podobně starý, jen trochu vyšší.

"Mohli bychom vytvořit tým. Já jsem Dlaždičkář. Zvládnu vše v koupelně a mohu

vás doplnit."

   Oba porotci na sebe pohlédli a vyměnili si nevěřícné pohledy. Pak promluvil

Netopýr. "Tak to je úžasné, pánové. Když budou ve světě řádit teroristé nebo 

přiletí nevítaná návštěva z vesmíru, tak co? Postavíte jim ložnici a obložíte

koupelnu? Nebo po nich budete házet šroubky a obkladačky?"

   Oba adepti jen sklopili zrak a chystali se k odchodu. Pak na ně ještě Netopýr

zavolal :"Ale nechte tu na vás kontakt. Budu ve své tajné skrýši potřebovat

novou skříň a záchod, tak se vám ozvu. Muži odevzdali porotcům vizitky a 

odešli. Zbylo už jen několik adeptů.

   "Já se raději rovnou zeptám," promluvil jeden z nich. "Počítá se i snaha 

zlikvidovat všechen alkohol na světě?"

   "Jak to myslíte, pane" pronesl muž s S.

   "Mě říkají Ochlasťák. Vypiju vše alkoholické, co mi přinesou."

   "A já jsem Vožungr, mám tu samou schopnost," přidal se další muž 

z hloučku.

   "Lenny, jsi to ty? Vždyť my dva jsme spolu včera chlastali, ne?" zeptal se

Ochlasťák.

   "No, já si toho moc nepamatuju,........ ale asi jo. No jo, ty jsi Carl, vzpomínám

si, chlastali jsme spolu."

   "Tak se, pánové, chyťte za ruce a běžte do putyky, pro vás tu místo nebude.

Vážně," promluvil chladně Netopýr. A oba muži odešli.

   "A co takhle vy, dámo. Co vy umíte?" zeptal se porotce s S jediné ženy v

hloučku adeptů.

   "Mě říkají Nymfa a umím...."

   "Ani to nemusíte dopovídat," přerušil ji Netopýr. "Je mi úplně jasné, kam

míříte."

   "Ještě mám bráchu, tomu říkají Pornokluk, ten by ....." snažila se pokračovat 

žena.

   "Prosím vás, běžte. Pár bloků odtud je studio, kde se natáčejí filmy přímo

pro vás. Tam se běžte hlásit. Nashledanou," znovu ji rychle utnul Netopýr 

a žena jen nasupěně odešla.

   "Už mi trochu dochází trpělivost. Co se to tu sešlo za lidi?" pronesl Netopýr

k druhému porotci.

   "A co jsi čekal? Všichni dobrý už šli do důchodu nebo umřeli. Nikdo to nechce

dělat. Pojď, dorazíme ten zbytek."

   Otočili se pohledy zpět k posledním adeptům."Tak další. Pojďte se představit,"

vyzval Netopýr zbytek mužů.

   "Víte, mě asi taky vyhodíte, ale stejně to zkusím. Říkají mi Balič. Letí na mě 

chlapi, ženský, prostě všichni. Umím sbalit každého. Mohl bych tím aspoň 

odvádět pozornost, někoho zabavit nebo tak podobně," pronesl jeden z mužů

a všichni ostatní uchazeči mu věnovali pohled plný vášně a pomrkávali po něm.

   "Víte, že to není úplně k zahození? Nechte nám kontakt a my vám dáme vědět.

Rozhodně patříte k tomu nejlepšímu, co tu dnes bylo," odpověděl mu porotce

s S. Baliče tím velmi potěšil, odevzdal porotcům vizitku a při odchodu si raději

nevšímal pohledů ostatních mužů, kteří po něm koukali velmi mlsně.

   "Aspoň něco. Tak další," pronesl Netopýr.

   Tentokrát předstoupil malý muž, velmi drobné postavy. "Mě říkají Podržtaška.

Pomohu s čímkoliv, kdykoliv, kdekoliv. Ale chybí mi samostatné myšlení. 

Ve dvojici jsem však velmi platným pomocníkem."

   "Tak možná bychom něco našli. Je dobré mít někoho při ruce na koho se 

člověk může spolehnout. Dejte nám, prosím, kontakt," uchlácholil ho muž 

s S. Podržtaška se pousmál, odevzdal kontakt a odešel. 

   "Já jsem Běhavka. Určitě potřebujete někoho, kdo rychle běhá," vychrlil

ze sebe další muž. Vysoký, ale velmi hubený, 

   "To ano, někdo rychlý by se hodil. Můžete nám svoji rychlost předvést?"

vybídl ho Netopýr.

   "Jistě, to není problém. Jen mi dejte chvilku," odpověděl Běhavka a došel

si ke zdi, kde měl opřený batoh. Z něj vyndal krabici mléka a sklenici zelí.

   "Co to děláte?" zeptal se muž s S.

   "Tohle do sebe musím dostat a začnu pak rychle běhat. Jen mi řekněte,

kde je tu záchod, abych věděl, kterým směrem utíkat."

   "To myslíte vážně? Takže umíte rychle běžet na záchod, fajn. A k čemu

to je dobré?" rozzlobil se Netopýr.

   Běhavka zčervenal a zadíval se do země. Pomalu uklidil mléko a zelí zpět

do batohu. "Víte..... mě ještě říkají...... Hovňous......To když to nestihnu, tak 

mohu začít metat...."

   "A VEN!!!!!!! Říkal jsem už žádné nechutnosti!!!!" rozkřičel se Netopýr,

zvedl se ze židle a tvářil se, jakoby chtěl Běhavku sám napadnout.

Ten bleskově zmizel ve dveřích. Poslední dva adepti se nervózně

podívali jeden na druhého. Vypadali, že by nejraději rychle zmizeli.

   "Tak, pánové, vysypte, co můžete nabídnout a ukončíme to," otráveně

pronesl muž s S a jeho kolega jen nasupěně dosedl zpět na svoji židli.

   "No.... mě říkají Kameňák," soukal ze sebe jeden z mužů.

   "Takže další silák? To jste se měl hlásit se svými kolegy na začátku..."

   "Ne ne ne, já jsem vypravěč vtipů. Umím každého rozesmát....."

   Netopýr pomalu vstal ze židle a vrhl na Kameňáka přímo zničující pohled.

"A znáte ten vtip, jak Batman a Superman seřezali vypravěče vtipů 

do bezvědomí?" Pomalými kroky se blížil ke dvěma zbylým adeptům.

Kameňák jen polkl naprázdno a couval ke dveřím. Po pár krocích se 

rozeběhl a rozrazil dveře směrem ven. Netopýr se zastavil u posledního

uchazeče, popadl ho a zvedl do vzduchu.

   "A co umíš ty????!!" 

   "Já.....já......já ...... jsem Rubikáč. Umím skládat Rubikovy kostky nejrychleji

na světě. Mám jich pár vždy v kapse a umím s nimi dobře házet," koktal adept

a očekával, že s ním Netopýr hodí o zem. Ten ho však pomalu postavil na nohy,

položil mu ruku na rameno a zašeptal:" Dej mi jednu. Potřebuju se uklidnit."

   Rubikáč zalovil v kapse, vyndal kostku a dal ji Netopýrovi. Ten ho poplácal

po zádech."Díky. Dej mi vizitku. A běž domů." Rubikáč poslechl a rychle odešel

z tělocvičny.

   Netopýr došel zpět ke své židli, sedl si a začal kostku skládat.

   "Tak co, kámo, jdeme na pivo?" zeptal se muž s S.

   "Šel bych, ale mám peněženku v jiném obleku," nespouštěl oči z kostky.

   "Zvu tě. Nechci jít sám," naléhal dál muž s S.

   "Tak fajn, to beru," zazubil se Netopýr, schoval kostku do obleku a zvedl se.

"Když už mě zveš, tak si dám rovnou svíčkovou se šesti, kamaráde."

   Načež se oba vydali ke dveřím a zmizeli venku.