Dialog bláznů V.- Neviditelný

Jé, dobrý den, pane, sme se ale dlouho neviděli...

No to je teda pravda, tak před měsícem naposled, že?

No zas ne, tak dávno to nebylo, nanejvýš tak třicet dnů...

A co to, že to, no...vy víte, co myslím, ne?

No tak tuším...

No co jako vy, že jako toto, no...

Jako že co?

No, to, že ste tak neviditelnej?...

já?

No ano, kdo jiný, vidíte tady snad někoho jinýho?

Tak když je neviditelenj, tak ne no...

Kdo?

No to já nevím, to vy tady tvrdíte...

Co?

Že tady mám vidět neviditelnýho?

Já jo?

No a vidíte tady někoho jinýho?

Ne, ledaže by byl neviditelný...

Kdo zas?

No on...

Kdo? Vždyť tady nikdo není!

Ale kecy jenom...je tady!

A jak to jako můžete tvrdit, vy Moudrosti světa?

Na to mám jako takovej cit, že jako cítím lidský maso, když je blízko někdo...

A vy jako cítíte lidský maso, jo?

No to si jako pište!

A co jako když jsem to já?

No to jako může být, ale jako větší pravděpodobnost je určitě, že je tady někde mezi náma ňákej neviditelnej člobrďa!

Jo jo , to je pravděpodobnější, ak de teda je?

Už čenichám...

Už víš?

Parchante, zviditelni se!

Nechcešp podat zvýrazňovač, jako aby se natřel?

Ne, to je v poho, můj čich mě nezklame...

A co vy vlastně tady děláte, se vás chcu zeptat, než ho vyčuchnete?

no já jako jdu za doktorem pro kapky do nosu, víte? já mám totiž takovou rýmu...

Aha, tak proto jsem vás tak dlouho neviděl...

Že? jsem byl takovej úplně neviditelnej!

Kdo? Kde?

...