KVARTÝR STO

Kvartýr sto
Normalizace postoupila a poněkud ztratila na intenzitě. Kovaní soudruzi shovívavě umožňují prominentům družbu s devizovými cizinci. Je moderní, míti přátele v Rakousku. Jenom fanatici a jednoduché bytosti v KSČ pořádají družební zájezdy do posádek sovětské armády a organizují zde šátkování pionýrů. Na východ od našich hranic se dívá většina prominentů se servilní a okázalou pozorností, na západ jezdí na módní a drahé zájezdy. Ve vesnici Podboří stávají před domy význačných obyvatel obce automobily s poznávací značkou velké A. Fanouš Rendl, zavilý nepřítel Sovětského svazu má návštěvu z Rostova na Donu! Aljoša Puchov navštívil kamaráda sběratele v jeho rodinném domku. Je z toho všeho na větvi. V rodinném domku žije pět lidí a mají spoustu volného prostoru. On žije v rodném Rostově na Donu ve velkém činžáku ve kvartýru číslo sto!

Všechno zavinil inzerát v časopise Gól. V obci Podboří postavili místní fotbalisté nové kabiny. Ke slavnostnímu otevření se rozhodli vydat sadu vlaječek a emisi odznaků oddílu. Hotové odznaky pak inzeroval jednatel Fanouš Rendl ve sportovním časopise Gól. Odezva byla mimořádná. Nějakým řízením osudu však přišla žádost o klubový odznáček z Rostova na Donu! Odznak byl odeslán. Po nějaké době přišel z velké země dopis. Sběratel děkuje a posílá celou sadu odznaků sovětské fotbalové ligy. Fanouš odznaky nesbírá. Neví co s nimi. Ze slušnosti však navštěvuje v Brně prodejnu Znak. Nakupuje deset odznaků světových klubů, zdařilých replik, kus za šest korun. Krabička cigaret stojí méně. Odznáčky putují do Rostova. Milý Aljošo, jsme si fifty, fifty.
Aljoša je ale zarputilost sama. Na oplátku posílá další sady, další kvanta odznaků. Fanouš opět utrácí kapesné v prodejně Znak Brno. Fanouš si zakupuje plyšové album a píchá do něj odznaky. Je expertem na sovětskou fotbalovou ligu. Zná názvy klubů. Marně se však snaží zbytečné odznaky vyměnit, nebo prodat na burze.
Tak dost!
Mezitím se v kinech objevují kouzelné kreslené pohádky Jen počkej zajíci. Fanouš má malé dcerky i promítačku. Zrodil se nápad. Aljošovi bude dále posílat produkci prodejny Znak Brno, ten však přestane posílat sovětské odznaky a pošle všechny díly filmu Jen Počkej zajíci! Aljoša souhlasí. Chvíli je klid.

Najednou přichází úpěnlivý dopis. František, mám pro tebe všechny díly. Nemohu je však poslat. Ze Sovětského svazu se nesmí posílat žádný filmový materiál! Co kdyby bylo za zajícem vidět vojenskou raketovou základnu! Blbost tohoto nařízení Fanouše udivila. Napadla jej spásná myšlenka.
Aljošo, když už nemůžeš filmy poslat, tak je propašuj! Přivez je osobně. Fanouš se raduje, jak na věc vyzrál. Alespoň už nebude obtěžován zbytečnými sovětskými tretkami a už nebude utrácet své kapesné za nechtěné věci. Hurá. Zabil několik much jednou ranou. Bez těch filmů se klidně obejde. Podcenil však vytrvalého polárního psa, jménem Alexej Puchov.
František, pošli vyzov!
Aljoša se takto po dlouhé době ohlásil. Fanouš pozvání posílá v naději, že celá záležitost zmizí v moři sovětské byrokracie. Hrubě ovšem podcenil vytrvalost a polárnickou houževnatost sběratele fotbalových odznaků.

Ten telefonát byl bleskem z čistého nebe.
,,Zděs Aljoša. Ja v gorodě Olomouc na vakzale. Jechaju v gorod Brno!“
Fanouš raguje rychle. Bude Aljošu očekávat v Brně v určitou hodinu. Bude mít v ruce číslo časopisu Stadion a na sobě bílou košili a modré kalhoty. Od té doby ví, že modré se řekne rusky golubije
Poznali se okamžitě. Má zavazadel, jako kdyby dostal povolávací rozkaz na Severní pól.
,,To je opravdový Rusák?“ táže se vyjukaně maminka Štefinka. Po kladné odpovědi si na něj šáhne, jako na kominíka pro štěstí. Manželka mu přichystá koupel. Později jej podezírá, že vana počala rezivět, když si host nasypal do vany silné ruské voňavky – důchy.
,,František balšoj tělevizor, bábuška máleňkyj!“
Z této chvály životní úrovně na Moravské vesnici lze pochopit roztomilost Aljošova kvartýru sto.
Aljoša se projevil jako zručný pašerák. Přivezl nejen všechny díly Zajíců, ale několik holících elektrických strojků a velká rádia s obrovským rozsahem krátkých vln. Šla na odbyt. Dala se na nich totiž nerušeně poslouchat Svobodná Evropa!

Návštěva se zdržela celý týden. Vykoupila v Brně prodejnu Znak. Kupoval replik celé sady. Jistě na tom doma bohatě vydělal. Jak jej Fanouš poznal, vydával je jistě doma za originály. Byl roztomilý v hospodě. Objednával vždy naráz pět piv najednou. U nich v Rostově je to prý nutnost. Po prvním pivu by se už číšník také nemusel ke stolu s dalším pivem vůbec dostavit.
Aljoša byl Alenka v říši divů. Nedokázal například pochopit, že zimní zboží se prodává v zimě a plavky v létě. Aljoša oplýval smyslem pro humor. Srdečně se zasmáli, když mu Fanouš nakecal, že na Slovensku po něm pojmenovali město –Půchov. A Fanouš se prochází s čistokrevným Rusem po vesnici. Chodí s nimi i manželka a na hostových ramenou si hoví tříletá dcerka Veronika. Radary místních placených informátorů jsou touto komunitou rušeny. Mají v informacích bordel. Jak to, že obdivovatel západu má doma na návštěvě ruského civilistu. Kdyby to byl dočasník z Olomouce, bylo by to jasné. Fanouš míří někam nahoru. To je ale obyčejný civilista. Hlavami placených informátorů se motá velké PROČ ?

Při zájezdu do Prahy se Aljoša dopustil urážky majestátu. Fanouš a host rázují po Staroměstském náměstí k orloji. Jakmile se objeví panoráma Hradčan, zůstane Aljoša v němém úžasu. Doprovod se pase na jeho údivu. Oba postupují královskou cestou, napětí se stupňuje. Co asi provede s Aljošou chrám Svatého Víta? Ale co to?
Hradní nádvoří je uzavřeno. Píše se rok 1977 a máme státnickou návštěvu. Na hradě je sám Iránský šach, Mohamed Réza Páhláví s manželkou Sorájou! Přijela Fanouškova láska z poštovních známek Postes Persanes ze studentských let.
Oba potentáty Fanouš neuviděl. Aljoša zase neuviděl Hradčana.
,,Job tvoju mať!“ řval ruský host a dopustil se i dalších urážek Majestátu! Jistě v tu chvíli pomýšlel na výstřel z Aurory.

Nastává velké loučení. Rodinný rozpočet se snížil o značné částky. Host si odváží dárky v hodnotě tří tisíc korun. Mamince Štefince jeho přítomnost připomíná mládí. Vidí májové dny, rozesmáté a ošeříkované rudoarmějce, osvobození. Má slzy v očích. Aljoša od ní dostává upřímnou pusu. Fanouš jí nechce brát iluze. Obec Podboří totiž osvobodili v pětačtyřicátém Rumuni!
Dárek, elektrický holící strojek Charkov Fanouš nikdy nepoužil. Dodnes se holí pouze žiletkami.
Ekonomické výhody návštěva nepřinesla. Nikam se nešplhající výpravčí vlaků si také nevylepšil kádrový profil. Jako nestraník namohl nikdy dosáhnout na náčelnické místo. Snad to pomohlo manželce Janě, učitelce.
Týden dovolené v čudu.
Ale přece jen něco. Naděje! Rostov na Donu leží přece blízko Soči. V loňském roce byli Rendlovi na Krymu a bylo tam krásně. Co když celou rodinu Aljoša pozve právě do Soči?

Zanechejte bláhoví všech nadějí. Byla by to drahá záležitost. Hotel nepřipadá v úvahu.
Do Aljošova bytu, kvartýru sto, by se tříčlenní rodina sotva vešla.