Seznamka pro pokročilé (věkem...)

Pan Karel se cestou z práce zastavil ve Světozoru. Miluje karamelový pohár. S dvojitou šlehačkou. Je to jeho vzpomínka na dětství. Husákovo dítě. Léta pracuje jako správce sítě, má svou kancelář, vyhýbá se konfliktům a sociální kontakty mu nahánějí hrůzu. Nesnáší dav kolem sebe. Nevrle se postaví do fronty a všeříkajícím pohledem utíná případnou chuť na konverzaci od dalších čekajících. Nechce se s nikým bavit. Zírá tak trochu do prázdna, nevnímá okolí a celkově působí jako ošuntělý, nahrbený podivín. Přemítá, co bude dělat o víkendu. Žádné plány nemá. Žena odešla před pěti lety za milencem, děti jsou dávno dospělé. Na sobě má zmačkané kalhoty, lehce zašpiněnou bundu a na nohou ošmajdané boty. Má je rád. Kupovala mu je ještě bývalá žena. A měnit je nehodlá. Dokud se nerozpadnou, tak slouží dobře. Žije skromný život. Rozvod ho stál dost peněz a teď si šetří na důchod.

Iveta stojí za ním ve frontě. Manažerka. Zvyklá jednat rychle a razantně. Nemá čas. Nikdy na nic. V práci toho má nad hlavu a po práci má rozpis aktivit na každý den až do večera. Upřednostňuje plánování, rozhodování, výkon a nemá toleranci k hlupákům. Zdržují ji. Stojí vzpřímeně na vysokých lodičkách, na sobě má upnuté kalhoty černé barvy, červený rolák přilehající k tělu, stažené vlasy a drahou kabelku přes rameno. Je dávno rozvedená a vzhledem ke své pracovní pozici je zvyklá na luxus. Má ho ráda a užívá si ho. Pana Karla vidí zezadu jako zanedbaného, šedovlasého seniora. Netuší, že jsou stejný ročník. Hm, tak tenhle mi tady ještě chyběl…. Ježkovy zraky tak se dědku pohni, snad vidíš, že jsi na řadě! Nadává, když se pan Karel pomalu šourá k pokladně.

Prodavačku ze Světozoru Aničku zaujal ten muž se zvláštním výrazem ve tváři. Takový ňouma. Všimla si ho hned, jakmile se do fronty postavil. První mu spadly na zem brýle, když je vytahoval z batohu. Pak vrazil do pána před sebou a teď mu upadla peněženka přímo jí na pult. Podává mu ji zpět a sladce se na něj usměje. „Co si budete přát?“ Pan Karel jí přijde neuvěřitelně roztomilý. Jeho vyděšený pohled, staré oblečení i jistá zmatenost v ní probudí téměř mateřské pudy. Zkusí na něj zamrkat a jen tak mimoděk se narovná a lehce vystrčí svá prsa jako svolnou nabídku k dalšímu kontaktu.

Pan Karel nesnáší koketérii a ta žena za pultem je navíc celá zmalovaná. Vypadá jako vysloužilá štětka, proběhne mu hlavou. V první chvíli chce odejít. Na pohár jej právě přešla chuť. Ale zastydí se sám před sebou. „Prosím jeden karamelový pohár“, pronese velmi strojeně tak, aby prodavačku umlčel a ona pochopila, že s ní nehodlá zavést rozhovor a už vůbec ne reagovat na její všeříkající pohled i řeč těla.

Prodavačka ze Světozoru Anička připraví pohár a v duchu si říká, jak je ten muž milý a přívětivý. Slušně vychovaný chlapík, to se hned pozná. Vnímá, že s ní lehce flirtuje. Určitě se mu líbí. Jen je takový neohrabaný. Ještě štěstí, že si dnes ráno před směnou dala na sobě záležet. Jako by to tušila! Hezky se namalovala, učesala i nehty má krásně upravené. Kdepak, ona moc dobře ví, co na muže zabírá. Opět se sladce usměje, když mu podává skleněný pohár se zmrzlinou a přeje mu dobrou chuť.

Panu Karlovi připomíná kudlanku měřící si svou oběť. Přemýšlí, zda se jí od samého úsměvu za okamžik neotevře celá hlava kolem dokola. V mžiku se mu aktivuje program ´uteč´. Chopí se svého poháru a rychlým krokem míří k volnému stolu.

Manažerka Iveta vše pozoruje s viditelným pohrdáním v obličeji. To je přeci vůl.... Zapomněl zaplatit! „Halooo, pane!“

Pan Karel sice zaslechne volání, ale v děsu, že jej volá koketující prodavačka, přidá naopak do kroku a vybírá si stůl na druhé straně už tak rozlehlé prodejny. Co nejdále od ostatních zákazníků i od ní.

Prodavačka ze Světozoru Anička se něžně usmívá dívající se za prchajícím panem Karlem. „Nechte ho, má ho ode mne jako dárek.“ A v duchu si pomyslí, že se i tak za ní zastaví až pohár dojí. Jeho pohled mluvil přeci za vše. V duchu si plánuje, kam dnes spolu půjdou až jí skončí směna. Nejspíš se půjdou projít po náplavce. A pak, kdo ví? K ní? Nebo k němu? Uchichtne se nad představou co ji dnes večer čeká a jde to říci holkám dozadu do výrobny.

Manažerka Iveta si mezitím u její kolegyně objedná chlebíček s rukolou. Drží dietu. Nosí upnuté oblečení a každý záhyb je okamžitě viditelný. Je právem hrdá na svou postavu. Také pro ni dělá vše. Jóga, plavání, posilovna. Tak proč by ji neukázala světu. Vezme si svůj fitness chlebíček a vydá se za tím podivínem, aby celou situaci vyřešila. Dluží přeci peníze a její touha po spravedlnosti a manažerské zvyky se i v tomto okamžiku derou na povrch. Jak rázuje po místnosti, připravuje si peprné věty a vše, co mu od srdce poví. Johanka z Arku třímající pomstychtivou pochodeň a chystající se zapálit oheň spravedlnosti za všechny ukřivděné ženy světa. S každým dalším krokem roste její touha po spravedlnosti. A s každým dalším krokem přibývá hněvu na všechny zástupce mužského pokolení a tenhle to dnes schytá za všechny.

Pan Karel mezitím v klidu sedí u svého poháru. Nemyslí vůbec na nic. Tupě pozoruje svou lžičku, jež se noří do husté šlehačky. Vychutnává si každé sousto. Nikam nespěchá. Tak trochu vzdáleně slyší nějaký hysterický ženský hlas. Nevěnuje mu žádnou pozornost. Pomalu si nabírá další sousto a převaluje na patře kousek vanilkové zmrzliny jemně podbarvený lahodným karamelem.

Manažerka Iveta si pomyslí, že ten chlap je vážně blb. Copak mě neslyší? Zatřese s ním.

Pan Karel zvedne pomalu hlavu a podívá se na Ivetu. Iveta se podívá na pana Karla…. Jedna…. dvě…. tři……

Pan Karel stojí u zrcadla a trhá si černý chlup z levé nosní dírky. Chce zapůsobit. Neví přesně jak. Dávno zapomněl, jak se to dělá. Pozoruje své tělo. Břicho má jako obrácený lavor. Stáhl si kalhoty opaskem a hup, pěkný válec se vyvalil hned nad něj. Pod očima má pytle jako na brambory. Zuby opravené, ale chybí mu šestka vlevo nahoře. Když se nebude smát, nikdo nic nepozná. Svaly na rukou už ochably a totéž se stalo i s tím, co má schované pod zipem u kalhot. I tak se cítí skvěle. Dokonce si koupil i nové boty. Dnes jdou totiž s Ivetkou spolu do Světozoru.