2087 dyšuštunebude, budeněgdejynde

2087 dyšuštunebude, budeněgdejynde
17.4. 2024 5:53
fčérasemzase chodilpěšky, alenéproto, žebychtěl. bylsemněkde fkavárněnakapučínu adyšsempotřeboval jýtjynam, taksemvyšelven, jaktodělámfšdycky, aleautonikde. fspomělsemsy, jakto ftěchdlepřípadechdělám, žesetedapřemysťuju pomocýmýchnoch ašelsemtak. vědělsem, žemamauto někdezaparkovaný, cítilsemklýčfkapse, alenemělsem ftuchvílyčas anichuť setímnějak zbytečněvýczabývat. adobřesemudělal. dyšsemšel vokolobusovýzastávky, slyšelsemženu jakoříká domobylu:

“hele, prosímtě, vobjeťto adyšuštady nebudustát, tak…”

budetestát někdejynde.”

semzanídopověděl, protožesemjy právěmýjel.

“takbudustát něgdejynde, jakmytuspráfně mladýpán napověděl.”

mládéhopána nechámtak, alenato, žesemjýnapověděl spráfně, semvoprafdupyšný.