Pozdrav z Bezdězu.

   V době všemožných elektronických hejblátek a chytrých telefonů, které jsem jako náctiletý neznal, a musel se s nini seznamovat už jako dospělý, si občas připadám ztracený. Jako bych žil v době, které už moc nerozumím. Mohu však za to, že polovinu těch věcí nepoužívám? Jak bych tedy mohl být hlouběji seznámen s jejich funkcí ? Vemte si třeba i ten obyčejný mobil. Používám ho jen na volání, smsky a jako zápisník. Pravda, občas udělám i nějakou fotku nebo krátké video, ale to jen zřídka. Nemyslel bych si to, ale s takovým docela obyčejným mobilem lze zažít i docela úsměvné chvíle, byť třeba až po pár letech.

   To léto roku 2017 jsem o dovolené navštívil hrad Bezděz. Bylo pošmourno, občas lehce sprchlo, ale to mi nezabránilo ve výstupu. Pravda, na vrcholu hradní věže jsem zalitoval, že není krásně jasno. To by musel být teprve úchvatný pohled. Při sestupu mě napadlo poslat fotku hradu šéfovi do firmy. Nikdy jsem to nedělal, ale nezdálo se mi to těžké. Zapnul jsem v telefonu data, udělal hezký obrázek a doprovodil ho textem: Posílám hezký pozdrav z Bezdězu, ťuknul na odeslat, ale nic se nestalo. Pokoušel jsem štěstí podruhé a pak i potřetí, avšak vždy bezvýsledně. Nakonec mě můj nezdar donutil kapitulovat. Možná za všechno mohlo počasí. Asi byl špatný signál, řekl jsem si, vypnul data a mobil zastrčil do batohu.

   Uplynuly dva nebo tři roky a já na vše dávno zapomněl. Do práce mě doprovázel nový, ještě chytřejší telefon, ale s tím starým bylo težké se rozloučit. Po příchodu na odpolední směnu mi šéf naložil práce na tři dny. To se tak dělá běžně, i když se ví, že ani robot by to nikdy nedokázal stihnout.

   Po několika hodinách o přestávce na večeři jsem zjistil, že můj nový mobil je téměř vybitý, kabel ani nabíječku nemám a na internet se tudíž nepodívám. Naštěstí mám ještě svůj starý telefon, blesklo mi hlavou, a už jsem ho vytahoval z tašky. Zapnout data a najít, co bylo třeba, bylo záležitostí okamžiku.

   Netrvalo ani pět minut a došla mi zpráva od šéfa.

"Ty vole, co děláš na Bezdězu?

Nevěřil jsem vlastním očím a chvilku trvalo, než mi docvaklo, k čemu a jak došlo. Člověk by nevěřil, že s tou moderní technikou, která nám někdy dělá vrásky na čele, lze zažít i něco humorného. Na tu zprávu jsem hned neodpověděl a všechno vysvětlil až další den.

To za toho vola.