Pepa a mise na dětském hřišti

Po svém debutu u rybníka, který si vysloužil jak výsměch, tak i trochu soucitného uznání, se Pepa rozhodl, že musí své záchranářské dovednosti posunout na další úroveň. Další den seděl v pekařství za pultem, ale myšlenkami byl jinde. Pekařství bylo téměř prázdné, až na paní Novotnou, která si tradičně brala dva makové koláče.

"Ty vypadáš zamyšleně, Pepo," poznamenala. "Doufám, že nepřemýšlíš o další kačeně."

Pepa se zasmál. "Tentokrát to bude něco pořádného," odpověděl tajemně a dál si kreslil náčrtky na papír, na kterém měl původně psát recept na celozrnný chléb.

Cestou domů se Pepa zastavil na dětském hřišti, které stálo poblíž školy. Všiml si, že jedna z prolézaček má mírně nakloněnou konstrukci, a okamžitě v tom spatřil potenciální nebezpečí. Ostatní by si toho možná nevšimli, ale Pepa – nyní sám sebe považující za odborníka na bezpečnost – byl přesvědčený, že musí zasáhnout.

Ten večer si sehnal "profesionální nástroje", které zahrnovaly lepicí pásku, svazek špagátu, kladivo a starou bednu s vruty, které mu kdysi zbyly z pokusu postavit zahradní altán. Jeho plán byl jasný: zlepšit bezpečnost hřiště vlastními silami.

Za úsvitu se Pepa vydal na misi. Oblékl si reflexní vestu, vzal si do ruky kladivo a zamířil na hřiště. Když dorazil, bylo prázdné – ideální čas na záchrannou operaci.

Začal tím, že nakloněnou prolézačku pečlivě „zpevnil“ tím, že kolem jejích nohou omotal špagát, který na několika místech přichytil lepicí páskou. Pak si všiml houpaček, které podle něj vypadaly příliš staré. Rozhodl se přidat extra „zabezpečení“, což v jeho podání znamenalo omotat řetězy houpaček molitanem, aby se děti náhodou nezranily.

Když byl hotový, stál uprostřed hřiště, spokojený sám se sebou. „Tohle místo je teď bezpečnější než trezor v bance!“ pronesl hrdě do prázdna.

O pár hodin později se na hřiště začaly trousit děti ze školy. Pepovo „bezpečnostní vylepšení“ okamžitě vzbudil pozornost. Děti na prolézačkách objevily, že díky špagátu a lepicí pásce se konstrukce podivně kymácí, což jim připadalo jako nový druh zábavy. Houpačky s molitanem začaly děti používat jako trampolíny, což vyústilo v hromadné skákání.

Jedno z dětí, malý Tomášek, který měl pověst třídního vynálezce, dokonce přišel s tím, že špagát na prolézačce je ideální pro závod v přetahování. Brzy se hřiště změnilo v chaotické bojiště.

Zatímco děti byly nadšené, rodiče a učitelé nikoliv. Stížnosti se rychle dostaly ke starostovi, který, jakmile zjistil, že za tím vším stojí Pepa, si s povzdechem povolal svého asistenta.

„Najděte mi Nováka,“ řekl unaveně. „Ať už s sebou vezme cokoliv kromě špagátu a pásky.“

Když Pepu konečně přivedli na radnici, stál před starostou s hrdým úsměvem. „Pane starosto, to hřiště je teď mnohem bezpečnější,“ začal. „Všechny nebezpečné části jsem opravil, děti jsou nadšené!“

„Pepo,“ povzdechl si starosta a promnul si spánky, „děti jsou nadšené, protože z toho udělaly cirkus. A jejich rodiče? Ti už přemýšlí o petici. Pochopte, nemůžete prostě… no, dělat to, co děláte.“