Pepa řeší dopravu

Pepa řeší dopravu

Po nevydařené „opravičce“ na hřišti se Pepa rozhodl, že potřebuje větší projekt, který ho znovu postaví do očí veřejnosti jako skutečného hrdinu. Inspiroval se svou oblíbenou televizní epizodou, kde záchranářský tým řídil dopravu během velkého závodu na horských kolech. Borovice sice žádné závody neměla, ale dopravní problémy se tu občas našly – zejména na hlavní křižovatce u kostela, kde často vznikaly zmatky kvůli staré semaforové signalizaci.

Jednoho rána, když si na tržnici kupoval čerstvou zeleninu, slyšel, jak si dva postarší občané stěžují na nekonečné čekání na červené. Pepa si v tom okamžiku představil chaos na křižovatce jako akční scénu z jeho oblíbené show: auta houkají, cyklisté zmateně kličkují a chodci se bojí přejít silnici.

„Tohle je moje šance,“ zamumlal si a okamžitě zamířil domů sestavit plán.

Večer si Pepa připravil „výbavu dopravního kontrolora“. Našel starou pánvičku, kterou natřel bílou barvou, aby vypadala jako stopka, a z obývacího pokoje vytáhl stolní lampu, kterou proměnil ve svůj „mobilní semafor“ – přilepil na ni červený a zelený papír. Když se na sebe podíval v zrcadle ve své reflexní vestě a s pánví v ruce, byl si jistý, že vypadá jako pravý profesionál.

Druhý den ráno dorazil na křižovatku a začal řídit dopravu. Zatímco auta trpělivě čekala, Pepa mával pánvičkou jako dirigent orchestru. Jeho pohyby byly sice poněkud zmatené, ale odhodlání z něj přímo sršelo.

První minuty probíhaly překvapivě hladce, než se začaly hromadit problémy.

Jeden starší řidič si Pepu spletl s policistou a začal se s ním hádat o to, že „přece nejel na červenou, ale na oranžovou“. Pepa ho uklidňoval tím, že má vše pod kontrolou.

Chodci se nemohli rozhodnout, kdy je správný čas přejít, protože Pepův improvizovaný semafor měnil barvy tak často, jak si Pepa vzpomněl. Některé děti to začalo bavit a začaly běhat tam a zpět „na Pepovu zelenou“.

Po hodině byl chaos na křižovatce nepřehlédnutelný. Fronty aut se táhly až k místní poště, zatímco na náměstí si lidé šeptali o „bláznivém dopravákovi“. Starosta, který byl náhodou poblíž, si všiml, co se děje, a přispěchal na místo. Když spatřil Pepu s pánvičkou v ruce a papírovým semaforem, chvíli nevěřícně zíral.

„Pepo! Co to tady děláte?“ zavolal starosta.

„Pane starosto, optimalizuji dopravu!“ odpověděl Pepa s hrdostí v hlase. „Město potřebovalo zásah a já zasáhl.“

„Pepo, jediný zásah, který teď potřebujeme, je ten, aby tohle skončilo,“ řekl starosta a přistoupil k němu, zatímco se snažil uklidnit zmatené řidiče.

Starosta nakonec Pepu „odvelil“ zpět domů a slíbil, že město objedná nový semafor. Pepa, ač mírně zklamaný, považoval svůj zásah za úspěch – vždyť přece na problém upozornil. Doma si sedl do svého křesla a pustil další díl své oblíbené show, přičemž si zapsal nové nápady.

„Tak fajn,“ zamumlal, zatímco Alfons ležel u jeho nohou. „Zachránil jsem kačenu, děti i dopravu. Co dál? Možná by to chtělo něco většího… co třeba povodeň?“

Alfons zvedl hlavu a zavrtěl ocasem, jako by s ním souhlasil. Borovice už tušily, že Pepovo další dobrodružství je na obzoru.