Karate Kid

Karate Kid
Strážný důchodce Dobromil Ošlejšek se cítí polichocen. Nová paní vedoucí si jej bere bokem a sděluje:,, Pane černý šerife, musíme se domluvit. Musíme sladit váš odchod na placenou přestávku s počtem prodavaček v prodejně. Někteří darebáci sledují váš odchod a my se pak obáváme drobných krádeží. Vaše přítomnost je odrazuje. Vždy, když budete chtít odejít, musíme zesílit ostrahu uvnitř prodejny!“ Dobromila by nikdy nenapadlo, že právě on bude postrachem nekalých živlů. No ovšem, to dělá ten zavilý výraz obličeje. Vždy pochyboval o účelu svého vartování a ono je to všechno naopak. Kéž by byli takto ujištěni o své potřebnosti četní zbyteční úředníci.
Sedmý měsíc postává ostraha tiše a pozorně. Aby strážný nezblbnul, hraje sám ze sebou různé hry. Dnes zvítězily křížky nad srdíčky 12: 8! Křížky jsou vždy vítězi. Předevčírem porazily malé děti 13: 7 a ještě předtím těhotné ženy 15: 9! Ostraha sleduje dámu, která vešla do prodejny. Nedívá se po tělesných přednostech, ale po krku! Sleduje, jaké ukončení má stříbrný, nebo zlatý řetízek. Jakmile je to zřejmé, je znamení bez problémů zaregistrováno a zahrnuto do skore. Když je ale konec řetízku utajen pod halenkou, bojovník pátrá a určitě se na dámu zvědavě čumí. Včera byl tým křížků posílen jeptiškou. Kde se vzala, tu se vzala mladá řádová sestra. Její zjev působil nepatřičně, jako ministrant na fotbalovém hřišti. Její ženství zvítězilo na regulemi řádu. Přičichla si ke všem vůním, aby obchod smutně opustila. Ve hře způsobila malý zmatek. Dobromil uvažoval, jestli by neměl velký kříž na zahaleném krku nevěsty Kristovy počítat za deset, jako v případě hliněných a skleněných kuliček svého mládí.
Do obchodu vešla velmi hubená dáma. Odhad hmotnosti – třicet kilo i s náušnicemi. Hůlkovité ručičky, nožičky z téhož materiálu. Z lebky svítily veliké oči a na hlavě spočívaly dlouhé zlaté vlasy. Na všech prstech zlaté prsteny, dáma se utápěla v drahých ozdobách. Z očí jí hledělo zoufalství, známé z dokumentárních filmů o hrůzách koncentračních táborů. Dobromil byl tím zjevem fascinován. Dáma postávala u rtěnek a klátila se ve větru. Třesoucí se rukou uchopila několik rtěnek a tužek na obočí. Najednou se vše vysypalo na zem. Dáma musela být pod drogami. Strážce se přiblížil k dámě na dva metry. Ta se najednou otočila a žalujícími zřítelnicemi změřila ostrahu.
,,Já vám nic neukradnu, nemusíte se bát,“ zašeptala.
,,Nezlobte se paní, je to moje práce,“ zablekotal oslovený a odklidil se do protějšího kouta.
,,Ta paní by mohla být modelkou na pomníky obětí fašismu,“vyvstalo Dobromilovi v mysli.
Paní odešla a všechny prodavačky zůstaly v němém úžasu. A tu do prázdné prodejny strážce pravil:
,,Ta paní není podvyživena z nouze. Je to jistě erosenka, specialistka pro obsluhu fakírů!“

Na rušné ulici před prodejnou se dějí věci. Divní lidé podepisují petici proti vstupu Turecka do Evropské unie. Dobromil se zastavil u stolku a nechal se poučovat přítomnými mládežníky.
,,Nepodepíšu, nechci se vměšovat do vnitřních záležitostí jiného státu. Klidně ale podepíšu petici proti svatořečení Miroslava Kalouska! I když tento bojovník za křesťanské ideály, nekompromisní kritik veřejných domů a bojovník za mravní čistotu národa má zásluhy, těžko by hledal ještě jeden zázrak. Zázrakem sice přišel k milionům, ale těžko by někoho pohlazením uzdravil!

Klid v prodejně najednou rozrušily hysterické výkřiky. Žena a muž ječí s velikou intenzitou. Nebuší do sebe. Akorát se střídají ve řvaní nesouvislých vět:
,,Ježíš uzdravuje! Ježíš je tu s námi! Uzdravuje! Ježíš! Ježíš! On uzdravuje!“
Lidé chodí kolem a vůbec je to nevzrušuje. A ti dva vyloženě řvou, svíjí se a žena sebou mlátí o zem.
Dobromil čeká, že zasáhne policie. Když totiž týden předtím hulákali v zahrádce opilí Angičané, byla tam městská policie co by dup. Zbožné rozpoložení vyřeší kýbl studené vody, vychrstnutý z oken blízké restaurace. Když připustíme, že Ježíš uzdravuje, naskýtá se otázka proč neuzdravil ty dva. Pán ječel o berlích a družka byla jistě nemocná duševně.

Ulicí procházejí divní panáci. Pět pánů z reklamních plakátů s obřími hlavami, rozdává letáčky Poštovní spořitelny. Dobromila napadá, jak by asi tihle figuranti chodili s reklamou na toaletní papír, nebo dámské vložky. S velkým křikem, bubnem a megafonem pochodují herci jednoho divadla a lákají na večerní představení. Reklama zahltila tento národ. Je všudypřítomná.

Dobromil už slouží sedmou hodinu. V prodejně je už jenom jedna prodavačka. Je za pět minut sedm. Ostraha odchází do maličké šatny. U stropu na háčku má zavěšenu služební bundu. Sundá ji, místo ní zavěsí černou vestu s visačkou a na ramínko umístí vázanku. Odchází ze šatny. Najednou spatří dva snědé mladíky. Staří známí. To jsou přece ti dva, které vyprovodil minule z prodejny. Jeden tehdy utekl a druhého strážný prohledal. Delikvent pak venku volal: ,,Poď ven ty frajer pojebaný!“ Byla u toho i ta stejná prodavačka. Překvapení je obrovské. Ti dva netušili, že někdo může být ještě vzadu v prodejně. Prodavačka se třese, není schopna slova. Dobromil necítí strach. Prostě jde dopředu, vyzbrojen výrazem SS sturmbannführera Sígfrída Kleina. Komplic, jistící prodavačku urychleně utekl z prodejny. Druhý zlodějíček ještě nestačil přijít k regálu. Vytřeštěně zírá na přízrak, přicházející z hloubi obchodu.
,,Tak co kámo, jdeš zase nakupovat za pět prstů? No uděláme opět tělesnou prohlídku, zvedni pracky!“ zavelí ochranka.
,,Pane šerife, on ještě nebyl u regálu,“ oznámí prodavačka.
,,Máš kliku a ven!“ zavelí Dobromil.
A tu se stalo něco nevídaného. Zlodějíček začal předvádět cviky karate! Jistě by za předvedenou sestavu obdržel v soutěži vysoké bodové ohodnocení. Hoch byl tak zaujat představením, že se kopal i za uši!
,,Karate Kid!“ blesklo Dobromilovou hlavou. No potěš pánbůh!
Grázlík ovšem nepostupoval proti ostraze, ale ustupoval ke dveřím. Za dveřmi přestal s produkcí a dal se na útěk!
Prodavačka i ochranka zůstali stát v němém úžasu. Dobromil si najednou uvědomil nebezpečí. Přesto si ale přisadil:,,Víte paní, oni tihleti cápkové jsou silní akorát v houfu. Hrdě pak odešel provázen obdivným pohledem prodavačky. Určitě to vykecá a Dobromil získá pověst tvrdého chlapíka. Bohužel!
Venku před prodejnou se ochránci ještě svíral zadek. Obezřetně se rozhlížel na všechny strany. Odešel z prodejny úplně opačným směrem, jinudy, než obyčejně chodí. Nic, vůbec nic. Po Karate Kidovi ani stopy.

Za nějaký čas, kolem druhé hodiny, objevila se známá dvojice opět v obchodě. Okamžitě byl vyhlášen stav bojové pohotovosti. Dobromil se vydal naproti Karate Kidovi. Ten na nic nečekal, rychle se otočil a vystřelil z prodejny. Komplic jej následoval.
,,Domažlice!“ zvolal Dobromil Ošlejšek.

Jeho zvolání zaniklo v ruchu zaplněné prodejny. Jenom on totiž viděl na vlastní oči účinek optického klamu. Karate Kid opustil bojiště, jako kdysi Křižáci v bitvě u Domažlic!