O zajíčcích

Běžel zajíc po louce,kouká,rozhlíží se po vnučce.
Vnučka zemědělce Karla,byla malá dívka,která nenáviděla zajíčky.Neměla je ráda a oni neměli rádi jí.Každý se jí bál,i když jí bylo pouhých pět let.Měla černé vlasy jako úhel,jediným úkrytem pro zajíčky,byl tunel.
Velká postava,široká ramena,to byl její otec Madena.
Zajíčky neměl rád stejně jako ona,jelikož je každoročně připravují o velkou,co velkou,obrovskou sklizeň mrkví a celeru.
Celer,ten byl v celé vesnici nejdůležitější a přezdívalo se mu,v každé rodině jinak.Každý ho měl rád,včetně zlobivých zajíčků.
Ty běhali každý den,celý rok,ve dne i v noci po polích kde celer rostl a dělali si z něj hody.Zajíčky neměl opravdu nikdo rád,včetně jednoho knoflíkáře Vojty.Byl to postarší pán,kterého taky neměl nikdo rád.se zajíčky si rozuměl tak,že jim dokonce dělal i oblečení a dával jim na to své knoflíky.Postavil jim dům,ve kterém zajíčci pobývali v té největší zimě.Zatímco by je ostatní obyvatelé vesničky U ŠTĚRBOHOL viděli raději na pekáči,knoflíkář Vojta jim šil oblečky.Byli mu za to vděční,ale kradli mu pár věcí.Jednou mu vzali peněženku,podruhé zas hrneček,po třetí to byl dřevěný talíř a podalší zas květiny.
A celer,jediný celer,ten mu nechávali.Věděli že knoflíkář Vojta,má s nimi také něco společného.Ano,myslíte si to správně.
Po setmění se knoflíkář Vojta,měnil v zajíčka,který kradl ostatním obyvatelům celer.Oni ho už kolikrát měli chyceného c bedně,ale on se pokaždé od tamtud dostal.Postupem času se mu mezi zajíčky začalo přezdívat „Mazaný knoflíkář Vojta“.
A nakonec,ho i jeho jediné kamarádi zajíčci vyhostili ze svého kmenu,který se jmenoval „U sto zajíců“.
Přístup tam měl jen ten zajíček,který uměl krást a mluvit pravdu.
A to se bohužel,knoflíkáři Vojtovi nepodařilo.Když kradl nemluvil pravdu a když mluvil pravdu,zapomněl zase krást.
A proto mu zajíčci přichystali loučící obřad,u kterého mohl být jen vůdce kmenu,mazaný knoflíkář Vojta a zástupce.
Po obřadu šel mazaný knoflíkář Vojta cestičkou zvanou „Cesta trapasů,ponížení aneb měj se drahý příteli“.
Každý ze zajíčků po něm hodil tolik vážený a drahý celer a ještě mu každý vrazil jednu facku.Tak skončil příběh zajíčků.