,,Mafia po Česku"

Bydlím ve Strašnicích, nedaleko milionářské části Spořilov.
Jednou jsem měl v pondělí volno, a tak jsem se jen tak poflakoval. Rozhodl jsem se, že pojedu na diskotéku. Není to zrovna moje oblíbená činnost, ale holka byla v nedohlednu, a tak jsem byl rád, že můžu aspoň někam vyrazit. Ten večer v pondělí jsem docela posíchal ze zkoušky a viděl na Strašnický tramvaj číslo 24. Něco mi na tom nesedělo. Jak řikám, pospíchal jsem a nasednul do ní v domění, že pojede přes Průběžnou, ať jsme tam rychlejc. Jenže ten parchant tramvaják si na mě počkal a zahnul směrem na Hostivař.
No skvělí. Vystoupil jsem na Nádraží Strašnice a bus mi měl jet za čtvrt hodiny, takže jsem měl dost času. Měl jsem naštěstí u sebe mp3, když v tom... Nějakej chlápek na mě začal mávat, já se mu snažil uprchnout, protože vidina domova pro mě byla příjemnější než basebalová pálka na zádech. Řikal jsem si, že lepší skončit na diskotéce než mrtvej a bohatej. Víte, jednou jsem totiž zažil ve škole takovou věc... Spolužák měl v tý době novej telefon a když se ke mně otočil zády, zkusil jsem si ho do ruky:
,,Co to děláš s mym telefonem ?"
,,Nezlobte se pane Morello, já..."
,,Chceš snad říct, že JÁ jsem sahal na TVŮJ telefon ?"
,,Žádnej-parchant-mi-nebude-překážet-v cestě!"
Spolužák zkrátka nebyl na diskotéky a každej věděl, že když mu nebude volat, nic se mu nestane.
Byl jsem na cestě už nějakou dobu a vystoupil z 188 na Chodovský. Ten bus měl nějakou poruchu nebo co, já nevěděl co s tim je. Snažil jsem se po výstupu naběhnout z druhý strany a vidim 136: ,,A kurva, do píči!" Ujel mi. V tý tmě jsem si to neuvědomil, že je to 136. Ale jak jsem si řikal, lepší skončit mrtvej a bohatej.
Další bus mi jel někdy za 20 minut, tak jsem zatím napsal spolužákovi jestli by nešel na tu diskotéku se mnou. V tom tam přišli nějaký (příslušníci nár. menšiny tmavší barvy): ,,Hej frajere, pan Spolužák tě pozdravuje!"
,,Tak póď, rád si ten pozdrav poslechnu."