Filchův školní život

„No hurá! Konečně! Toto trvalo. Ještě, že už ten zvonek konečně zazvonil a nám končí ta bižule !!! “ Tak tuto větu slýchávám od svého kamaráda Mirka každé úterý v 9.40 a ani mi nevadí, že ji opakuje každý týden a poslední dobou dokonce i pokaždé hodině,jen na konci své oblíbené věty mění vyučovací předmět. Možná si myslíte, že už mi ta věta, jak se lidově říká „leze na nervy“, ale opak je pravdou, vůbec mi nevadí, neboť hlavní věcí,je to, že je už konečně ta zasloužená přestávka.
Jmenuji se Filip, chodím do 8.třídy na základní škole. Nikdo mi neřekne jinak, než Filči, jako tomu školníkovi z Poterra a víte proč, protože se jmenuji Filip Čermák, ale tato přezdívka mi opravdu nevadí, vymyslel ji Mirek, můj nejlepší kamarád i soused ve školní lavici. Jinak, jsem docela fajn, naši mě mají docela rádi, (hlavně tehdy když neprovádím nějaké lumpárny, což abych se přiznal, nebývá u mě příliš časté) , mezi kamarády jsem dost oblíbený, no prostě „cool“ , jak se mezi námi říká a moje žákovská? No, ne že bych byl zrovna studijní typ, ale já zkrátka beru školu jako fotbal, vždycky se nemůžeš všemu ubránit a taky nemůžeš vždycky jenom skórovat. Ale zas tak hrozné to se mnou není. Našim akorát vadí moje poznámky, těch mám tedy opravdu hodně. Například: „Opakovaně chodí pozdě na hodinu “, tu mám zrovna od Novice, tedy paní učitelky Novákové z bižule, nebo mám od ní ještě třeba tuhle : „Při anatomii sleduje z okna pobíhající veverky a vykukuje z okna a hází po nich buráky“, tak takových mám opravdu požehnaně a kouření na záchodě? No, tak to ani nevím, kolikrát se tam tato věta opakuje, tuším ale, že asi hodněkrát. Možná i proto jsem ve třídě mezi holkami dost oblíbený. No a že nosím vytahané oblečení, řetízky a mám stále mobil u ucha, nebo píšu esemesky tak to snad ani nemusím psát, to si myslím, že v tomto věku je normální u úplně každého alespoň trochu normálního „Pubescenta“,jak nás označují starší generace, ale nám všem, se radši líbí označení „Puberťák“! Abych se přiznal, to kouření je asi jediné, co mě samotného na mě vadí, chtěl bych se tohoto zlozvyku zbavit, ale je to těžké a ani nevím, jestli by se mi do toho vůbec chtělo. Je totiž těžké s tím po 4 letech přestat, začal sem s kouřením už v 10 ti letech tím, že jsem byl o přestávce na záchodě přišel tam starší kluk, byl to deváťák a zapálil si cigaretu, chvíli jsem na něj tupě zíral a najednou ke mně promluvil „ Nečum a dej si páva vole ! “ Nevěděl jsem přesně co tím míní, ale neboť jsem vegetariánem, odpověděl jsem, „ Děkuji ne, jsem vegetarián! “ Což zřejmě nebylo nejlepší odpovědí. Deváťák se začal smát a vysvětlil mi, co to ten páv vlastně je a tak jsem se od něj naučil kouřit a ten den jsem také zjistil, že i vegetarián si může dát páva a docela mi to i chutnalo a cítil sem se jako frajer a koupil sem si od něj jeden balíček a hned po škole jsem třem klukům ze třídy ukázal, co nového jsem se dnes naučil a protože těch „cíg“, (jak mi kuřáci říkáme), jsem měl asi 10, dokážete si představit jak mi asi večer bylo. Naši naštěstí nebyli doma, hlídal sem tehdy svého mladšího bráchu Míšu, který se divil, že celý večer dávám přednost trávení svého volného času záchodové míse, než jeho přítomnosti. Když za mnou v 10 hodin přišel s tím že jde spát, zeptal se, proč je mi tak špatně, já mu odpověděl, že sem si dal páva a on mi na to řekl „To se ti ani nedivím že ti je blbě, já taky občas zapomenu, že sem vegetarián a následky nejsou nejlepší“, nevěděl jsem co mu na to odpovědět, tak sem mu řekl ať jde spát, že to za pár let pochopí sám. No a teď je Michalovi 12 a myslím, že to pochopil až moc dobře. Ale zpátky ke mě. Tak tohle ta věc, která mě pěkně štve, ale je to teď „IN“, takže mi to zase tak moc nevadí. Jak už sem zmínil na začátku, přestávky jsou mým nejoblíbenějším předmětem, no a pak samozřejmě tělocvik, ten mám možná radši než přestávky, no ale, vlastně ne, víte co mám ze všeho nejraději? Přestávku před tělocvikem, protože máme klučičí šatnu, hned vedle té, kde jí mají naše lepší polovičky, (jak říká můj otec), tedy holky. A my kluci jsme si právě jednou vyvrtali pár dírek do zdi, které nejsou moc vidět, ale slouží nám k pozorování druhého pohlaví, tedy holek a ty máme ve třídě nejkrásnější na světě. A to je pravda, neboť to říká celá naše třída a dokonce i Lejzr, tedy pan ředitel Leiserovský, který si o tom jednou špital s kolegou Wintrem a naštěstí nevěděli, že je poslouchám, takže z toho jednoduše plyne to, že je to pravda, protože každý školák ví, že ředitel, učitelka a občas i rodiče (pro nás teenagery,tedy jen výjimečně), platí, že mají vždycky pravdu.
No a to je asi tak vše o mém školním životě, ve kterém prožívám chvíle dobré, i zlé a především se snažím i z těch zlých chvílí udělat raději ty dobré, takže jsem rád, že jste si o mě něco přečetli a třeba i teď na nás puberťáky budete vzhlížet jinak než doposud. Tak a teď jsme opravdu už u konce, neřeknu vám, jestli je to všechno pravda, nebo není, ale i kdyby to pravda nebyla, musíte uznat, že by to bylo přece jenom hezky vymyšleno. Nebo ne? Co myslíte? Jestli se vám to nezdá dobré, tak si zkuste občas místo televize, nebo novin a časopisů vzít do ruky starou dobrou propisku a zkusit něco napsat a pak možná uvěříte tomu, že to opravdu není tak jednoduché, jak to vypadá, atak je to v životě se vším, možná jsme jenom puberťáci a je lehké nás odsoudit, ale většinou se v nás nachází to, co někteří dospělí nemají a ani netuší, že to existuje. Mohl bych vám jednoduše napsat co to je, ale neudělám to, protože chci, aby jste se nad tím trochu zamysleli a třeba i tím, že se trochu zamyslíte, tak na to přijdete. Byl bych rád kdyby se vám to povedlo, protože až to zjistíte, ohromíte celé své okolí a uvidíte, že jsou některé věci jiné, než jste je viděli do této chvíle.

S pozdravem váš FILCH