Až kam?

Vstoupila. Vzduch jí dával na lehkosti, oheň na průbojnosti a voda na neklidu. Díky vlivu země uměla milovat své kořeny. Rozhlédla se a přisedla si ke kudrnatému týpkovi. "Dáš si čaj?" přispěchá k Lence sympatický tmavovlasý mladík, asi nějaký kamarád. V tu chvíli se na ni pootočily dvě dívčí tváře. "Vidíš to?" ptá se jedna druhé.  "Kráva." procekne mezi zuby druhá. Lenka se zamračí a přemýšlí, co je špatně. "Nevšímej si jich," lehce se pousměje kudrnáč. Lenka se v pro ni stále ještě novém prostředí cítí nejistě. "Jsem Jindra," představí se šedooký kluk s kučeravými vlasy. "A já Tomáš", culí se jinoch s konvičkou. Náhle Jindra obejme Lenču zezadu. "Co děláš?" lekne se, až ji vypadne cosi z kapsy. "Jsem tě chtěl rozptýlit a povedlo se. Co to je?" Lenka na Jindru s despektem pohlédne. "To by tě zajímalo co? Je to dopis řediteli se žádostí o studium na vaší škole. Táta tu teď má několikaměsíční pracovní stáž, tak mě vzal s sebou. Ředitele jsme na škole nezastihli, tak mě poslali za tebou. Prý jsi jeho syn." "No jo, papínek. Uvidím ho až ráno." "Tak já mu ho předám. Už vím, kde je ředitelna. Asi už vás tu nebudu rušit," špitne Lenka. "Jen zůstaň," žádá jí Tomáš. V tu chvíli vypnou proud. Lenka nahmatá papír a jde domů. Až později zjišťuje, že to není dopis se žádostí, ale Jindrův náčrtek empétrojky s nějakými poznámkami.

Druhý den ve škole. "Sis tam něco zapomněla. Neboj už jsem to vyřídil, ale rád bych ten náčrtek empétrojky." "Díky moc. To budeš vyrábět?" směje se Lenka. "Uvidíš," mrkne na ni kamarád Tomáš. "Mládeži, máme tu dnes novou spolužačku, " pokyne vyučující Lence, aby vstala. "Jmenuje se Lenka Seidlová a bude tu několik měsíců s námi, " doplní a začne vykládat látku. "Jak to že vám nic neříká vzor mladý? Jak je to vůbec možné! Proboha! " vzteká se učitel. Tu Lenka zvedá ruku a začne vysvětlovat vzory přídavný jmen. "Seidlová, ptal se vás někdo na něco? Boha jeho, to je drzost!" zuří plešatý kantor. "To je Blešák. Ignoruj ho." pískne Jindra. "Já bych vás...," kolabuje Blešák, zatímco si Jindra přisedá k Lence.

Při odchodu ze školy Lenka slyší, jak se za jejími zády baví nějaká děvčata: "To je ta nová, prý pěkná kráva." Lenku to zamrzí a přemýšlí, co s tím. Napadá ji, jestli to není náhodou kvůli Jindrovi. Je to přece jen pěknej kluk. Rozhodne se, že se sebou něco udělá.

Ráno ji nikdo nezdraví a možná je to i díky obrovským brýlím, neforemnému syntetickému oblečení a neumytým vlasům. Jindra je v šoku. "Super," špitne si Lenča. "Co je super? Ty vole, ses zbláznila? Se na sebe podívej. Ty vole, taková šereda!" častuje Lenču slečna z mejdanu. Jmenuje se Libka a její trošku posmutnělá kamarádka je Lanka.

Čas běží, Lenka už sedí pár měsíců v lavici sama, když tu vysvitne sluníčko. Je krásně a Lenka už chce změnu, někam vypadnout. Doma se zkrášlí, vezme plavky a jde k jezu. Konečně je to zase ona. Krásná a milá slečna. Konečně ze sebe už nechce dělat puťku, aby se znechutila Jindrovi, kterého nejspíše tajně miluje posmutnělá Lanka. Vždyť jim to přece spolu tak sluší, hájí se sama před sebou. Co to? Cítí, jak se na ni celým tělem kdosi tiskne! Silné paže se jí motají okolo pasu. Poznává Jindřichovi ruce. "Co tady děláš, kočko?" "Co ty tady děláš?" ohradí se kráska. "No, furt jsem přemýšlel nad tou tvou proměnou a nějak mi to nedalo. Hold, dnes jsem tě trochu pronásledoval. Neva?" tasí Jindřich své krásné zuby. Lenka na něj vytřeštěně hledí a nemá slov. "To mi pověz, proč tak krásná bytost jako ty ze sebe dělá nepřístupnou šprtnu?" Lence už to nedá a musí se přiznat: "Kvůli Lance." "Kvůli Lance?" nevěřícně koulí očima Jindra. "No, myslela jsem, že spolu chodíte a nechtěla jsem vám do toho vstupovat," odvětví Lenka. "Leni, Lanka se se mnou sama rozešla už před dvěma lety kvůli nějakému frajerovi z UJEPu." "Tak, proč je tak smutná?" "Vim, já? Se o ní nezajímám. Ty seš teda tvor," řehtá se šťastně Jindra.

Následující ho dne si Lanka odchytne Lenku: "To, cos udělala, bylo velmi šlechetné. " Z pozadí zazní otázka: "A kam až chtělas zajít?"