Mimi

Kdysi dávno žila jedna holčina, která měla vše, co by si snad mohla přát. Měla krásný útulný byteček, dobrou práci a hodného přítele, který ji miloval nadevše. Denně se probouzela po jeho boku, ráno ho líbala, odpoledne, když přišli domů, si povídali a večer se mazlili, až vyčerpáním usnuli.
Čas plynul jako voda a ona si uvědomila, že jí něco chybí. Netušila však co. Začala být smutná, i její přítel si toho všiml. Zeptal se jí, copak se děje, ale ona jen zakroutila hlavou. Avšak viděl, jak pomalu usychá, jak krásná květina, když se o ní nepečuje. Dívka se začala uzavírat do sebe a jejich vztah upadal. Chlapec se však nehodlal vzdát bez boje a jelikož byl zoufalý opravdu hodně, hledal po bytě jakoukoli stopu, jestli ho třeba nepodvádí, nebo jí něco nechybí. Našel v jejím šuplíku se spodním prádlem těhotenské testy. Vyjeveně na ně zíral, když mu to najednou docvaklo. Jak dlouho se spolu milovali bez ochrany, jak začala najednou počítat své dny. Jeho princezna chtěla miminko. Sedl si na postel a přemýšlel. Byl by dobrý otec? Zvládl by to? Moc ho mrzelo, že nepřišla za ním, když byla smutná, ale rozhodl se, že i on překvapí ji.
Zašel do lékárny a vzal si různé vitamíny. Uběhl měsíc a to byl čas, kdy podle lékárnice měly prášky začít zabírat. Jeho princezna byla v práci, a tak se rozhodl ji naladit. Pomalu začal připravovat večeři, svíčky, růže. Když přišla, ucítila lahodnou vůni. Otevřela dveře a všude byly svíčky. Byla mile překvapena. Když uviděla miláčka s pugetem růži, rozeběhla se k němu a divoce se pomilovali. Na večeři úplně zapomněli.
O týden později přišla s rozněžnělým výrazem. Tušil, co mu chce říct, a ošil se. Přišla k němu a podala mu dárek. Roztřesenými prsty jej otevřel a uviděl dětské bodýčko a obálku. Otevřel ji a vyvalil oči. Byl tam těhotenský test, který ukazoval, že se za 9 měsíců stane otcem. Chvilku to rozdýchával, ale neváhal, objal ji pomalu a něžně, aby tomu drobečkovi neublížil. Byl tak šťastný, když viděl v jejích očích slzy.
Vše se vrátilo do starých koleji, až na její nálady, kterým opravdu nerozuměl. Jednou se smála a do toho plakala, podruhé ho odstrkovala a říkala, jak ji nemá rád. Snažil se ji uklidňovat, ale občas se radši vypařil, aby neschytal nějaký ten pohlavek. Musel se smát, když za pár měsíců viděl svoji princeznu s melounkem místo bříška, jak funí do schodů a ještě stihne nadávat, že potřebuje čůrat. Pak tu ovšem byly chvilky, kdy si oba lehli, on položil ruku na bříško a cítil, jak to malé do něj žďuchá a kope, aby dalo jasně najevo, že ono je tu také.
Chodili spolu nakupovat nejrůznější věci, které ani nevěděl na co jsou, ale podle jeho milé byly velmi důležité, a tak se radši nehádal. V hlavě měl pořád stejnou otázku, zda-li bude dobrý otec. Doufal v to, věřil. Hlavně se těšil, až budou tři.
Ani nevěděl, jak rychle to uteklo, když v noci usínali, a on najednou ucítil mokro. Že by princezna rozlila pití? Otočil se a uviděl její vyděšený výraz. Najednou ho polil pot.
„Praskla mi voda,“ oznámila mu, i když on už to dávno věděl. Čekal něco jiného. Řev, křik, bolesti, ale ona nic. Normálně vstala, oblékla se a vůbec si nevšímala jeho zvednutého obočí.
„Tak odvezeš mě do nemocnice, nebo to mám dojít?“ zeptala se smíchem a on ji miloval ještě víc. Podle toho, jak tiskla rty, to muselo velmi bolet, ale ona ho nechtěla ještě víc poplašit. Nastartoval a vyjel. Vůbec nereagoval na červenou a byl rád, že je noc, protože kdyby někoho přejel, horko těžko by vysvětloval, o co šlo. Viděl, jak ji bělají klouby na prstech, jak je tiskla do pěstičky. Vzal ji do dlaní a hned zalitoval. Stiskla ji tak silně, že měl chuť zakňučet. V nemocnici se hned ohlásili a ji odváděli na sál. Kolikrát se o tom bavili a on nebyl schopen rozhodnout se, jestli s ní půjde. Najednou to věděl.
Rychle utíkal za sestrou a poprosil ji, aby ho zavedla za ní. Dostal návleky a otevřel dveře. Nebyl to příjemný pohled. Ležela na lůžku, nohy měla roztažené a všude byla krev. Udělalo se mu špatně, ale sestřička ho dovedla k ní a on viděl jen její oči, tvář, výraz a semknuté rty. Čekal, že bude křičet, nadávat na něj, ale ona jen tiše zašeptala:
„Děkuji...“
„Zatlačte,“ přikázal doktor a on měl chuť mu jednu bouchnout, jakým tónem to s ní mluví. Princezna ho vzala za ruku a tvrdě zmáčkla. Zaúpěl, ale nikdo si toho nevšímal.
„Zatlačte, řekl jsem!“ A ona opravdu poslechla a zatlačila ze všech sil. Najednou se toho stalo až moc. Uslyšel žblunknutí a dětský pláč. Princezna vysíleně padla na postel, ale on ji přestal vnímat.
Doktor k němu přicházel s malým zabaleným uzlíčkem. Automaticky natáhl ruce a jedním uchem slyšel: „Gratuluji tatínku, je to holčička.“ Tak on má dvě princezničky. Podíval se na ten malinký uzlíček a nestačil žasnout. Byla tak krásná. Chocholka blonďatých vlásku, plné, vyšpulené rtíky. A... bože... Otevřela očička a zamžourala. Její modrá kukadla se do něj zaryla a on se zachvěl štěstím. Malá něco broukla, zavrtěla se a usnula mu v náruči.
Najednou už věděl odpověď na svoji otázku v hlavě. Přivinul ji k sobě blíž, aby ji ochránil před celým světem a zašeptal:
„Ahoj maličká, já jsem tvůj táta. Budu Tě chránit před každým, kdo se na Tebe jen zamračí. Jsi to nejkrásnější, co se mi mohlo povést. Celou dobu jsem nevěděl, jestli budu dobrý otec, ale když na Tebe tak koukám, tak věřím, že ty mi s tím pomůžeš. Miluji Tě stejně jako tvoji maminku a nikomu Vás nedám." Na pravdivost svých slov ji pošimral na nose. Byl jí okouzlen. Najednou se zastyděl, že zapomněl na tu, která tomu malému štěstíčku darovala život.
Přišel ke svojí velké princezně, políbil ji na čelo a zašeptal jí do snu:
„Děkuji.“