Pro oči té jediné..

Nikdy jsem to nepoznal.. Ten pocit, když ti na někom tolik záleží.. Když máš strach, aby ten druhý byl v pořádku..aby byl šťastný.. Mít tu potřebu se o něj starat..dopřávat mu to nejlepší.. Všechno tohle ve mě bylo.. Všechno tohle jsem se ti snažil dávat těmi nejplnějšími doušky.. Snažil jsem se, abys byla šťastná.. Vůči všem starostem a stresu jakému jsi byla vystavena.. Tolik jsem si to přál..žil jsem proto..kvůli tomu..

V tobě jsem objevil svůj smysl.. Smysl proč jít dál.. Proč se zdokonalovat.. Abych tě dovedl přivést k samotnému vrcholu štěstí.. Od doby, co jsem tě poznal.. Co jsem k tobě cítil to obrovské pouto.. Chtěl jsem si tě vzít.. Chtěl jsem nosit na prsteníčku prsten, kterým bych světu dal najevo.. Jsem její.. Ona na mě někde čeká.. a já s tou obrovskou láskou přiběhnu k ní.. Vezmu do náruče.. Roztočím.. Věnuju ten nejsladší polibek..

Dokázala si ve mně probudit vždycky to lepší.. Vedla jsi mě správným směrem..když jsi potřebovala, snažil jsem se tě vést já.. Být ti oporou.. I když mi to pokaždé nevyšlo.. ..snažil jsem se o to.. Chtěl sem být tím nejsilnějším pilířem, co tě držel na nohách.. Co ti mohl dávat tu nejsladší chuť do dalšího dne.. Už jen třeba, kvůli chvílím, co jsme spolu mohli trávit..

Dnes, když jsem tě spatřil.. Celý sem se rozzářil.. Z té nádherné krásy.. Jak jsi šla.. Žádný umělec by nedovedl stvořit takovou nádheru.. Nechtěl jsem tě nijak rozhodit..ztížit ti další dny..noci.. Musel jsem ti říct o tvojí možnosti.. O tom, že se můžeš rozhodnout jinak.. Celý život je jen o našich rozhodnutích.. O těch správných a špatných.. Nejsem ideální..dokonalý.. Jen jsem do tebe celým srdcem zamilovaný..tak jak jsem ti to říkal.. Tak jak sem to celou dobu cítil.. Nikdy jsem necítil takovou tíhu, jako když jsem tě dnes objal.. Tolik jsem si to vychutnal.. Tolik užil.. Protože jsem věděl, že už víckrát nebudu moci.. Pustit tě bylo tak neuvěřitelně těžké..nesmiřitelné..bolestivé..

Nedovedl jsem si představit život, ve kterém bys chyběla.. A teď ho žiju.. Připadám si jako bych v sobě měl lán růží, které spálil mráz.. Byly nádherné.. Ale jsou pryč.. už jim nikdo nepomůže.. Ta láska.. Tolik silná..ojedinělá..závidění hodná.. Je pryč.. A moje srdce se s tím nedovede smířit.. Můžu být sebesilnější..bojovnější..racionálnější.. Ale ta síla, co v ní byla mě teď potápí hlouběji a hlouběji.. Nikdy nedovedu zapomenout na ty překrásné chvíle.. Na ty nejnádhernější tři roky života, co jsem s tebou prožil.. Asi už to v sobě neobjevím.. Nedovedu se dívat na jinou stejně jako na tebe.. Dát jí tolik lásky.. tolik emocí, které patří teď tobě.. Nikdy nebudu litovat toho rozhodnutí dát se s tebou dohromady.. Dalo mi ty nejkrásnější pocity, co se dali zažít.. Věřil jsem, že jsi mým osudem..

Ten kluk.. co tohle píše.. co to všechno k tobě cítí.. S duší, s náplní té nejčistší lásky.. V hlavě s nadějí, co už ztratila většinu svojí síly..svého náboje.. Ten musí odejít.. Poslední dny a noci.. Navenek jsem se snažil tvářit, co nejlépe to šlo..přitom se má duše procházela peklem.. Bojovala s tou nepřekonatelnou touhou po tobě.. S tou nejpalčivější bolestí, jakou prozatím poznal.. Tobě slíbil lásku navěky.. V jeho srdci budeš navěky.. Navěky budeš jeho středem vesmíru..tou kvůli které by šel proti proudu..dělal ty nejšílenější věci.. Pro něj budeš vždycky tím Sluncem, za kterým se vracel..tím, které mu ozařovalo život až k té absolutní nádheře.. Bojoval by za tebe vším, čím by mohl.. Bude na tebe myslet dokud to půjde.. Dokud v sobě nedokáže probudit toho jiného.. Kterému nebude na ničem pořádně záležet.. Bude se řídit svým rozumem.. Potlačí své city..až úplně odejdou.. Musí to být brzy.. Jinak ho to zničí úplně..

Dokud tu bude.. Budeš pořád jeho princeznou.. Tou o které říkal, že je nejúžasnější..

Miluji Tě.. Navždy Má Lásko..


Ten, který tě ztratil..