Modré růže

„Slečno, my se zatím neznáme, ale moc se mi líbí vaše oči“
„Opravdu ? A co se vám, prosímvás, na nich tak líbí?“
„Tak za prvé – jsou modré...“
„Vy máte rád modrou barvu?“
„To také, ale především mám rád modré oči.“
„A co modrého ještě máte rád ?“
„Modrého ? Modrou mám rád například oblohu, jenom tak na ní koukat, když je den bez mráčků.“
„Já miluji modré růže.“
„Modré růže ? O těch jsem nikdy neslyšel.“
„To já taky ne, ale věřím že určitě existují a to je to, co se mi na nich tolik líbí.“
„Kdybych věděl, kde se dají sehnat, hned bych vám jich pár přinesl.“
„Proč byste něco takového dělal?“
„Protože by vám ladily k očím a určitě by vám to udělalo radost.“
„Vždyť mě vůbec neznáte, proč vám tolik záleží, abych měla radost?“
„To sám nevím, ale mám prostě pocit, že chci aby na vašich rtech měl hlavní slovo především úsměv.“
„Děkuji jste milý. Čím vy se vlastně živíte ?“
„Jsem spisovatel.“
„A co píšete ? Knihy ?“
„Ano, zrovna teď na jedné pracuji.“
„Jak se ta kniha jmenuje ?“
„Jmenuje se Modré růže.“
„Ale vždyť vy jste říkal, že jste o nich nikdy neslyšel.“
„To neslyšel, pojmenoval jsem ji tak právě teď, ale třeba vám ta kniha s takovýmto názvem vykouzlí úsměv na rtech a to pak budu rád.“
„O čem ta kniha je ?“
„Čím se živíte vy ?“
„Já jsem baletka.“
„Tak je to tedy o baletce s modrýma očima.“
„Píšete o mě ?“
„Píšu o všem, co se mi stane, vidím nebo slyším.“
„Takžete v té knize bude i zmínka o mě ?“
„To záleží, jestli věříte v modré růže.“
„Ovšemže, věřím ve spoustu věcí.“
„A věříte, slečno, v lásku na první pohled ?“
„To je velmi zajímavá otázka. Proč se ptáte ?“
„Potřebuji pomoci s knihou. Nevím, jestli ta baletka věří v lásku na první pohled.“
„Řekla bych, že věří. Podle mě je hezké věřit v takové věci.“
„Například v to, že na měsíci jsou všichni co nás opustili ?“
„V to vy věříte ?“
„Je to tak podle mě lepší, věřit v něco co nám pomůže překonat jejich odchod, představa toho, že si spokojeně žijí dál na měsíci je přeci jenom přijatelnější.“
„Vy jste někoho ztratil ?“
„Ztratil jsem mnoho blízkých i vzdálených osob.“
„To je mi moc líto.“
„To je bohužel něco, co k životu neodmyslitelně patří stejně jako ranní káva.“
„Proč vás napadla zrovna ranní káva?“
„Proč by ne, je to něco bez čeho si den nedokážu představit. Bez čeho vy si nedokážete život představit ?“
„Bez tance, to je něco bez čeho si nedokážu představit, život, rok a ani den.“
„Tančila jste už dnes ?“
„Zatím ne.“
„A smím prosit ?“
„Vždyť nehraje hudba.“
„To mě osobně vůbec nevadí, hudba bude tanec s vámi.“
„A vy věříte v lásku na první pohled ?“
„Především věřím na tanec s vámi.“
„Ale já občas vydržím tančit celou noc.“
„To mi nevadí, s vámi mi to vadi nebude.“
„Ale aby vás zítra nebolely nohy.“
„Aspoň budu mít o čem psát.“
„Takže budete psát o mě ?“
„Budu psát o modrých růžích...“