Tam a zpět

Žil, byl (ano, už zase tento hloupý začátek) jeden kluk. Tenhle kluk miloval jednu slečnu. Miloval jí tak moc, že byl schopný, obětovat vše jen za její přítomnost. Problém byl, že kluk toho moc na obětování neměl. A dívka bydlela moc daleko. Musím ti říct pravdu. Není to tak, jak to na první pohled vypadá. Dívka totiž o chlapci neměla ani zdání. Znal ji pouze z billboardů. Ale už když se na ni poprvé podíval, propadl jejím čokoládově hnědým očím. Ten úsměv mu podlamoval kolena. Dívka byla na billboardu v rámci nějaké reklamy. Protože chlapec neuměl číst, nevěděl to přesně, ale myslel si, že musí být tanečnice, nebo něco podobného. Nevěděl ani proč si to o ní myslel, ale měl takový pocit. Rozhodl se obětovat vše. Vše jen pro to, aby ji mohl uvidět a promluvit s ní. Propadnout jejím čokoládovým očím naživo.

Ptal se kolemjdoucích, že prý co je na té reklamě napsáno. Každý na něj koukal div né skrz prsty. Všichni se mu vyhýbali. Někteří ho uráželi a někteří ho ani nenechali domluvit a okamžitě říkali, že nemají drobné. Chlapec při tom chtěl jen vědět, kde by svou lásku našel. Sedl si do prachu na ulici a rozplakal se. Majitelka obchodu, před který se chlapec posadil vyšla ven a ptala se, co je chlapci, že pláče. Vše jí řekl.
"Ano, už dávno jsem si všimla té dívky." řekla paní majitelka s milým úsměvem. "Vždycky jsem si říkala, že je moc hezká. Možná mi ale přišla tak hezká, protože se velmi podobá mé vnučce."
"Prosím, paní, já ji miluji! Musím vědět, kde bych jí našel! Řekněte mi prosím, co je tam napsáno... neumím číst" dodal smutně.
"Je mi líto chlapče" úsměv na tváři paní majitelky klesl "bohužel je to pro mě moc daleko a ani s brýlemi to nepřečtu. I když počkej - támhle, ano, ano, Taneční studio na kraji světa." Chlapcův úsměv se rozzářil. Samou radostí starou paní objal. "Chlapče, víš, kde to studio je?"
"To nevím, ale já ji najdu. Vím to. Musím ji najít!"

A skutečně - našel ji. Po několika dnech hledaní náhodou narazil na její fotografii. Byla to další reklama. Tentokrát už věděl o co jde. Její fotografie byla na dvou dlouhých plachtách a ty plachty visely na budově městského divadla. Kluk usoudil, že musí být baletka. Stála totiž na špičká a ruce měla nad hlavou. Znovu se jí zahleděl do jejích očí. Přišlo mu, jako by se i ona dívala na něj. Polil ho studený pot. Jen bolest nohou ho upozornila, že před budovou divadla stojí už několik hodin. Slunce zapadlo a všude okolo něj byla tma. Davy lidí, které okolo něj procházely přes den, zmizely. Stála úplně sám na velkém náměstí. Jen pár lamp protínalo kužely světla tmu.
"Co potřebujete, pane?" ozvalo se od divadla. Chlapec na první volání nezareagoval. Nechtěl přerušit ten platonický oční kontakt. Pořád očekával, že dívka dá ruce dolů a že se na chlapce usměje.
"Haló, pane! Slyšíte mě?! Není vám nic?"
"C-co?" Měl vyschlo v krku.
"Jste v pořádku?" řekne s úsměvem muž, který vykukuje zpoza vysokých dveří divadla.
"Nejsem v pořádku, jsem zamilovaný."
"Ale, ale" můž se usměje "to je přeci dobře, ne? A vůbec, pojďte dovnitř!" vyzval ho muž. Chlapec chvíli váhal, ale pak udělal pár nesmělích kroků ke dveřím. Hala divadla byla obrovská a jeho největší dominantou byl křišťálový lustr na stropě. Chlape stál s otevřenou pusou a jen se rozhlížel.
"Tak dokohopak jste zamilovaný, pane?" protne ticho muž. Chlapec se stále s otevřenou otočí na muže a na sucho polkne. Chvíli se na něj dívá a přemýšlí co by řekl. Pak si všimne letáků na lavici. Vezme si jeden leták a dá ho muži do ruky.
"Do ní. Ji miluju už tak dlouho! Znáte ji?" řekne chlapec skoro zoufale. Muž se jen usměje.
"Samozřejmě že ji znám! To je naše baletní hvězda!" prohlásí hrdě a zasměje se "občas u nás hostuje. Je opravdu velmi krásná. Závidím vám, pane"
"Vy ji opravdu znáte? Kde ji najdu!"
"Vše vám povím, nebojte. Teď se ale najíte a vysprchujete. Přeci za ní nepůjdete takhle špinavý! Podívám se do rekvizitáře, zda tam nenajdu nějaké šaty, které bych vám mohl dát. Tak pojďtě ..."

Hlídač divadla mu dal nějaké oblečení a trochu jídla a pití do batohu. Kluk stál zase venku. V rukou držel malý letáček, na kterém byla jeho láska vyfocená. Snažil se přečíst to, co tam bylo napsané, ale rozeznal jen pár písmen a to mu na přečtení nestačilo. Vydal se tedy směrem, který mu hlídač určil.
"Hmm, Taneční studio na kraji světa říkáš? Protože je na této zemi konec začátkem, stačí se vrátit na začátek a budeš na konci" vzpomínal chlapec na slova dobrého muže. Při pomalé chůzi přemýšlel, kde to všechno vlastně začalo. Šel ve svých vzpomínkách stále dál, až se zarazil. Vybavila se mu jeho nejstarší vzpomínka. Ve vzpomínce viděl svou maminku a svou lásku. Jemu mohli být 4 roky a jí 3. Vzpomněl si, že si spolu hráli před jeho domem. To bylo po prvé co ji viděl. S úsměvem stál a tekli mu slzy.
"Musím se vrátit zpět. Zpět ke svému starému domu. Tam, kde jsme žili s maminkou. Ona tam někde stále bude bydlet." říkal si pro sebe nahlas. Otočil se, a rozběhl se směrem, který mu přišel správný. Při běhu si stále vybavoval víc věcí. Ty její hnědé oči, nebo to, když už jako 3 letá tančila na pískovišti. Vždy si hrála na baletku. Najednou se zarazil. Všiml si totiž něčeho zvláštního. Stál na náměstí a něco se mu zdálo divné. Najednou si to uvědomil. To krásné divadlo. To honosné divadlo, ve kterém strávil včerejší noc, bylo zavřené. Okna byla přetlučena dřevěnými prkny. Na různých místech byla budova posprejovaná. Obešel budovu ze všech stran, ale nikde neobjevil dveře, které by se dali otevřít. Nechápal to, ale rozhodl se pokračovat dál. Po několika dnech chůze dorazil před billboard, na který se vždy díval. Snažil se najít obchod té staré paní, která mu předtím tak pomohla. Myslel si, že to bylo květinářství, ale v této ulici žádné květinářství nenašel. V místech, kde stál obchod té staré paní, nebylo nic. Chlapec se nad tím ale znovu dlouho nerozmýšlel. Pokračoval dál.

Stál tam, díval se na svůj dům. Tedy na místa, kde jeho dům stával. Místo něj? Velká, jednopatrová prosklená budova a nad jejími dveřmi velký nápis. Sice neuměl číst, ale poznal, že písmena jsou stejná jako na letáku, který stále držel v ruce.

"TANEČNÍ STUDIO - NA KRAJI SVĚTA"

Protože už byl večer, ve studiu nikdo nebyl. Tedy kluk si to alespoň myslel. Sedl si a opřel se o sklo studia. Opřel si hlavu a uslyšel tichou hudbu. otočil se a přitiskl obličej na sklo. Opravdu - ve studiu bylo zhasnuto, ale světla z lamp mírně prosvítili prostory studia. V jemném oranžovém světle tančila dívka. Chlapcova láska. Ta, kterou hledal tak dlouho, byla tu. Nikdy od něj vlastně nebyla tak daleko. Jakmile viděl její pohyby, přestal dýchat. Nemohl se na ní přestat dívat. Dokonce ani v momentě, kdy si ho všimla. Jakmile si jeho přítomnosti všimla, přestala tančit. Pomalu přešla ke dveřím. Ten její ladný krok ho fascinoval.
"Potřebuješ něco?" řekla dívka. Chlapci se klepala kolena. Nevěděl co říct.
"A-ano... mohl bych prosím dál?"
"Dál?" usmála se "A umíš tančit? Tohle je mé taneční studio a pokud chceš vstoupit. Budeš muset tančit." Chlapec nevěděl co říct. Tančit neuměl, takže si stoupl na práh, ale dál nešel. Dívka se po chvíli otočila. "Tak pojď, dělala jsem si legraci." a rozesmála.
"Já.. "
"Jestli mi chceš říct, že neumíš tančit, tak raději mlč." Dívka se snažila být vážná, ale sama nad sebou se rozesmála. Došla k velkému pultu se spoustou hudební techniky. Spustila gramofon a pustila pomalé písničky. Bylo to v řeči, které chlapec nerozumněl, ale napadlo ho, že to může být francouzština.
"Musím ti něco říct." Dívka se zarazí a mírně se zamračí.
"Co mi musíš říct?" Řekne vážně dívka. Chlapec si uvědomí, jak je těžké, že někoho milujete. Vlastně nikdy nepřemýšel o tom, že jí to někdy bude moct říct.
"Víš, já.. já ,, hmm... já ..."
"Ty, ty, ty .." řekla dívka a rozesmála se. "Copak 'ty'?"
"Já .. Já tě miluji" řekně chlapec a podíva se dívce přímo do očí.
"Pojď ke mně" vyzvala ho dívka. Chlapec si odložil věci a nesměle šel k dívce. Stále se jí díval do očí. Nemohl přestat. Pořád nemohl uvěřit tomu, že je těm jejím čokoládovým očím tak blízko. Dívka se mu zavěsila na krk a pomalu se začala pohupovat do rytmu francouzského šanzonu. Chlapec začal dělat totéž a dal své ruce na záda dívce.
"Vidíš, umíš tančit" řekla tiše a jemně se od něj odklonila. Všimla si chlapcova upřeného pohledu. "Co je? Chceš mi snad dát pusu?" začervenala se.
"Napadlo mě to" řekně chlapec s úsměvem a dívku políbí.