Ta chvíle

Jejich pohledy se střetly. Ta chvíle, ve které bylo napsáno vše. Ten lačný moment neměl přijít. Ta strašná síla chtíče a exploze lásky, která v tu chvíli nastala. Jakoby všechny hvězdy noční oblohy seskupily svou záři a ta právě oslnila mé oči. Mé tělo zůstalo ochromené a na jedinou vteřinu jsem nebyla schopná vůbec ničeho. Ta vteřina byla dlouhá jak měsíc. A já jen na něj užasle hleděla. Mohlo by se stát v sen moment cokoliv, ale mou pozornost by si to nezískalo. Ten jeden krátký pohled. Ten pohled do jeho očí.
Ten pohled mne naprosto očaroval a nezapomenu na něj do konce života. To jak jsem se pak odvrátila a šla dál, bylo pro mne nepředstavitelné. A teď místo toho abych se učila, přemítám si stále dokola ten jediný okamžik. Nemůžu od něj odtrhnout mysl. Venku slunce zapadá do pokoje přes otevřené okno proudí paprsky hřejivého slunce a mne připomínají stále jeho.
Kdo to jen je. Co ta tvář ty oči!! Ten úsměv.
Zeptala jsem se potom Lucky, jestli neví kdo to je. Ale jen zavrtěla hlavou a šla dál pryč. Šli jsme na další hodinu. Ten pocit co ve mne vyvolal, jak se to jen mohlo stát…