Čtvrtý dopis Princezně

Ahoj,

po dlouhé době ti opět píši. Knížku mám téměř dokončenou, ještě ale nemá jméno. Teď právě dopisuji dvacátoudruhou kapitolu a nejsem si jistý, jestli to bude kapitola poslední, nebo děj ještě trochu rozvinu. Myslím, že by si oba hlavní hrdinové ještě pár kapitol zasloužili. Dlouho jsem s tím vším nemohl hnout, ale pak jsem našel doma v šuplíku dopisy, které jsi mi kdysi posílala zavzpomínal jsem na to všechno krásné, co bylo mezi námi. Na ty tvé oči do nichž jsem se svým pohledem tak rád vydával a postupně, jak jsem se vydával ve vzpomínkách hlouběji se mi začaly vybavovat další. To jak jsme spolu tančili v parku, ikdyž jsem se to nikdy neučil. Na naši první schůzku těsně před Vánoci. Na to jak bylo náledí, neskutečná zima a my se před ní skryli do kavárny se jmelím nade dveřmi. Našel jsem první dopis, který si mi poslala. Měl dokonce i datum. Bylo to měsíc a půl předtím, než jsem tě prvně políbil a zažil chvíli na kterou do smrti nezapomenu. Na to něžné krásné neznámo, které jsem v tu chvíli ochutnal. Mám tu dopis v modré obálce, který jsem měl schovaný pod polštářem v nemocnici, když jsem tam ležel. Byl to takový kousek tebe, který jsem měl na dosah ruky a který mě v noci hřál, když ty jsi nemohla. Také jsem objevil tvoji náušnici ve tvaru andílka se kterou jsem si tak rád hrál mezi prsty, když se mi stýskalo.
Teď sedím u sebe v podkrovním bytě kolem komína. Před sebou psací stroj s tímto dopisem, po pravé ruce hrníček s čajem a po levé štos dopisů od tebe, které jsem si dnes celý den pročítal a hledal inspiraci k šťastnému konci mého díla. To dílo má s námi společného mnohem víc, než jsem původně plánoval. Už jsem si uvědomil, že hlavní postava není tebou pouze inspirovaná, ale že jsi to ty v celé své kráse. Dokonce i svoji první společnou noc mají dosti podobnou té naší. Tma, jen lehké světlo měsíce prosvítající jediným oknem v místnosti, tričko s francouzským nápisem „Já a ty“. To byla jedna z nejúžasnějších chvil, které jsem zažil. S každým řádkem dopisu jsem si vzpomněl na další a další okamžiky, kdy jsme ještě ty a já byli my. Na ten tvůj úsměv, tvá úzká zápěstí, které jsem tak rád objímal a cítil přes ně tvůj tep.
Do konce měsíce musím předat knížku vydavatelství – promiň, že tady přerušuji sám sebe, ale právě hraje ze starého rádia, které se mi podařilo opravit, tvoje oblíbená písnička. Dlouho jsem ji neslyšel, ale ještě déle jsem neslyšel tebe se smát. Už je to taková doba a stejně si vybavím, jako by to bylo včera, způsob jakým říkáš jednotlivá slova i sílu a způsob, jakým jsi mě objímala. Je to už taková doba a stejně to mám v živé paměti. Mám pocit, jako bys měla v mém srdci malé soukromé místečko, ve kterém už zůstaneš napořád a nic a nikdo tě z něj nedostane. Právě jsem si vzpomněl na to, jak jsme spolu jednou něco vařili a skončili jsme oba úplně bílí od mouky a taky si pamatuji, že jsi to byla ty, kdo s tím začal.
Už je celkem pozdě a já musím zítra opravdu aspoň kousek napsat. Pro tentokrát se loučím. Přijď za mnou do snů, budu šťastný, když tě budu smět znovu políbit. Dobrou noc baletko.