Co je to láska?

Blížil se silvestr, těšila jsem se. Zase ho uvidím, běhalo mi v hlavě. Rychle jsem tu myšlenku zaháněla, vždyť mám přítele. Bylo to tak zvláštní. Nikdy jsem nevěřila v lásku, jsem příliš pragmatická, myslela jsem, že se dá ovládat, že je to jen bližší vztah, něco co si člověk musí vytvořit úmyslně. Ale teď jsem byla v koncích. Můj drahý byl fajn, vztah nám klapal a já si říkala, že jsem husa. Miluji přece jeho, tak proč se mi do mysli vkrádá někdo jiný. Ten druhý byl zvláštní. Známý, kamarád možná nejlepší přítel. V jeho přítomnosti jsem byla šťastná a pitom trpěla. Styděla jsem se, za sebe, za to jak dobře mě zná, za to, že mě neodsuzuje. Styděla jsem se za své city.

Tentokrát jsem pořádala silvestrovskou akci já. Těšila jsem se. Můj přítel se na mě zase vykašlal, mnoho práce, chápala jsem to, ale na druhou stranu mi bylo jasné, že je to i výmluva. Nechtělo se mu. Za to ten druhý tam byl, jako vždy, ochotný, nikdy se na mě nevykašlal a nic za to nechtěl. Těšila jsem se na noc, až si budeme povídat, jen s ním dokážu být otevřená, je tak zvláštní, naslouchá když má, pozná kdy má mlčet a kdy mluvit. Je těžké zjistit něco o něm, jak já se jen snažila. Hltala jsem každé jeho slovo, ach jak byl mlčenlivý. Ač nebyl fyzicky silný, spíš naopak vždycky jsem se s ním cítila naprosto v bezpečí, jeho přítomnost mne uklidňovala.

Po našem posledním setkání jsem byla velice rozpačitá, překvapila jsem tenkrát sama sebe, ještě teď jsem na sebe byla naštvaná. Tak hloupě se odhalit a dát najevo své city. Vždy jsem si zakládala na své stálosti, pevnosti, neprojevuji city, ne pokud to není nutné nebo společensky žádané. Ale tenkrát jsem se neuhlídala, žárlila jsem, okřikla jsem jinou ženu, dívku, svojí dobrou kamarádku. Bylo to tak trapné, v přítomnosti mého přítele, stále se za to stydím. Řekla jsem jí ať na něj nesahá, jen se ho letmo dotýkala, jako to často dělám já, a já ten pohled nesnesla. Nepatří mi, nemám na to právo takové věci říkat odhalila jsem se až moc, nevím zda to pochopili i oni ale kamarádce bylo hned vše jasné. Už nikdy nesmím udělat takovou chybu.

Ale co teď, zase ho uvidím. Bála jsem se sama sebe, nebyla jsem zvyklá na to, že jsou mé reakce nepředvídatelné, nejsem přirozeně spontánní. Přijela jsem na chatu o den dřív. Vše bylo dokonalé, jak jsem měla ve zvyku, na nic jsem nezapomněla. Měl přijet až druhý den, snažila jsem se na to nemyslet a nemluvit o něm před ostatními, abych nepůsobila že mi na něm záleží. Nemohla jsem na něj přestat myslet. Druhý den jsem byla jako na trní, nemohla jsem se dočkat jeho příjezdu. Přijel, nadšeně jsem mu vyběhla vstříc, abych ho jen rozpačitě pozdravila. Chtěla jsem ho obejmout jako všechny ostatní, ale nešlo to. Je to zvláštní, že člověka kterého si přejete obejmout nejvíce, obejmout vlastně nedokážete. Řekl, že pojede na nákup ať jedu s ním. Byla jsem v rozpacích ač jsme byli předem domluveni. Nastoupila jsem do auta, vyjeli jsme. Mlčel, usmíval se, jako vždy. Přišel mi tak neskutečný, vždy se usmíval. Mlčela jsem nevěda co říct, začal rozhovor, jako vždy. Zeptal se mne jak se mám, vždycky se jen ptal, nikdy nezačal mluvit o sobě. Poznal že nejsem ve své kůži, začal vtipkovat. Z obchodu jsem odcházela uvolněnější, uměl mě rozveselit. Když jsme přijeli zpět k chatě ani se mi nechtělo vystoupit z auta.

Začal večer, bavili jsme se, hlavně s ostatními, těšila jsem se až všichni půjdou spát. Měla jsem špatnou náladu, byla jsem smutná. Šli jsme spát, lehla jsem si do postele a nemohla usnout. Ležel na vedlejší posteli, v pokoji jsme byli sami. Mluvili jsme. Vážně, o vztazích, o pocitech, o tom že nemohu spát. Vtipem nabídl ať si lehnu k němu, poznala jsem že to ale myslí vážně. Přijala jsem jeho hru, pomalu jsem se přesunula k němu do postele. Objal mne. Bylo mi krásně. Už jsme nemluvili, zůstali jsme v objetí. Usnuli jsme, v zajetí té naší bláznivé platonické lásky. Ráno jsem se vzbudila časně a vypařila jsem se, aby nás nespatřili ostatní.

Těším se na naše příští setkání. Ukázal mi jednu důležitou věc. Neznám nikoho jemu podobného. Máme vztah, je zvláštní, platonický, nikdy o něm nemluvíme. Je to zvláštní vztah, jsme milenci, sourozenci, spřízněné duše, kdo ví. Přináší mi něco jiného než ostatní muži, přináší mi naplnění, vyvrcholení, ne však erotické. Jsem s ním tak šťastná a cítím se milovaná, bez sexu, bez zbytečných slov. Těším se na něj, na naši příští společnou noc.