Celkem jiná - Pilotní díl

Seděla jsem v křesle uvnitř mého oblíbeného kadeřnického salónu v Praze. Bylo to přes půl hodiny, co jsme s mou nejlepší kamarádkou listovaly knihou účesů a společně řešily, jak by se mé dlouhé a rovné blonďaté vlasy daly učesat na můj den D. Den, který ve mně vyvolával nadšení, ale také mi svíral žaludek. Do mé svatby s Adamem zbývalo kolem 3 týdnů.
„Jednoduše bych to viděla na lokny, lehký cop ze kterého vyhodíme pramínky a nahoru na bok jednu nenápadnou květinku. Něco na tenhle způsob,“ vyrušila mě z obav Gábina.
„Líbí se mi to.“ přikývla jsem, ale stejně jsem vnitřně koketovala s myšlenkou, že jí požádám aby mi mé vlasy zkrátila. Na druhou stranu, asi by nebylo pěkné takhle šokovat v tak významný den. Dokážu si představit kyselý obličej mámy.
Cinkl zvonek ve dveřích. Gábině přišla zákaznice. Vyskočila jsem ze sedačky.
„No nic hele,“ řekla s typickým pražským přízvukem „napíšu ti a přijdeš příští týden, abychom to zkusily. Ale Tobě by slušelo všechno.“ mrkla na mě s úsměvem.
„Tak ahoj“ kývla jsem nakonec a zmizela ze salónu dřív, než jsem stihla postřehnout, že se Gábina začala věnovat své nové zákaznici. Nasedla jsem do svého bavoráku a zrovna se chystala nastartovat, když mi zazvonil telefon. Adam. Zrovna před 2 hodinama vyjížděli na koncert někde do Brna. Vždycky mi volal z cest.
„Ahoj,“ pokusila jsem se znít mile i když jsem byla naprosto unavená a jediné, co mě drželo při životě, byla myšlenka na to, že je pátek.
„Ahoj miláčku, jak se mi máš? Právě jsme dorazili do klubu a za chvíli jdeme zvučit.“ oznamoval mi nadšeně.
„Právě odjíždím od Gábiny, vymyslely jsme účes na toho 9., ještě potřebuju domů a vyřídit pár mailů z agentury. Ale dneska to na dlouho nevidím, dám si vanu a zalezu brzo do postele“
„Hm. Jasně, chápu. Budeme se vracet asi až pozdě v noci, tak se uvidíme až ráno. Ale zítra jsem k nám pozval na večer Ondru s jeho přítelkyní. Chtělo by to něco ogrilovat nebo tak, máme ještě v mrazáku něco na steaky?“
„Mělo by být“ kývla jsem, aniž by mi došlo, že to Adam nemá šanci postřehnout. Strčila jsem klíček do zapalování a nastartovala. Vzhledem k tomu, že v hovoru teď převládalo ticho, využila jsem toho.
„Hele, jedu domů. Ještě se ozvu. Pa a přeju úspěšný koncert.“ vypla jsem hovor dřív, než stačil odpovědět. Lhala jsem, ale kdybych mu řekla, že mířím na schůzku s mým nejlepším kamarádem Radkem, žárlil by.. jak je jeho dobrým zvykem. Auto jsem zaparkovala kousek svého oblíbeného baru Milá tchýně a zamířila dovnitř. Radek už si dával svého oblíbeného Hoegaardena a když mě viděl, vyskočil z barové židle a šel mě obejmout. Znali jsme se od střední a jednu dobu spolu taky chodili, ale pak mi došlo, že k němu vlastně nic necítím. Přesto jak ho mám ráda, nedokážu ho milovat. A pak jsem narazila na Adama, který o všem věděl, což byla chyba. Nemohl Radkovi přijít na jméno.
„Kde máš Adama?“ zeptal se s lehkým posměškem.
„Na koncertě.“
„Obdivuju tě.“ usmál se a posadil se zpátky na barovou židli.
„Proč?“ odkašlala jsem si a podívala se na barmana.
„Klasiku?“ houkl směrem ke mně.
„Dneska bez alkoholu“ kývla jsem a posadila se na vysokou židli.
„Kolik holek se kolem něho motá a ty mu věříš. Takovou volnost by nedokázala dát každá.“
„Nejsem každá. Vím, že mě miluje a nepodvedl by mě. A navíc se budeme brát..“ usmála jsem se škodolibě. Radek tyhle poznámky nemíval často, ale musím přiznat, že jsem občas měla obavu ze své lhostejnosti. Vůbec jsem tyhle otázky totiž neřešila. Nikdy mi nikdo nenasadil brouka do hlavy.
V baru jsem nevydržela dlouho, kolem 9 večer se tam začali hrnout lidi a navíc jsem byla doopravdy dost unavená, takže jsem myslela na cestu k domovu.

Usnula jsem snad během pěti minut. Neodlíčená, nepřevlečená, snad jen boty jsem si stihla vyzout. Ráno jsem se probudila až když už Adam ležel vedle mě. Skočila jsem si do sprchy a ještě v rychlosti se pokusila naložit maso na večer, i když tohle nebyl zrovna můj obor. Adam se probudil až kolem 4 odpoledne a to ještě nejspíš mojí vinou. Položila jsem se do postele vedle něj a zírala na jeho tvář. Připomínal mi anděla a ze spaní se usmíval. Jeho tmavé vlasy, které ještě držely tvar od vyžehlení, mu lehce padaly na obličej. Políbila jsem ho na pravé líčko a podložila si hlavu polštářem. Zažmoural očima a nakonec se rozespale usmál.
„Zuzanko..“ zvolal překvapeně a roztomile. Promnul si oči a přitáhl si mě k sobě.
„Tak strašně jsi mi chyběla..“ políbil mě zezadu na krk.
„Byla jsem včera chvíli posedět s Radkem.“ přiznala jsem raději hned. Jeho sevření povolilo.
„Zase?“
„Potřebovali jsme probrat nějaké věci týkající se agentury.“ řekla jsem popravdě. Jo, to jsme probírali. A mezi tím se taky jeden vyzpovídal druhému ze svých problémů. Měla jsem chuť Adamovi vpálit to, že by měl naopak ocenit, že alespoň někdo je schopný mě poslouchat, když on pořád potřebuje mluvit akorát o sobě.
„Určitě.“ přikývl a zavřel oči.
„Hele, není to zbytečný? Není zbytečný si brát někoho, komu nevěříš?“ zeptala jsem se naštvaně a vyskočila do sedu.
„Tak to není!“ řekl rázně a taky se posadil. Peřina mu slezla do půlky těla a tak jsem měla perfektní výhled na jeho lehce vypracovanou postavu. Co by teď jeho fanynky daly za to, aby byly na mém místě.
„A jak?“ vstala jsem z postele a složila si ruce na hrudi.
„Prostě tě miluju. A mám strach, že si od něj necháš něco nakukat a nebo že s ním odejdeš zrovna.“ rozhodil vytočeně ruce, vstal a zamířil do koupelny. Neměla jsem chuť se hádat a tak jsem zalezla do podkroví naší vily, kde jsem měla obrovskou pracovnu. Později z toho chtěl Adam udělat dětský pokoj. Občas mě fascinovalo jak moc má naplánovanou budoucnost. Rozhodně jsem děti v blízké budoucnosti nechtěla. Zapla jsem notebook a koumala nějaké věci do práce, když mě vyrušil zvonek.
„ZUZKO!“ zaječel Adam a slyšela jsem, jak otevřel vchodové dveře pod schodama. Seběhla jsem schody a pokusila se nahodit úsměv.
„Ahoj“ pozdravila jsem.
„Ondru už znáš, tohle je jeho přítelkyně Kristýna.“ kývl Adam směrem k zrzce, která se na mě podivně usmívala.