Celkem jiná - 4. část - Kristýna

Nebylo ani 8 ráno, když mě Adam přivezl svým mercedesem před budovu naší redakce. Nevypínal motor, ale když jsem ho chtěla jen lehce políbit, přitáhl si mě za bradu k sobě a zasytil mé rty několika dlouhými polibky.
„Dneska musím do Ostravy na večeři se sponzorem, ale zítra bychom mohli něco podniknout“
„Budu se těšit, zlato.“ usmála jsem se a přejela mu ještě dlaní přes rameno.
„Máš toho dneska hodně?“ zeptal se, když jsem vylézala z auta. Prohrábla jsem si vlasy a zkoušela v mysli probrat věci, které mám dneska na seznamu.
„Máme pohovory.“ kousla jsem se do rtu.
„To ti uteče rychle.“ usmál se na mě mile. Nevěděla jsem, jestli to bylo našim rozhovorem, ale Adam mi teď připadal úplně jiný. Naposledy jsem se naklonila, abych ho mohla políbit na rozloučenou. Zabouchla jsem za sebou dveře, počkala až se s autem otočí do protisměru a zamávala mu. Vběhla jsem do budovy a hned u dveří jsem narazila na Šárku.
„Myslela jsem, že jsi to byla ty, kdo včera říkal, že máme přijít na 7:30,“ obula se do mě hned ze startu.
„Chtěla jsem, aby jste se posadili s grafiky a projednali grafickou a textovou stránku.“ vysvětlila jsem.
„Jasně. A ty si zatím přispíš, pak přijdeš s vanilkovým latte na osm, posadíš se do kanceláře, budeš se tvářit důležitě a napíšeš maximálně slovo šéfredaktora, viď?“ prskla mi do obličeje zcela bez obalu.
„I kdyby to tak bylo, dávej si pozor na pusu.“ podívala jsem se na ní ostře. Narozdíl od včerejška, dneska jsem nehodlala být hadrová panenka, po které může plivat a kopat do ní.
„Jinak co? Tvůj metrosexuál ti pomůže maximálně na dobré místo, ale že jsi neschopná manažerka, s tím neudělá nic.“
„Já jenom.. Abys ankety v Blesku nedělala brzy ty.“ usmála jsem se ironicky a kráčela do své kanceláře.
„Slečno Velcová, máme tady první adepty.“ vběhla mi do kanceláře má asistentka.
„Výborně. Zavolejte Radka a Dianu z personálního. A taky Leu, pokud zrovna nic needituje.“
„Zařídím to.“ usmála se na mě.

Netrvalo to dlouho a všichni jsme seděli v mé kanceláři, přičemž jsme si postupně pozvali všechny zájemce o práci redaktora a grafika.
„Proč si myslíte, že bychom měli vybrat právě vás?“ zeptala jsem se a pročítala papíry jednoho devatenáctiletého adepta na grafika. Byl těsně po střední škole, kde studoval desing a musím říct, že ukázky dodal teda excelentní.
„Protože mám co nabídnout. Moje máma pracuje ve Stylu, táta má vlastní studio. Učil jsem se od nejlepších.“ usmál se na mě. Něco mi říkalo, že je ideální. A to pominu, jak přitažlivě vypadal. Jeho delší vlasy, rozčepýřené do všech stran.., zelené oči, lehce vypracovaná postava. Vsadím se, že si může ukazovat prstem, kterou holku chce.
„Myslím, že pro nás něco fotil.“ podotkla jsem.
„Dělal fotky s Kuchařovou.“ přikývl. Všimla jsem si, jak si dával záležet na tom, aby se mnou měl pevně navázaný oční kontakt. Řekla bych, že svůj pohled nesměřoval jinam.
„Ozveme se vám. Určitě se vám ozveme. Zatím moc děkuju.“ usmála jsem se.
„Taky děkuju. Mějte se pěkně.“ vstal, pokýval hlavou a zamířil ke dveřím. Než vzal za kliku, otočil se ke mně a usmál se.
„Už vám někdo řekl, že vypadáte jako Skye Stracke?“
„Můj přítel.“ usmála jsem se.
„Celých 15 minut jsem přemýšlel nad tím koho mi připomínáte.“ kývl si sám pro sebe hlavou.
„Nashle.“ rozloučil se ještě na závěr a já automaticky sesbírala jeho životopis a ukázky prací k sobě. Scvakla jsem je a nechala je kolovat naší porotě.
„Jsem pro. Všema deseti.“
„Je dobrej. Pokud bude stejně pracovitej jako jeho táta, je to trefa do černýho.“ přikývl uznale Radek.
„Večer mu zavolám.“ přikývla jsem si sama pro sebe.
„Hanko, mohla byste zavolat další?“ šeptla jsem ke své sekretářce.
„Určitě.“ vyskočila na nohy a utíkala ke dveřím. Jaké poloviční překvapení, když s ní vstoupila do mé kanceláře Kristýna.
„Ahoj.“ věnovala jsem jí úsměv a začala pročítat její složku.
„Vy se znáte?“ šeptl ke mně Radek.
„Jasně. Kristýna je přítelkyně Adamova kytaristy.“ upřesnila jsem raději pro všechny přítomné.
„Mohla byste nám prosím upřesnit proč chcete pracovat zrovna pro náš časopis?“ zeptal se Radek. Musím uznat, že otázky pokládal excelentně, ale Kristýna zrovna tak bravurně odpovídala. Všechny ty pohovory nám trvaly snad do 5 do odpoledne, takže jsem potom Kristýnu vzala na oběd. Daly jsme si napůl obrovskou mísu zeleninového salátu s černýma olivama. Miluju je!
„Vážně bych za to místo byla vděčná.“
„Byla bych ráda, kdybys dostala možnost si to aspoň zkusit.“ usmála jsem se. Jednou rukou jsem nabírala vidličkou salát a druhou jsem měla volně položenou na ruce. Okamžitě mě chytla a úsměv mi opětovala.
„Jsi tak strašně zlatá.“
„Nechci nic slibovat.“ ucukla jsem.
„Co děláš dneska večer? Nemáš chuť si udělat třeba dívčí večírek?“
„Adam je pryč. Možná bych mohla.“ přikývla jsem.
„To je supr. Kdy končíš?“
„Vlastně před hodinou.“
„Aha. Takže.. můžeme zajet ke mně, objednat si pizzu, otevřít víno a jenom tak lelkovat?“
Souhlasně jsem kývla. Opět.
Snad do 11 jsem seděla s Kristýnou v jejím obýváku a povídala si o nejrůznějších blbostech. Musím uznat, že ta holka měla kouzlo a dokázala člověka zmást. Tolik historek, které mi ze svého života převyprávěla, způsobily, že jsem měla pocit, že jí znám nejméně 10 let.
Dopila jsem sklenici bílého vína a podívala se na hodinky.
„Zavolám si taxíka. Potřebuju se trochu vyspat.“
„Můžeš se vyspat tady. Připravím ti postel.“
Zaraženě jsem zavrtěla hlavou.
„To je v pohodě.“
„Nemusíš se mě bát.“ usmála se a já si všimla, jak se ke mně lehce přiblížila. Nebo ne. Nepřiblížila, byl to jenom alkohol. Ale ne, doopravdy mi připadalo, že je blízko. Nezdálo se mi to. Přibližovala se. Sama jsem pocítila, jak mi zděšením začínalo bušit srdce jako kdybych za sebou měla polovinu běžeckého maratonu a taky jak se mi do tváří nalila krev. Naše rty byly blízko. Moc blízko. Spojila je do polibku a nakonec mě začala líbat.
Byla jsem tak zděšená, že jsem nebyla schopná vůbec nijak reagovat. Nakonec jsem přece jenom ucukla.
„Co to.. Týno, tohle.. Jak to.. můžeš Ondrovi udělat?“ zakoktala jsem.
„Jsem bisexuálka. Přitahuješ mě, Zuzko. Strašně moc..“ usmála se a položila si ruku na moje rameno, čimž mě donutila lehnout si na sedačku.
Tohle mi připadalo tak strašně zvrhlé! Nikdy jsem se s holkou nelíbala, nikdy jsem po tom netoužila, nikdy mě to nepřitahovalo. Její ruka se mi přestěhovala pod tričko. DOST! Odstrčila jsem jí od sebe a snažila se nadechnout, přičemž jsem přemýšlela o tom, co říct.
„Nejsem na holky. A nikdy jsem nebyla.. Chápeš?“
„Ale líbat umíš skvěle..“ pohladila mě po tváři.
„Měla bych jít.“
„Nechoď,“ zavrtěla hlavou.
„Musím.. promiň, uvidíme se.. třeba jindy..“
Posbírala jsem si věci a vyběhla co nejrychleji před dům. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, co se mi právě stalo.