McLennon X.

„Takže, dnes je den určený pro fotografování, jste na vše připraveni?“ přeměřil si členy kapely jejich manažer Brian Epstein.  Odpovědí mu bylo jen zamručení, tak pokračoval dál.

 

„Napřed se budeme věnovat focení pro novou desku a poté přijde fotografka velmi významných novin a bude s Vámi spolupracovat. Budete se chovat mile a vstřícně a vše se obejde bez nepříjemností. Rád bych podotknul, že to nebyl dotaz.“ dokončil svůj projev a unaveně se na všechny podíval. Nebylo jednoduché těmhle čtyřem výrostkům dělat manažera, ale oblíbil si tuto pozici natolik, že mu všechny ty komplikace různého druhu už ani nevadily. Ale že jich bylo! Navíc tu pořád byla naděje, že jednou dospějí.

 

„Takže, úkolem na dnešek bylo přivézt si domácího mazlíčka. Chceme fanouškům ukázat, že nejste jen hvězdy, ale i obyčejní lidé s normálními koníčky a zájmy. Máte všichni svého, či zapůjčeného domácího mazlíčka?“

 

„Já jo, přivedl jsem psa.“ hrdě vypnul hruď Paul.

 

„Ano, to vidíme, při jeho velikosti je nepřehlédnutelný. Myslím, že je to právě to, co jsme potřebovali. Všichni milují psy.“ pronesl Brian a pohladil jeho obrovského psa.

 

„Já jsem na všechno alergický, ale vážně. Musel jsem si půjčit Georgovu rybku.“ přiznal se Ringo a Brian si zoufale protřel čelo.

 

„Lennone, kde máš ty mazlíčka?“ zeptal se nejproblémovějšího člena.

 

„Tady.“ zvolal a plácl Paula po zadku. Ten leknutím nadskočil a tradičně zrudnul.

 

„Budu dělat, že jsem to neviděl.“ rozhodl se Brian a přeměřil si oba zvědavým pohledem. Naštěstí měl pro to, vzhledem ke své orientaci jisté

pochopení.

 

„Georgi, a co Ty? Jestli mi řekneš, že Tvůj mazlík je Ringo, tak dám výpověď.“

 

„Ne, já si přinesl mazlíčka, vážně!“

 

„A kde je?“

 

„No v tom bude ten problém.“ začal se rozhlížet George.

 

„Proč, utekl Ti?“

 

„Ne tak docela… Spíš… Uletěl.“ pokrčil rameny.

 

„Jednou mě zničíte. Tak tedy pes a ryba. Tak pojďte a nepouštějte je k sobě.

 

Došli do velké haly, která byla vybavena všemi možnými proprietami nezbytnými k focení. První šel na řadu Paul, kterému to s jeho psem opravdu slušelo. Nafotili mnoho krásných fotek a manažer byl spokojen. Poté přišel na řadu s Ringo s vypůjčenou rybkou, která otráveně plovala v igelitovém pytlíku. Následně si John vypůjčil Paulova psa a velmi si porozuměli. Výsledkem byly úžasné fotografie. Jako poslední šel na řadu George, který trval na tom, že se musí nechat zvěčnit se svou milovanou rybkou. K úžasu všech zúčastněných nafotili velmi vřelé a procítěné snímky.

 

„To by bylo. Teď se všichni přemístíme do haly, kde nás čeká fotografka, ano?“

 

„Hned přijdeme!“ zavolal John, který předstíral zájem o zrcadlovku, která ležela na stole. Paul zase velmi pečlivě zkoumal stativ, který stál poblíž.

 

Jen co všichni opustili místnost, dva přátelé se objali. V místnosti byli jen oni dva a fotograf, který své velmi drahé vybavení odmítal opustit. Odebral se ale na druhou stranu haly, za obrovské papírové krabice a snažil se je co nejméně rušit.

 

„Už jsem myslel, že nebudeme sami.“ ulevil si John. „Chtěl jsem Ti něco říct.“

 

„Aha, a co to bude?“ visel na něm pohledem Paul, jako vždy, když spolu mluvili.

 

„Víš… Poznal jsem jednu dívku. Jsme si blízcí. Ale jinak, než my dva!“ dodal honem, když viděl, jak pohled v Paulových očích pohasl.

 

„Takže přece? Takže všechno to, co jsme spolu prožívali, teď končí?“ vyštěkl a zaleskly se mu oči.

 

„Ne. To ne. To ani nejde. Už jsi zapomněl na naše pouto? To nikdo nezničí.“ chytil Paula za bradu a zvedl mu hlavu. „Miluju Tě, McCartney, pamatuj si to už konečně.“

 

„Tak proč jiná holka?“

 

„Mé srdce je velké.“ zkusil zavtipkovat John, ale pak zvážněl. „Pojď ke mně, Paulie.“ objal něžně svého přítele. Ten se mu zavrtal do ramene a vzdechl.

 

„Máš pravdu, chovám se hloupě. Samozřejmě, buď jak buď, budeme se milovat navždy. Slibuješ?“

 

„Slibuju.“ zašeptal John a políbil ho.

 

V tu chvíli se ozvalo cvaknutí spouště fotoaparátu a oba mladí muži leknutím vyjekli. Naproti nim stál fotograf a ochranitelsky si tisknul svůj polaroid k hrudi.

 

„Omlouvám se, ale to je zvyk. Fotit krásné momenty.“ pokrčil rameny muž ve středním věku.

 

„Dejte mi tu fotku.“ zavrčel John a fotograf poslech.

 

„Tohle se nikdo nesmí dozvědět, jasné?“ pohrozil mu Paul. Fotograf zklamaně pokýval hlavou a odešel zpět za krabice.

 

„Pojď, půjdeme k ostatním.“ rozhodl John a vzal svého přítele za ruku.

 

Za několik minut přišli do vedlejší haly, kde už všichni čekali jen na ně.

 

„No sláva, konečně jste tady.“ ulevilo se Brianovi.

 

„Měli jsme něco na práci.“ omluvil se Paul.

 

„To mě nezajímá. Pojďte sem a seznamte se s naší fotografkou. Paule, to je Linda.“

 

 

I look at you all see the love there that's sleeping
While my guitar gently weeps...