Marilyn

Seděl jsem na baru. Sám. Lovec a hráč. Zády k parketu jsem si po malých doušcích vychutnával víno a můj pohled patřil barmance. Jejímu umu a výstřihu. Lahvím alkoholu lákavě vystaveným. Vchodovým dveřím. Šatně. Kreacím a modelům nově příchozích, které mě donutily čas od času zapřemýšlet nad vkusem a nevkusem. Barevné slátaniny, kousky, co odhalovaly to, co mělo raději zůstat skryto. Co čekat od party v maskách?
Otevřely se dveře a dovnitř vnikl nepříjemný chlad. Ve dveřích stála zády ke mě štíhlá blondýnka v dlouhém kabátu. Možná ze zvědavosti jsem na ní zíral a čekal, než si odložila. Zatajil se mi dech. Stála tam ona. Marilyn. Marylin Monroe. Stejná a přece jiná. Bílé šaty zdůrazňovaly její štíhlost a křivky. Ten útlý pas byl ohromující. Vypadala tak mladě, tak svěže. Tipoval bych jí 17, ale byl jsem v baru 18+?
Rozhlédla se a v obličeji vykouzlila oslnivý a příjemný úsměv. Její oči hřály. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak moc mě za ten okamžik zaujala. Jako perla, co se právě zrodila. Jak jsem záviděl těm, co s ní seděli u stolu, co s ní mohli prohodit pár slov a hřát se na výslunní její pozornosti, sklízet její úsměvy. Rozesmát ji!
Všimla si mě. Její pohled byl hluboký, spalující a zvědavý. Sklopila zrak a věnovala se jim. Šílel jsem. Najednou tančila, pokud se to tak dá nazvat. Vlnila se v rytmu, měnila taneční kreace. Plná energie. Pohyby boků a pánve mě zaujaly. Jaká asi je v posteli?
Čas nemilosrdně běžel a já sbíral odvahu, jako bych byl zase puberťák. Za těch osmadvacet let jsem měl už hodně zkušeností, tahle byla okouzlující. Neměl jsem, co ztratit. Mohl jsem jen získat. Zachytil jsem její pohled, usmála se. Ten pohled mohl patřit komukoliv, ale tušil jsem, že je pro mě. Nebo jsem si to alespoň namlouval.
Kývl jsem na pozdrav a usmál se. Šel jsem za ní. Zkoumavě se na mě podívala, pousmála se. Měla tak smyslné rty. Znervózněl jsem, jistota mě opouštěla. "Smím prosit?" Lehce přikývla. Jemně jsem ji chytil za ruku a lehce se k ní přivinul. Vlnili jsem se v rytmu a jen sebemenší dotyk mě k ní přitahoval silou magnetu. Vytvářela ve mě pocit křehkosti, měl jsem pocit, že jí čímkoliv můžu vyplašit a že se stejně tak elegantně sebere a uteče.
"Jak se jmenuješ?" řekl jsem jí do ucha. Podívala se mi do očí a já spatřil takové jiskřičky, co mívají v očích děti, když chystají nějakou rošťárnu. "Marilyn a ty?" Zasmál jsem se: "Aha, já jsem Standa. A teď vážně, jak se jmenuješ doopravdy?" Lehce zvážněla a prohlédla si mě. V tu chvíli jakoby si vzpomněla. "No Stando, já se rozhodla, že zůstanu dneska jako Marilyn Monroe.. tak se nezlob, že ti neřeknu svoje jméno. Jsem prostě Marilyn.." Už se zase smála. Nedalo se nic dělat. Konverzace probíhala nenuceně a hladce. Rozuměli jsme si, někdy mi přišlo, jako bych jí už znal dlouho. Pozval jsem jí na drink.
Kývla. "Ale nechci a nebudu pít alkohol, na to buď připravený." Řekla rozhodně klidným hlasem.
Vyptávala se, kde pracuji. Jakoby tušila, kolik mi je a že už jsem ing. "Snad nebudu moc smělej, když se zeptám, kolikže ti vlastně je?" Usmála se, ale něco v jejích krasně smaragdových očích potemnělo. Napila se a pak mi odpověděla, že dvacet. Překvapila mě, čekal jsem. Co jsem vlastně čekal? Zřejmě si moje překvapení vyložila jinak. "No jo no.. jsem ještě mladá, životem nezkušená" A rozesmála se. Sice byla o 8 let mladší, ale co na tom záleželo? "Mě to nevadí, já... myslel jsem, že si ještě mladší. Nemyslím si, že věk je velký problém. Záleží na tom, jestli si dva rozumí. Nebo snad máš jiné zkušenosti?" V očích se jí objevilo něco, čemu jsem nerozuměl. Usmála se, bylo vidět, že se docela přemáhá. "Jo, mám jiné zkušenosti..." Ví snad něco, co já ne nebo mi to jen o vlásek uniká?
Dále se už konverzace točila jiným směrem. Dozvěděl jsem se toho spousta. Například že studuje prvním rokem medicínu. Přesně Karlovu Univerzitu v Praze, stomatologii. Byla asi jediná zubařka, ze které jsem neměl strach. Vysílala do okolí tak pozitivní energii, že jsem si sám sebe dokázal představit v zubařském křesle a nad sebou její obličej. Zajímala jí biologie. Má ráda zvířata, kytky a ráda běhá. Dělá Pilates a vaří. Miluje jídlo, prý.
Čas ubíhal, její společnost už odcházela. Nabídl jsem jí doprovod. Přitahovala pozornost, ne vždy příjemnou. Zvláště v tuhle noční dobu. "Umíš nějaký bojový umění nebo sebeobranu?" Podívala se na mě pohledem, jestli to myslím vážně. "Já bojový umění neovládám, já zpívám, ale nevím, jestli, když začnu zpívat, se mě někdo lekne a zdrhne. Spíš ne. Většinou se radši nikde netoulám sama a snažím se těmhle situacím předcházet, protože i kdybych možná něco uměla, pochybuju, že by mi to moc pomohlo." Měla pravdu, byla opravdu drobounká, i když musela mít páru, když studovala na zubařku. "Možná bys nějaký kurs navštívit měla. Nebojíš se?" Zasmála se. "Tebe? No tak nevím, měla bych? Hodláš mě snad přepadnout..?" Smála se, ale znervózněla. "Já ne.. já myslím, že nikoho přepadávat nemusím." "Aha, tak když ti jde o mé osobní blaho a bezpečí, nemusíš mít strach. Mám u sebe pepřák a nebojím se ho použít." Smáli jsme se oba.
"Jinak neprozradíš mi už jméno?" "Ne" "A kdy..?" "To se uvidí, Stando, " Zubila se a v očích zase měla ty jiskřičky. Byli jsme už před dveřmi, hledala klíčky od vchodu. Přiblížil jsem se k ní. Vzhlédla a podívala se mi do očí. Políbil jsem ji. Překvapilo ji to, ale jen na vteřinku. Odpovídala mi se stejnou vášní, s jakou jsem ji líbal.
Něžně jsem ji pohladil po vlasech a sjížděl níž po zádech. Přitiskl si ji pevně k sobě a hladil ten zadeček, který mnohým asi nedá spát. Ona mě na oplátku vískala ve vlasech. Hladila po zádech a rukou. Jemně mě kousla do spodního rtu. Moje vzrušení rostlo, musela to poznat. Odtáhla se. Vydechla, oči rozšířené vzrušením. Ovládla se. "Já.. já už půjdu. Ehm, tak se měj hezky-"
"Počkej, já.. chtěl bych tě ještě vidět, Marilyn." vyhrkl jsem. "No když myslíš.." "Dáš mi na tebe nějaký kontakt? Telefonní číslo, Facebook..?" zoufale jsem se z ní něco snažil vytáhnout. Nakonec mi nadiktovala telefon a rychle zabouchla dveře. Počkal jsem a poznamenal jsem si adresu, protože železo se má kout, dokud je žhavé.

Na vratkých nohách došla až k pokoji a snažila se nevnímat zvědavé pohledy vrátné. "Měla jsem čekat, že mě políbí a že se mi to bude líbit. Moc líbit." vyčítala si, když se za ní zavřely dveře. Ale jak jsem mohla tušit, že ho potkám. Teď, tady a po tolika letech?! Stále cítila ten pocit v podbřišku. "Sakra," vyjekla, když se kopla do malíčku o roh postele. Chvíli skákala na jedné noze a tvářila se jak pět čertů. Nahá se pak posadila na postel. Přehrávala si celý večer.. jak si ho všimla, ale neuměla zařadit, odkud ho zná. Pak ten polibek. Všechno, co řekl. Jestli pak by si vzpomněl, kdyby mu řekla, jak se jmenuje? Na čele se jí objevily vrásky. "Najednou mu na věku nezáleží. Když mi bylo 15, tak mu to vadilo. Uplyne 5 let a najednou je všechno v pořádku. To je k smíchu! Proč už zase?! Nechci, užila jsem si ho už dost.." řekla rázně.
Usínala se zvláštním pocitem a myšlenkou na něj.