Dáma bez kamélií...

...vzbudila se nad ránem...polekala se hukuto prázdných flašek,které svým pohybem převrhla...a nemyslela na nic jiného než na urputnou bolest hlavy...vymanula se z čísího objetí a potácela se hledat umývadlo...chodbou se vinuly zvuky rozkoše nějaké hlučné dámy...bylo jí zle...
Tolikrát se kála...a znovu a znovu propadala těmto dýchánkám...sakra,kde je nějaká voda?
vždyt jí upadne hlava!
V uličce u wc se srazila s nahým chlápkem...při pohledu na jeho přirození se malinko zarděla...nebyl to žádný Jamal...
Všimnul si jejího pohledu a vyhledal její ruku...vyrvala se mu...nechtěla být žádnou hloupou husou na hraní!!!
Jen tak na boso vyběhla z domu...neměla nejmenší tušení,kde se to zase octla...z večera si nic nepamatovala...snad jen nějakého dlouhovlasého mánika,který ji pořád utěšoval,že je kde spát...
Pomalu kráčela ulicí...jakoby nic...a snažila se rozpomenout,kudy dojít domů...cítila chlad od země...svítalo a nikoho nepotkávala...
Podle trafiky na křižovatce rozpoznala...jak to má blizoučko domů...do postýlky...kde ponechala své dítka osudu...
Prohmatla kapsy a našla jednu zmuchlanou cigaretu...s chutí si jí zapálila a odplivla první tah...fuuuj...co to za seno!...přesto dychtivě tahala dál...
V tu chvíli vnímala jen tu svou postel...a vodu...voduuuuu....království za vodu!
U dveří zjistila ztrátu klíčů...nemilostivě stlačila zvonek svého bytu....crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr....
sakra,kde jsou ti parchanti!
"Maminka nám říkala,že nemáme nikomu otvírat!"
Ozvalo se konečně z bzučáku.
"To jsem já...vaše máááma,"škytala...
Dveře povolily ....vsunula se do domu...v bytě zakopla o dětské kolo...
"Kurvááá...který parchant to tu zase dáááál!"zařvala na celý byt...ležela na zemi...přicházející děti viděla rozmazaně...
"My už to sklidíme,maminko...",nejstarší z děti zvednula kolo a opřela jej v chodbičce o zeď...
Zbylé dvě děti stály jako opařené a koukaly na zvedající se matku...
"Co čumíte parchanti...valte spát!"
Řvala po nich,sotva se zvedla....cháska jedna,nestačí,že se o ně musí starat,ještě jí budou otravovat hned po ránu...!!
Do prdele....konečně voda!
Vyžungla plný krígl...a jak sedla na počmáranou židli,tak znovu usnula...






...před lety studovala vysokou školu...kamarádka ji přivedla k "snadnému výdělku"...zpočátku neměla zájem,ale když došly peníze...přistoupila...jako eskorta jezdila k VIP klientům...za jediný večer mnohdy vydělala to,co jiné za měsíc...najednou měla vše...krásný byt...luxusní hadry,kosmetiku...a hlavně nemusela počítat každou korunu...
Spousta klientů jí zůstala do dalších let...když se vdala...muž o tom neměl ani páru,ale jakoby potají vyšetřené peníze rád brával...než ho za něco podobného zavřeli...zpronevěřil firmě milion korun...
Zůstala s dvouma malýma dětma sama...časem našla věrnou kamarádku...flašku...skončila jí mateřská a o nespolehlivou učitelku neměl nikdo zájem...
Tehda léčila svůj splín s dvěma klienty najednou...po čase radovánek zjistila,že je těhotná...neznala pravého otce...tak toho patříčně využila...jeden solventně podepsal směnku na třistatisíc a už nechtěl nejen o dítěti,ale i o ní samotné nic slyšet...náplast za dobré služby...
Ten druhý byl solventnější....posílal pravidelně několik tisícovek a občas si holku prohlédl...
za to vyžadoval znovu malé službičky...i pro své neméně zajímavé kamarády...tahal figurkama na ministerstvu...
...a zrovínka dnes měl přijet...zapomněla na to...peníze ještě měla...
Byl přesný...jako vždy...devátá hodina...
Nechtěně se probrala ze židle...a šla na neutíchající zvonek otevřít...
Nápadná vůně Dioru se táhla celou chodbou...
"No,ty zase vypadáš!"
Vklouzl urychleně do bytu.
"Dej se honem do kupy...Jarda už na tebe čeká...kde máš holku?"
Hodil po ní taškou s novým prádlem...
"Nevím...,"mávla rukou a šla do koupelny...zlekla se rozmazaných kruhů pod očima...ty vypadáš,učitelko!!!
Šel do dětského pokoje..."jeho" dcera tam spala...naštěstí...měl vážné obavy,ale nechtěl zasahovat do něčeho,o čem vlastně přece nic nevěděl...
Během deseti minut stála Magdaléna v novém prádle přímo vedle něj...se zálibou si ji prohlédnul...
"Ještě to ujde...tak mi ho moc nerozdivoč!"
Plácl jí po zadku...
"Máš nejvyšší čas...do dvanácti ať jsi tady...Majdaléno!"
Hodila na sebe plášt...a vykráčela...zvedal se jí žaludek,nejen z alkoholu...ale v tuto chvíli nemohla ze zaběhnutého kola ven---


...sprchovala ze sebe špínu z necitlivých doteků Jardy...naštěstí už dávno odešel...na stolku u postele jako památka...šednula bankovka Masaryka...pro tuhletu vyprahlou touhu snášela upocené ruce postaršího chlápka...do uší jí funěl,jak je nádherná číča...
Byl vždycky tak nadržený...že už věděla předem,kolik vteřin stačí na to,aby se slastně vystříkal a následně otvíral naditou šrajtoflu...
Znovu a znovu si mydlila místa,kde se jí dotýkal...v uších jí stále zněly jeho nechutné slova...odplivla si...
Tolik by chtěla s tímto životem skončit...ale nevěděla jak...žila takhle už příliš dlouho,aby dokázala spřetrhat pouta...byla na nich závislá...i kvůli těm třem stvořením...které v jedních chvílích tolik nenáviděla...ti dva větší byli odrazem nepodařeného manželství...ta maličká důsledkem lehkomyslnosti...a zároveň je přitom milovala...
Děti...její děti!!!
Snad poprvé v životě k nim takhle přistupovala...ne jako přítěž,o kterou se musela denodenně starat...
Zabalila si hlavu do turbanu z ručníku,navlíkla župan a zapálila cigaretu...pronajatým hotelovým pokojem se táhl dým...
Ozývala se bolest hlavy...urputná žízeň...hodila šumák z kabelky do sklenice a nabrala vodu z kohoutku v koupelně...důsledky kocoviny...
Opět usedla do koženého křesla a dala nohu přes nohu...před chvíli v tom křesle předstíraně sténala...ostaně jako vždy...aby měla tenhle "tijátr" co nejrychleji za sebou...
Pohlédla na bankovku...morálně páchla,ale v její peněžence jí bude dobře...
Urychleně se oblékla...roztranou podprsenku pohodila do kabelky a pádila z tohohle pokoje pryč...
K údivu recepčního si nedala na baru vodku s džusem...odevzdala klíče předem zaplaceného pokoje a zmizela v davu...
Bylo jedenáct hodin...mířila k erotické prodejně...zastavila se však v hračkářství...ve výloze seděla panenka v červených šatech...měla stejnou barvů vlasů jako její Majda...sevřela ji v dlaních a spěchala domů---

Další dny byly stejné a přesto jiné...chtěla se podmanit z toho pekelného života,pomalu a jistě nacházela nitky,které jí pomáhaly...cílem se stalo zaměstnání mimo Prahu s možností bydlení...s nepříliš velkým očekáváním odepsala na jeden inzerát učitelky do obecné školy v malé vesničce středu Moravy...jaké bylo její překvapení,když dostala zpětný mail s pozvánkou na osobní pohovor...to bylo hnacím motorem,když musela podléhat klientům Miloše...však to brzy skončí!!!
Odjede a už jí nenajdou...možná...znala jeho praktiky...ale nebála se...chtěla svým dětem(ne parchantům) zařídit důstojnější život...chtěla dělat to,co si vždycky přála a okolnosti jí přiměly zvrácený směr...
Před kýženým dnem pohovoru si sjednala chůvu...nebylo to nic nového ani pro ni,ani pro děti...často je kdosi hlídával,když potřebovala vydělávat...nachystala si atraktivní oblečení hodné paní učitelové...ne madam pompadour...obličej vyhladila maskou...týdny bez alkoholu byly kruté..ale zvládla je...ku prospěchu...pleť vypadala úměrně čtyřem křížkům,jenž se nenávratně blížily...
Ve vlaku si stále opakovala věty,kterýma chtěla stát o svou práci....
Rozhovor proběhl hladce...což nečekala,ředitel obecní školy odpovídal jejímu věku...působil hodně lidsky než přísně...dokonce jí imponoval...svou zvláštní nesmělostí...půl hodina čtyřhodinové cesty vlakem skončila podáním ruky s příslibem odezvy...
Posléze se znovu vracela tam,kde jí už nic nedrželo,ale musela vydržet...
Jak milé bylo překvapení,když v příštím týdnu našla v poště mail se zprávou,že uspěla a
k 25.srpnu je přijata...
Připadla si jako v pohádce...vše dělala s radostí...až na to nutné zlo sexu...ovšem,aby Miloš nepoznal útěk kývla...souhlasila a potají kula pikle,jak z Prahy nenávratně zmizet...odhlásila se z bytu...změnila telefonní čísla...zbalila jen pár věcí...a dvacátého srpna opouštěla se svýma dětma Prahu...bez nějaké nostalgie...mobilní telefon s čísly klienty vyhodila z vlaku až si byla jistá,že je dostatečně daleko...ulevilo se jí jak nikdy...jen ještě nevěděla,co jí čeká---

Možná...protože vše probíhalo hladce...byt se jí líbil...přístup ředitele taky...děti jí přivítaly s nadšením...byl to krásný začínající rok...
Neměla čas vzpomínat a ani nechtěla...
I o její děti bylo postaráno...desetiletá Majda našla ve škole ihned kamarády...Matěj si musel zvyknout na školku a osmnáctiměsíční Radanu taky do vesnické školky vzali...byla to vlastně podmínka,aby mohla pracovat...
Ačkoli už dávno nestála za katedrou,cítila se jak ryba ve vodě...
Ředitel jí to dával najevo...občas dával náznaky,že by se mohli vidět i mimo školu,ale ona se bála...časem se jí doneslo,že je to starý mládenec,milovaná dívka mu utekla s jiným za hranice a on zůstal sám...naplno se tedy věnoval škole,až se stal jejím ředitelem...
Byl příliš čestný a takových mužů v životě potkala velmi málo...sic nemohl nic tušit,avšak jeho tajné pohledy cítila...ještěže mohla schovat to,co by se dalo nazývat duševním ruměncem...připadala si jak Maří Magdalena..
Rok se střetl se školním rokem a bylo ráno,kdy měla jít do ředitelny pro prodloužení smlouvy....
Stalo se poprvé,dorazila pozdě...malá Radana si stěžovala na bolesti bříška a ona scháněla někoho z vesnice,kdo by malou pohlídal...naštěstí se zadařilo a mohla spěchat do školy...
Sotva došlo...zbledla...trvalo mu to déle...ale našel...!!!
U školy stálo Milošovo auto...
Věděla,že se to jednou stane...že mu zkrátka neuteče...
"Děj se vůle Boží!"zvolala v duchu a otevřela vrata školy---

Musela do ředitelny...musela...nešlo se vyhnout...již včera jí to pan ředitel Daniel Vácha připomínal...cestou po schodech se jí promítal poslední rok s tím,co žila v Praze...nechtěla o něj přijít!Za posledních dvacet let nepoznala takovou obyčejnost...klid...po kterém marně toužila v kolotoči mejdanů,sexu a peněz...
A byl jen jediný muž,který jí tohle mohl pokazit...!!
Miloš...
Věděla,že je nyní v ředitelně...
Již na posledním schodu viděla otevřenou ředitelnu...s malinkou dušičkou mířila k ní
a přesto,že tušila,proč přijel, tomu,co z ní slyšela,by nevěřila ani v tom nejblbějším snu...
"...vy znáte její piču,já její nitro.Ale to vy ve svém pojetí života nemůžete nikdy pochopit.Proto bych byl velice rád,kdybyste opustil budovu naší školy!"
"Jak myslíte...!"
Znenadání prosvištěl Miloš kolem ní a vůbec jí nezklamal v tom,jaké měla o něm mínění:
"Však ty zase přijdeš,až nebudeš mít prachy,šlapko!"
Zmizel...
Mezi dveřmi ředitelny a samotnou ředitelnou se táhlo chvíli ticho...Magda se třepala jak malé dítě před výpraskem...
"Tak to bysme měli.Zavřete dveře,Magdo!"
"Neměla bych spíš odejít?"vypadlo z ní náhle při zavírání dveří...
Ředitel k ní přistoupil:
"Nevím,proč by jsi to dělala!"
(On jí tyká?!?)
"Hledal jsem tě už dávno a teď bych tě měl nechat odejít?Ne.Já o tvé minulosti vím už dávno,právě proto jsem si tě vybral,že se budeš o to více snažit. A moje intuice neselhala.Jsi dobrá učitelka s krásným srdcem ženy.Když děláme chyby,nejsme si vědomi rozsáhlosti jejich důsledků.Avšak všichni máme právo na odpuštění.Tebe potrestaly důsledky dostatečně samy.Proč bych tě měl ještě já trestat?Mám tě rád,Magdo!A co bylo,to bylo.Já tě znám teď,"chytl jí za ruce...
Celá se třásla,cítila buchot svého srdce i buchot srdce ředitele Daniela...skrývala slzy štěstí...
byla tím vším zaskočena....takhle hezky se k ní žádný chlap nikdy nezachoval...!!!
Nevěděla,jak s tím naložit...ale touhu po někom jako byl Dan,už nepotlačovala...
Líbali se...milovali...v ředitelně...poznala poprvé co je to láska,ne sex...a nemohla se jí nabažit!!!

ty zase přijdeš,až nebudeš mít prachy,šlapko!"
Zmizel...
Mezi dveřmi ředitelny a samotnou ředitelnou se táhlo chvíli ticho...Magda se třepala jak malé dítě před výpraskem...
"Tak to bysme měli.Zavřete dveře,Magdo!"
"Neměla bych spíš odejít?"vypadlo z ní náhle při zavírání dveří...
Ředitel k ní přistoupil:
"Nevím,proč by jsi to dělala!"
(On jí tyká?!?)
"Hledal jsem tě už dávno a teď bych tě měl nechat odejít?Ne.Já o tvé minulosti vím už dávno,právě proto jsem si tě vybral,že se budeš o to více snažit. A moje intuice neselhala.Jsi dobrá učitelka s krásným srdcem ženy.Když děláme chyby,nejsme si vědomi rozsáhlosti jejich důsledků.Avšak všichni máme právo na odpuštění.Tebe potrestaly důsledky dostatečně samy.Proč bych tě měl ještě já trestat?Mám tě rád,Magdo!A co bylo,to bylo.Já tě znám teď,"chytl jí za ruce...
Celá se třásla,cítila buchot svého srdce i buchot srdce ředitele Daniela...skrývala slzy štěstí...
byla tím vším zaskočena....takhle hezky se k ní žádný chlap nikdy nezachoval...!!!
Nevěděla,jak s tím naložit...ale touhu po někom jako byl Dan,už nepotlačovala...
Líbali se...milovali...v ředitelně...poznala poprvé co je to láska,ne sex...a nemohla se jí nabažit!!!