Láska bolí-3.kapitola

CESTOU PO CHODBĚ:

,,Kdo to byl?" najednou se mě Jirka zeptá a má podezíravý výraz. ,,Kdo?" zeptám se.

O kom mluví? Vždyť jsem nikoho nezdravila, ani jsem se s nikým nebavila...

,,Ten u baru" nadzvedne podezíravě obočí. Jo aha. Že by žárlil? ,,Dmello" odpovím s úsměvem.

,, Co chtěl? Vy se znáte?" zeptá se ,,Proč ten výslech? Žárlíš?" odpovím s velkým úsměvem na tváři a lehce do něj žduchnu. Je rozkošný, když žárlí.

,,V klidu jen mi míchal drink. Byl zdvořilý, jen se mi představil." uklidním ho. Když si na něho vzpomenu, byl tak hezkej. Zasním se. Na zem mě vratí Jirkův hlas.

,,Na co myslíš?" řekne, když už se konečně blížíme ke kajutě. ,,Co budem dělat, půjdem spát? Mně se moc nechce." odpovím ,,Tak půjdem k nám" odpoví s roztomilým svůdným úsměvem.

Otevře mi dveře svého pokoje a pobídne mě, abych vstoupila. Jak šlechetné, dnes je celkově slušňák. Pokývnu hlavou na důkaz vděku. Pousměji se pro sebe a vejdu. Při vstupu si všimnu něčeho, čemu jsem doteď nevěnovala žádnou pozornost.

Naproti vstupních dveří jsou dveře, které vedou někam do tmy. Přistoupím k nim. Je to balkon. Se stále překvapeným úsměvem otevřu dveře a vejdu na balkon. Jsou tu dvě židle a stůl. Sednu si na dřevěnou židli. Koukám někam do dáli.

,,Co se děje?" zeptá se Jirka se starostí v hlase, když si všimne, že mám posmutnělý výraz. ,,Nic jen, přemýšlím nad minulostí." odpovím se slzami na krajíčku.

,, Chceš si o tom promluvit?" zeptá se s ustaraným výrazem. ,,Nevím, jak bych začla, ale pamatuješ si toho kluka, se kterým jsem byla zhruba před půl rokem?" začnu rozpačitě.

,,Jo, Ondra se jmenoval, že?" On si pamatuje jeho jméno? Je tak pozorný. Říkala jsem mu o něm snad jen jednou či dvakrát. Jen přikývnu.

A pokračuji: ,,Víš jak jsem ti řekla při našem rozchodu (Betty a Ondráše), že o tom nemůžu mluvit?" ,,Ano" zmateně odpoví.

,,Myslím, že je čas, říct ti, co se stalo." dokončím. Povzbudivě se na mě podívá a naznačí, ať pokračuji. Zhluboka se nadechnu.

,,Zneužil mě" zlomí se mi hlas a začnu strašně brečet. Jirka doteď stojící ve dveřích ke mně rychlým krokem příjde a obejme mě.

Nebreč, sakra, nebreč. Už to máš za sebou. Není důvod brečet kvůli němu. Je to minulost.

,,Chceš o tom mluvit?" zeptá se soucitně Jirka, když už se z části uklidním. Kývnu, ale ještě chvíli mlčím a užívám si jeho báječné objetí.

,,Vždyť se celá klepeš! Pojď dovnitř." řekne a přeruší ticho. Popravdě jsem si až teď všimla, že je mi zima.

Popadne mě do náruče, ačkoliv protestuji, a něžně mě posadí na postel.

,,Řekla jsi to někomu, když né mě?" zeptá se a dá důraz na poslední tři slova. Vím, že mu můžu říct cokoliv, ale tohle jsem se bála říct i vlastní matce, tak ať mi to nevyčítá.

,,No mamce, teda ta spíš poznala, že se se mnou něco děje a dostala to ze mě." odpovím popravdě.

,,Donutila mě pak chodit k psychologovi." postěžuji si. On instinktivně zvedne mou ruku a pohlédne na ni. Nemá cenu se bránit, on to ví, teda spíše tuší. Už ví...

,,Jak se to stalo? Teda pokud chceš." zeptá se. Zamyslím se jestli chci, ale pak se rozhodnu, že jo. Stejně už to ví tak, proč mu neříct vše.

,,Bylo to v zimě, tak jsme se domluvili, že příjde k nám a podíváme se na nějaký film. U nás jsme si teda pustili film "Povinně nezadaný". Romantický americký film. Typický scénář jsou spolu, rozejdou se a pak jsou spolu šťastně až do smrti. Na konci mě políbil na důkaz toho, že mě miluje." dořekla jsem a na konci naznačila uvozovky.

,,Podlehla jsem a začala spolupracovat. Po chvíli se začal svlékat a chtěl, abych si hrála s jeho přirozením. Stalo se. Odtáhla jsem se a řekla mu, že nechci spěchat, ale on mi strhl kraťasy i s kalhotkami. Roztáhl mi nohy a strčil mi tam nelítostně prst.Zabolelo to. Byla jsem panna." zlomil se mi hlas, zase brečím. Pohladil mě a utřel mi slzu stékající po mé tváři.

,,Nemusíš to říkat" uklidnil mě

,,Udělal mě prsty, proti mé vůli, a pak tam rovnou strčil celou jeho délku. Strašně to bolelo a on přirážel stále drsněj" brečím mu na rameni a on mě hladí po zádech.

,, Snažila jsem se ho odstrčit, ale byl silnější než já" vzlykám mu do ramene. Odtáhne si mě s vážnou tváří.

,,Byli jste na policii?" zeptá se naštvaně, vím, že ho teď chce zabít.

,,Ne, nebyli, rodičům jsem řekla, že se ho bojím a že nechci" odpovím a nechci se mu podívat do očí.

,,A to jako chceš aby se to stalo někomu jinému nebo tobě znova?" nadzvedne mi bradu, abych se mu dívala do očí.

,,Ne" zlomí se mi hlas i na tak krátkém slově, když pomyslím, co se stalo.

,,Slib mi, že tam půjdeš, jak přijedeme z plavby" řekne mi do očí

,,Ty mi slib, že tam půjdeš se mnou, prosím" poprosím, bojím se tam jít sama a brečet před lidmi, které neznám.

,,Půjdu a ještě jedna věc, kterou mi musíš splnit. Užijeme si tuto dovolenou se vším všudy." usměje se na mě a přitáhne si mě do objetí.

Bože já mám tak úžasného kamaráda. Dokáže mi pomoct vážně se vším. Vím, že mu můžu říct vše. Věřím mu naprosto po všech stránkách.

,,Díky moc" zmůžu se na odpověď do jeho ramene, protože mě stále objímá.

Začne se mi chtít spát. Tak si sundám boty a lehnu si do jeho objetí.