Láska bolí- 4.kapitola

Ondráš se ke mě přibližuje. Bez kalhot. Snaží se mi roztáhnout nohy. Chci se bránit, ale je silnější než já. Rychle je odpojí od sebe a přistoupí blíž.
Tvrdě do mě vnikne...
Bolí to... Vlastně ne...

Cuknu sebou...

Díky bohu... SEN...

Někdo mě objímá. Prosím, ať to není Ondráš. Matně si pamatuji, kde a jak jsem usla, ale při tom jsem včera tolik nepila. Dobrý přeci tady není...

Pomalu a nejistě otočím hlavu. Je to Jirka. S úlevou vydechnu.
,,Co se děje?" zeptá se ještě se zavřenýma očima.

,,Co by, teď jsem se probudila" odpovím a snažím se předstírat, že se nic nestalo. Asi jsem ho probudila, když jsem sebou cukla.

,,Neprobudila jsi se zrovna klidně, jak každý jiný normální člověk, který se dobře vyspí." vysvětlí s pozvednutým obočím. Mé obavy se potvrdily.

Otočím se k němu celým tělem, takže ležíme v těsné blízkosti vedle sebe.

,,Jo, aha. Zdál se mi sen o něm."odpovím po pravdě. Jak jinak když mu stejně nemůžu a rozhodně nechci lhát.

,,V klidu" pohladí mě po tváři. ,,On ti nic už neudělá, jedině přes mou mrtvolu. Budu tě chránit. A vzpomínáš si na to, co jsi mi včera slíbila." usměje se.

Má krásný úsměv. Včera jsem mu slíbila, že půjdu na policii. Ale spíš myslel to druhé, že si to tady spolu užijeme.

,,Jo, jasně" úsměv mu oplatím.

Je to už dávno za mnou, tak se tím nenechám rozhodit. A věřím, že Jirka je člověk, co mě ochrání i kdybych nechtěla.

,,Můžu se jen zeptat na otázku, která mi bloumá v hlavě, již od večera?" zeptá se nejistě.

,,No?" dívám se mu do jeho krásných zeleno-hnědých očí.

,,Nezdálo se mi, že jsi se chovala, tak jakoby se něco stalo. A moc se omlouvám, jestli si byla taková kvůli mně, jen abych se o tebe nebál." odpoví dost vážně. Pochybuje o tom, co jsem si prožila?

,,Víš jedna psycholožka mi natvrdo řekla, že život je boj. Řekla, že silný člověk v noci brečí a ve dne se usmívá na lidi kolem sebe, protože úsměv je zdarma. Řekla mi, že já musím být silný člověk a přestat se litovat. Snažila jsem se chovat dle jejích rad, a řada lidí ani nepoznala, že se cokoliv stalo. Pozorní si všimli, že jsem zhruba celý měsíc po tom, co se to stalo, bloudila po okolí jako tělo bez duše, ale když jsem se začala usmívat a snažila se být normální, zapomenout, dokázala jsem je přesvědčit, že se mi nic nestalo." dokončila jsem svůj proslov klidně.

,,Takže o to ti šlo? Zapomenout?" pochopil mě.

,,Ano, ale nedaří se mi to" smutně se usměji. On mě jemně pohladí po tváři. Už jsem říkala, jak je dokonalý?.

,,Pomůžu ti zapomenout." usměje se a dá mi pusu na čelo. Přitulím se k němu.

Po dlouhé chvíli se odtáhne a koukne se na mobil. Pousměji se sama pro sebe, konečně se cítím v úplném bezpečí. Nic se mi nemůže stát.

,,Je půl devátý, asi bychom měli jít na snídani. Co myslíš?" zeptá se polohlasně. Vím, že nechtěl tu chvíli zkazit, ale prostě musíme na snídani, stejně mám hlad.

,,Jojo" odpovím a usměji se. To znamená, že bych se měla jít upravit, přece jen nechci, aby se mě lidi kolem mě báli. Jirka už vstává z postele.

,,Koupelnu si beru já" zakřičím a rychle se zvednu a utíkám do koupelny. Jirka se mnou nejprve na oko snaží bojovat, ale po chvilce to vzdá. Zavřu dveře, zamykat nemusím.

Vlezu si do sprchy a pustím na sebe vodu. Po chvíli slyším zvuk, jako by někdo otevřel dveře. Mám pravdu. Jirka odhrne závěs.

,,Co tu děláš?" rozhodím s úsměvem rukama. Nemá cenu cokoliv skrývat, už mě viděl. Až teď si všimnu, že tu stojí jen v trenkách.

,,Jdu si dát sprchu." řekne klidným hlasem. Usmívá se a už mi chce vlézt do sprchy, ale já ho odstrčím.

,,Hele, vedle mám mýdlo a šampon, dones mi je, prosím." udělám psí očka.

Protočí nad tím oči, ale otočí se a odchází.

,,V kapse u kalhot mám kartu" zavolám za ním. ,,Jo a řekni Adél, ať ti pro mě dá nějaký outfit." vzpomenu si.

Nechám si puštěnou vodu a užívám si kapky teplé vody, jak mi skáčou po těle.

Kolem pasu se mi ovinou něčí ruce. Leknu se, protože jsem neslyšela dveře.

,,Neboj to jsem já." zašeptá mi do ucha. Otočím se, tak abych k němu byla čelem.

Vzájemně se namydlíme. Stojí za mnou a smývá pěnu z mých hnědých do půl zad dlouhých vlasů. Otočím se a on mi omývá pěnu ze zbytku těla. Najednou mi stříká vodou do obličeje. Začnu se s ním prát.

Vyhraji.

Teď omývám já jeho. Říkal, že nechce mít mokré vlasy. Jéj to se mi asi nepovedlo... Směji se mu. On tam naštvaně chvíli stojí, ale pak mě vezme přes rameno a nese pryč.

Něžně mě hodí na postel a začne mě lechtat. Jsem strašně lechtivá.

,,Prosím už dost" vykřiknu mezi smíchem. Zase ležíme v posteli těsně vedle sebe. Otočím se na bok, tak abych na něj viděla.

,,Tohle se mnou můžeš dělat, když máš Hanču?" zeptám se vážně. Vím, že Hanču miluje a nechci jim to nějak zkazit. Bojím se, že tím co tu provádíme, přeruším to, co mezi nimi je. Neříkám, že bych s ním nechtěla být, ale přeci je to můj nejlepší kamarád, tak chci, aby byl šťastný. A on je šťastný s ní.