Láska bolí- 7.kapitola

NA POKOJI:

Dneska máme připlout do Bari.

Něco jsem o něm četla na internetu. Bari je město v jižní Itálii. Je to město s historickým centrem a typickými italskými úzkými uličkami. nachází se tam spousta kostelů a chrámů. Je tam pohřben svatý Mikuláš. Je významné taky tamější universitou a námořnickou školou. Tím, že je Bari přístavní město, vyniká také rybolovem.

Moc se tam těším. Ale mám trochu obavy, že bude to bude typické jihoitalské město, které je špinavé a na ulicích se povalují ožralové.

Venku je docela teplo. Obléknu si bílou květovanou sukni s bílým krajkovaným tílkem, bílé děrované balerínky a přes sebe přehodím smetanově bílý kardigan. Líčení si udělám jen lehké a vlasy rozpustím a rozčešu je dopředu s pěšinkou doprostřed, tak že mi splývají pod prsa.

,,Už bychom měli jít" klepe na dveře Honza. Otevřu mu. Má na sobě bílé kraťasy nad kolena, bílé tričko s modrým vodorovný pruhem, přes něj má světle modrou košili s krátkým rukávem a na nohách bílé konversky.

,,Jste se domluvili?" zasměji se a kouknu na Adél. Ta má na sobě bílé krajkové kraťasy pod zadeček a světle modrý croptop, který odekrývá část jejího plochého bříška. Přes sebe má bílý kytičkový svetřík a na nohách bílé konversky.

,,Ne, telepatie" usměje se na mě Adél a plácne si s Honzou, který ji chytne za pas a vyráží pryč chodbou.

Jirka stojí hned za ním. Je oblečený do města. Béžové kraťasy po kolena a khaki tričko s krátkým rukávem a černé polobotky jsou jeho styl, hlavně jeho oblíbená zelená.

Vezme mě za ruku a táhne z pokoje, že sotva stačím zavřít dveře od pokoje.

Dole už na nás čekají všichni účastníci našeho zájezdu společně se Zuzkou, naší delegátkou. Zuzka vykládá, kam dnes vyrazíme a co vše navštívíme,, pak nějaké info o časech a tak. Nedávám moc pozor a tak doufám, že ho dává aspoň některý z těch tří.

,,Všichni si nachystejte kartičky, budou vám je kontrolovat" ukončí celou řeč Zuzka.

,,Vezmeme si sebou na cestu nějaké pití?" zeptá se mě Jirka

Jen přikývnu.

,,A co chceš?" ptá se dál

,,Slam" odpovím bez rozmýšlení.

Přejdeme vedle k baru a Jirka objedná pro mě slam a pro sebe seven up. Dostaneme svoje plechovky a jdeme ruku v ruce ke vchodu.

Jirka zatne ruku v pěst. Mám dojem, že si neuvědomuje, že mě drží za ruku. Nevím, co ho tak vyvedlo z míry. Podívám se na něj, kouká někam před sebe, kam nevidím díky velkému množství lidí přede mnou, přece jen je o hlavu a půl větší než já.

,,Au" upozorním na sebe, když už mi přes prstýnek láme prst.

,,Promiň" odpoví a pofouká mi ruku jak malému dítěti jeho bebinko.

Zasmějeme se a necháme se unášet davem.

Už jsme skoro u východu. Vidím Dmella a asi tuším proč se Jirka naštval, protože nenávistně zírá jeho směrem.

On snad dělá všechno nebo já nevím, jak může být všude kde já. Je sice hezký a milý, ale když ho potkávám na každém rohu, je opravdu vlezlý. Je přece blbost, aby byl zaměstnaný jako číšník a zároveň security. Moment není oblečený jako zbytek personálu tady, spíš jako byl na snídani. Nepatří sem...

Podám mu kartičku, aby si mohl odrazit, že jsem odešla.

,,Ahoj" řekne

,,Ahoj" spěšně odpovím a rychlý krokem jdu ke schůdkům ven z lodi a Jirka po mém boku.

Jdu po schodech teda spíš běžím. Najednou necítím levý kotník a letím dolů ze schodů.