Nerovná láska - 2.

14. listopadu

„Marku, nezlob se, ale podle toho, co Ti Kristina napsala, soudím, že je hysterka! Jak dlouho se znáte? O dva týdny déle, než si píšeme spolu. Viděli jste se jednou, když jsi za ní přijel, jednou jste spolu strávili víkend v hotelu a ona reaguje naprosto podivně. Vím, že jsi mi určitě nepověděl všechno, ani to vědět nechci, je to pouze mezi vámi, ale od ženské, co je oproti Tobě o osmnáct let starší, bych čekala dospělejší reakci! Jak si představuje budoucnost? Dva roky ještě strávíš na gymplu, ona tady mluví o společném bydlení, jako by se to mělo uskutečnit za měsíc! Proboha, co chce od osmnáctiletého kluka? Promiň, neberu Tě jako kluka, jen mám dojem, že je zoufalá z rozvodu a bere to všechno hopem. Co jsi jí provedl, že takhle reaguje?“

„Niki, sám tomu nerozumím, pořád do mě ryje a já pak bouchnu jako kotel! Vždyť to ví, že jsem ješitný chlap, na kterého nelze činit nátlak a hrát s ním hry! Říkal jsem jí to několikrát. A taky ví, že nedokážu dokola opakovat, že ji miluju! Už to nikdy neřeknu, je to ponižující. Myslel jsem, že to bude fungovat třeba pár let, nic není navždy. Ale ona na mě pořád tlačí, kontroluje, podezírá mě. Nemůžu jít ani večer s kamarády, aby mi nevyčetla, že jsem raději s nimi než s ní! Je sto osmdesát kilometrů daleko a chová se jak stíhačka! Ne, to bych Ti vůbec neměl psát. A mě osočuje, že žárlím, když mi píše, jak jela za synem a spala vedle bývalého v posteli. Proč to dělá a pak se diví?“

16. listopadu

„Marku, chápu Tebe i Kristinu. Je o tři roky starší než já, ale místo aby si užila kouzla okamžiku, není pořád srovnaná s rozvodem. Skutečně nerozumím poznámce o spaní vedle exmanžela. Je to provokace, jak budeš reagovat, aby pak mohla zaútočit, že jsi žárlivý idiot? To je stejné, jako bys jí vypisoval, že jdeš do hospody a byly tam ty a ty spolužačky, co si Ti sedly na klín. Pak se začneš obhajovat, že to byl vtip a nic se nestalo, protože stojíš jenom o ni. Takhle se dospělá a sebevědomá žena vážně nechová.
Na druhou stranu – popřemýšlej, jestli jí nedáváš záminku, aby takhle provokovala.“

17. listopadu

„Niki, přemýšlel jsem nad tím, máš pravdu, zkusím se krotit.“

„Marku, jestli Ti jako žena stojí za to, přehodnoť svůj přístup a uvidíš, že i ona bude reagovat jinak.“

3. prosince

„Brno, hlavní nádraží!“
Marek vstal, popadl batoh z vedlejšího sedadla a vydal se ven z vlaku, bundu si nezapnul, ačkoliv mrzlo, bylo mu příliš horko. Už z dálky spatřil zářivě měděnou hlavu Kristiny, která čekala na peróně. I ona zahlédla jeho, jak se pružným krokem přibližuje, a vydala se mu naproti. Místo pozdravu ji nesměle a rychle políbil.
„Jakou jsi měl cestu, Mari?“
„Šlo to,“ lehce zívnul do dlaně. „Těšil jsem se na tebe.“
„Mám tady auto, za chvilku jsme u mě.“
„Myslel jsem, že půjdeme do hotelu?“ zastavil se.
„Není to zbytečné?“
„Ne, je to trapné přijet k tobě na víkend…“
Nenechala ho domluvit. „Prosím tě, o nic nejde, nebudeš přece utrácet za hotel!“
„O peníze nejde,“ odmlčel se a přemýšlel, jak jí vysvětlit, že nechce narušit její soukromí.
„Je zima, jdeme,“ rozhodla za oba a ruce si strčila do kapes, přestože očekávala, že ji vezme za ruku.
Udělal totéž a mlčky ji následoval.

„Pojď dál, Mari, nezouvej se na chodbě!“
Položil si boty vedle botníku a zavřel dveře.
„Promiň, Kristi, znáš mě, na veřejnosti jsem svázaný,“ objal ji a přitisknul ji do své náruče.
Nastavila mu své rty k polibku, tentokrát neotálel. Chemie fungovala jako tehdy poprvé.