Nerovná láska - 3.

4. prosince

Marek sledoval svůj obraz v okně rychlíku. Společný čas s Kristinou utekl rychle a on se vracel v neděli večer zpět k rodičům.
Na rtech ještě cítil její polibky, v dlaních její tělo, v uších steny a výkřiky. Byla jemná jako bavlna i ostrá jako chilli paprička. Celý den i noc strávili v posteli, když se nemilovali, dokázali si povídat, nebo jen tak mlčet. Neexistovaly žádné rozpory, podezření, nedorozumění, obvinění. Nedokázal už vyslovit, že ji miluje, i když to cítil. Doufal, že to ví a nemusí jí neustále dokazovat své city.
Sáhnul do kapsy a vytáhl prsten, který mu dala. Jako symbol její lásky k němu. Přiblížil jej k očím a prohlížel si každý detail historického kousku, který zdědila po babičce. Nechápal, proč mu věnovala tak vzácný předmět, k němuž ji váže vzpomínka na blízkou osobu.

6. prosince

„Měla jsi pravdu, Niki. Viděl jsem se s Kristinou a všechno bylo jako na začátku. Díky! Jo, darovala mi prsten po babičce!“

„Marku, to mám radost, že vám to klape Prsten? Páni, většinou ho tedy dávají muži jako důkaz svých citů. A Ty?“

„Taky jí jeden koupím. Vybírám ho právě na netu, pošlu jí ho poštou, protože do Vánoc se už určitě neuvidíme. Jede na svátky za synem.“

28. prosince

„Je to v prdeli! Kristina na mě zase vytáhla těžký kalibr!“

„Co se stalo, Marku, pokud o tom chceš mluvit?“

„Poslal jsem jí ten prsten a ona mi napsala, že děkuje. A nic víc. Bylo to divné, zeptal jsem se, co jsem zase udělal! Reagovala, že bych nad tím měl přemýšlet a že teď nebude online na chatu, ani na mailu, protože stráví Vánoce i Silvestra s exmanželem a synem.“

„A sakra… Myslím, že čekala, že jí ho dáš osobně a s patřičným komentářem…“

„Jakým komentářem, Niki???“

„Však víš, že ji miluješ.“

„Tak to se fakt nedočká. Copak to musím pořád opakovat? Navíc jsem jí řekl, že jí to pošlu poštou, když se neuvidíme, neměla s tím žádný problém.“

„Marku, ne každá žena myslí vážně to, co říká, většina od muže očekává to, co zůstává nevyřčeno.“

„Na to teda kašlu! Tyhle blbé hry!“

„Klid, nerozčiluj se, nedělá to každá.“

„Líbí se mi starší i proto, že se nechovají jako spolužačky, co ječí, že každý chlap je hnusné nadržené hovado. A pak mám trpět toto?!“

„No, trpět, všechny vztahy jsou o komunikaci! Pokud chceš, napiš jí o mně a já jí zkusím domluvit?“

„To bys udělala? Proč?“

„Protože se na to nemůžu dívat, jak se zbytečně dohadujete o blbostech.“


16. ledna

„Milá Kristino,

omlouvám se, že Vám vpadám do soukromí. Znám několik měsíců Marka, píšeme si jako kamarádi od doby, než jste se osobně setkali. Kdybychom se spolu nebavili o jeho spolužácích a o škole, ani nezaznamenám věkový rozdíl, protože je duševně vyspělý.

Ale proč Vám píšu? Velmi často o Vás mluví jako o osobě, která ho přitahuje, duševně i fyzicky. Ale také vím, že neumí dávat emoce moc najevo, i když to tam je. Ono je totiž důležitější, jak se muž chová, než když bude říkat prázdná slova. Ta neznamenají vůbec nic, pokud nejsou podpořena i činy.

Vyžádala jsem si na Vás kontakt proto, abych Vám pověděla, jaké máte štěstí, že jste se potkali a že máte jeden druhého. Osobně jsem takové štěstí nikdy neměla, takže jsem smutná, kdykoliv vidím, jak kvůli nedorozumění, nedůvěře, neschopnosti nalézt společnou řeč, egu či strachu, vztahy upadají.

Tím vším chci vyjádřit, že se všechny překážky dají překonat. Křivdy odpustit, zapomenout na ego a nemuset hrát tajemné hry. Nejtěžší ze všeho je překonat vlastní strach ze zranitelnosti. Inteligentní a emočně inteligentní muži vždycky ocenili upřímnost a otevřenost. Přitahuje je naše ženskost, ale neumí vnímat pouhé náznaky, neumí číst naše myšlenky. Jsou jiní, proto je milujeme.

Budu šťastná, když Vás cokoliv posune, inspiruje, pobídne k zamyšlení, aby se váš vztah rozvinul tak, jak si zaslouží:-)

Nikola“