Neznámá

Neznámá

Anotace: Možná pravda, možná výmysl. Třeba někdo pochytí podtext a třeba se v tom někdo najde. Pište názory, děkuji:)

Psal mi. Psal mi už roky. Několik dlouhých let tichých cinknutí telefonu, při kterých se mi zvlnili rty do tajuplného úsměvu, tváře zabarvili do růžové a za krkem mi přejeli jehličky vzrušení. Zprávy přicházející v kteroukoli denní i noční hodinu s jakýmkoli začátkem a jakýmkoli obsahem.
A já jsem psala jemu, už roky. V jakékoli společnosti, v jakékoli náladě, v jakoukoli hodinu.
Pokaždé jsem si představovala jak vytahuje telefon z kapsy džínů, jak se nad mým jménem pousměje. Jak se lidé kolem něj podiví, nad čím se asi pousmál. Nad naším tajemstvím. Tajemstvím dvou lidí žijících v úplně jiných světech, ale s podobným názorem i zájmem, spojení náklonností. Dva lidi navzájem si posílající, úsměv, nový názor, vzrušení, náladu, a možná, nechci být troufalá, i lásku.
Dychtila jsem po oloupání jeho krunýře, za který mě nechtěl pustit. Vždycky mi ukázal jenom malou část své osobnosti, a já jakoukoli jeho část přivítala a byla jí nadšená. Povětšinou mi ukazoval stránku milého, klidného, trošku stydlivého muže. Občas se mi ukazoval dychtivý, trošku dravec, který si mě chtěl vzít za každou cenu, ale nemůžu to říct s jistotou. Pamatuji si, jak mi poprvé ukázal tu dravou a ryze mužskou stránku. Ta jeho mi poroučela, brala si co chtěla, neptala se. Zírala jsem na telefon v němém úžasu a s horkým nadšením kolem žaludku. Věřte mi, málo kdy jsem neměla co říct. Dlouho jsem nad tím přemýšlela a dychtila tuhle stránku sloupnout zase o kousek víc. Provokovala jsem ho, chtěla jsem ho. Po další a další zprávě jsem ho toužila víc a víc ochutnat. Ale. To velké ale které mě vždycky usadilo zpátky na zadek. Závazky ohraničující můj život do pravidelného a neustále se opakujícího tvaru. Nesnášela jsem ten tvar. A on s každou zprávou smazal kousek toho tvaru v tom dni a nahradil ho jemnou vlnovkou. Přemýšlela jsem jaké by to bylo definitivně smazat ten ten ohavný tvar a celý ho nahradit jeho vlnovkou. Ale co když bude jeho vlnovka v reálu stejně svazující? Tuhle otázku jsem si pokládala den co den, pohrávala jsem si s tou myšlenkou. Jaké by bylo ráno se probudit v jeho posteli s jeho vůní na kůži, s jeho ochraňující láskou. Co bych dělala? Měla bych jeho modrooké děti? Miloval by mě vůbec? Jak by to celé dopadlo?
Autor Eleanor, 12.07.2016
Přečteno 684x
Tipy 5
Poslední tipující: Jin&Jang, Kubíno, Jar.n
ikonkaKomentáře (10)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Domnívám se, že:
Vzájemné Pouto,jež utkvělomezi vámi, bude žíti tak a podle toho, jak budete žíti vy :-)

12.12.2016 14:37:47 | Tvořilka Lenka

líbí

Na to mě napadlo jenom: nebuďme naivní:D

13.12.2016 09:23:31 | Eleanor

líbí

:-)

13.12.2016 09:50:03 | Tvořilka Lenka

líbí

esli je to pravda, a asi na tom něco pravdy bude, tak pak jen vidím, že ni nevidím a nevím nic, co bych už nevěděl, každopádně to jaksi nemá konec. je to jen výkřik, který ale slyšíš jen ty, protože křičíš zavřená v neprodyšném trezoru nebo kumbálu, ale kdo má dnes neprodyšný kumbál.. já bych byl radši, kdyby to fakt mělo konec, nějaký konec, který by tomu nasadil pointu. ale asi ses jen potřebovala vypsat z pocitů, které ti nedají spát. to chápu. měj se dobře.

16.07.2016 12:28:22 | CoT

líbí

Ono je to spíš o tom, že to nemá ani začátek ani konec...

16.07.2016 12:33:31 | Eleanor

líbí

...a jak to vypadá teď?

10.11.2016 08:21:39 | Jin&Jang

líbí

Ono je občas lepší někomu ublížit a odstřihnout ho, pro jeho dobro. I když je to paradox...

12.12.2016 14:20:53 | Eleanor

líbí

:) asi jsi to měla zkusit...nebo se budeš pořád ptát..kdyby

13.07.2016 02:08:44 | Jin&Jang

líbí

A co když to není pravda?:)

13.07.2016 10:43:21 | Eleanor

líbí

Tak se zbavíš toho kdyby...a co když to pravda je?..to bude pak mazec... ;)

14.07.2016 01:10:58 | Jin&Jang

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel