Óda na zrzku

Viděl jsem ji... Dnes mě zaujala víc než jindy, mezi těmi blondýnami a brunetami zářila jako malý západ Slunce. Nikdy jsem jí nevěnoval takovou pozornost a vlastně nevím, co mě to teď popadlo. Možná její modré oči, které nepotřebovaly ani jeden tah řasenky k dokonalosti. Možná její vlasy, které mě svou barvou ohně učarovávaly pokaždé znovu a znovu. Co začalo obdivem k nádherné záplavě vlasů, však skončilo beznadějnou láskou.

Co na tom, jak moc jsem se tomu bránil. Tu mocnou čarodějku nic nepřemůže a nikdo nad ní nic nezmůže. Nebyl jsem stydlivý, spíše respekt k nedávnému ukončení vztahu mě brzdil, abych se neprojevoval. Kdy přijde můj čas ? Kdy se konečně osmělím a prohodím kompliment o vlasech tak nádherných, že Locika nebo Zlatovláska by mohly jen závidět? Kdy jí konečně budu moci říct, jak krásný je její smích a že každý její úsměv je jako pohlazení? Kdy přestane být jen mou Zářivou ?