Tradiční i netradiční Vánoce

 

 

 

Tradiční i netradiční Vánoce

 

 

 

     Tak nebudou Vánoce, oznámila jsem dnes suše při snídani. Manžel se rozkuckal a přestal až poté, co ho syn párkrát praštil do zad. A co tak najednou? Zeptal se pak jakoby nic, ale v jeho hlase již za ta léta společného soužití náznak rozrušení bezpečně poznám.  I já jsem pokračovala pokud možno uklidňujícím tónem. Rozumíte, snažila jsem se, aby to celkově pro naši rodinu neznamenalo takovou tragédii, jakou neexistence Vánoc, bezesporu je! Zkrátka nemůžu najít náš vánoční stromek! Ztratil se . . . a otočila jsem se ke sporáku, aby nikdo neviděl, že mi ukápla slza . . .

 

     No, bóže, ulehčeně si oddechla dcera. Vo co gou, máme přece tohle a ledabylým máchnutím do prostoru našeho bytu vedla pohledy nás ostatních. Naše pohledy přistály na naší asi 1,5 m vysoké palmě. Hele, to není blbej nápad, ségra, usmál se na ni přátelsky její bratr. Viď, zapýřila se. Nejsem přece bl…, to je nesmysl, přerušil je jejich otec. My musíme! ctít! naše! tradice! Ve světě, když chtějí, tak ať si ozdobí třeba kaktus, ale my u nás zdobíme vždycky! náš vánoční stromeček! Ano, maminko, a obrátil se ke mně, máš pravdu, letos Vánoce nebudou . . .

 

     Všichni jsme upadli někdo do větší a někdo do menší beznaděje.  Projevovalo se to nezvyklým tichem.  Když  vtom ho náhle přerušil synův výkřik! Hele, mám nápad! Fakt, jo, ozvala se dcera uštěpačně, a kde ho máš, snad ne tady?, a poťukala si přitom na hlavu, hihi. Zdálo se, že sourozenecké příměří je u konce, neboť ji její bratr nakopl pod stolem. Prostě půjdeme do toho sklepa a ten stromek tam najdem společně! Ach, znělo to vážně nádherně. My celá rodina se takhle v neděli pospolu ponoříme do sklepa, abychom si ty ohrožené Vánoce přece jen vydupali!

 

     A tak se i stalo. Hledali jsme dlouho, hledali jsme pospolu, ale  - nic. Měla jsi, mami, pravdu, kde nic není, tam ani Vánoce nebudou, smutně konstatovala dcera a lehce připomněla tu naši palmu v obýváku. Už už jsme viděli, jak se ty naše krásné tradiční Vánoce přesně jako ta fatamorgana pomalu ale jistě od nás vzdalují daleko předaleko . . . Když se manžel plácl do čela. A co jestli je ten stromek náhodou v tom druhém sklepě! Jako šílení jsme vtrhli do sklepa číslo dvě. A co myslíte? Byl tam? Byl!

 

     Byl to tak krásný pocit, jak jsme dnes stejně jako ti mušketýři „jeden za všechny a všichni za jednoho“  -  bojovali za ty tradiční! Vánoce . . . No, a když už jsme to tedy „dali“, jak to nazvali naše ratolesti, tak jsme si pustili rovnou  tradiční! vánoční pohádku.  A že tak budeme mít tím pádem ty letošní Vánoce tak trochu netradičně! nadvakrát? Tak to nám v té hezké chvíli bylo ale upřímně fuk :-) . . .

 

 

Všem lidem dobré vůle Vánoce podle jejich přání,

k tomu zdraví, lásku přeje Fany

a také hodně chuti do života :-)!