Stesk

Uvnitř třicettrojky, poté, co opět klasicky pípnu jízdenku (ano, jsem nechopná, už dávno bych měla mít měsíčník), si všimnu, že je to opravdu ona, TA holka. Od ostatních kolem se liší tím, že v sobě má ono to NĚCO. Něco, co v lidech s fantazií jako jsem já, vyvolává touhu. Touhu žít ten free neobyčejný život, který ona jistojistě vede.

Takový ten život, na který jsem já neměla koule. Pamatuji si naprosto přesně, co mě napadlo, když jsem ji viděla poprvé.
TA BY SE LÍBILA TOMOVI.
Cynik ve mně vzápětí odpověděl, že jen málokterá holka se nelíbila Tomovi. Ale cynik byl vzápětí umlčen. Umlčen steskem, který ve mně ta myšlenka vyvolala. Vlastně si myslím, že jsem neměla páru, co je to skutečný stesk do doby, než jsem poprvé pochopila, že to prostě neklapne.

Ve středu tu holku potkávám znovu. Tentokrát ještě ve vlaku. A při pohledu na ni, na nohy v odrbaných riflích vyzuté z tenisek a natáhnuté, průvodčí neprůvodčí, pohodlně na sedadle před sebou, mě tam uvnitř bolestivě píchne.
Jistě, že by z ní byl Tom hotový.
ONA je JÁ ještě před ... pěti lety.