Chci víc!

Nevadí mi, že jsme se rozešli. Nevadí mi, že to bolí….Jo, možná se necejtím úplně dobře, ale něco se ve mně změnilo. Sama nechápu, kde se ve mně vzalo tolik energie. Je to jako bych vedle tebe těch 5 let spala, byla uvězněná, jestli mi rozumíš. Najednou chci víc, chci víc od života. Chci tolik, že mám pocit, že mě to zabije. Ten pocit proudí celým mým tělem a chce ven, chce dobývat svět.

Ten rozchod nezpůsobil, že se cítím mizerně kvůli tomu, že už nejsme spolu - s tím se dokážu smířit. Ten rozchod způsobil, že mi chybí věci, který jsem těch 5 let s tebou neměla a přišlo mi to OK. Chybí mi tanec…když opět slyším písničku, mám chuť protancovat celý večer a nebojím se, že už mi to třeba tolik nejde. Chci objevovat, chci poznat lásku, která mi vyrazí dech. A věřím, že existuje. Že láska, takovou jakou jsem si vysnila, opravdu existuje. Láska, kdy vy dáváte tomu druhému všechno a on vám to všechno dává taky. Nechci se tvářit, že je to v pohodě, když mě nevezmeš za ruku. Chci, abys mě uměl překvapit a dal mi ten pocit, že jsem ta nejkrásnější. Chci toho moc? Je to vůbec reálný tohle chtít? Já myslím, že jo! Myslím, že uvnitř jsem těch 5 let pochybovala…o nás, o tom, jestli je to dobře, ale jsem bojovník, nevzdávám to, když přijde menší problém. Možná jsem ale přestala věřit, že to může být hezčí a prostě jsem se s tím jen smířila. Ale nehodlám už tak žít, nechci se vedle tebe probouzet a cítit jak se ztrácím, jak ztrácím sebevědomí, svůj život….sebe.